Usměv smrti, čeho se jeden nedočte
30.6.09
Na Sardinii vládl podle řeckého dějepisce Timaiose v době před Římany otřesný zvyk: staří, když se již nebyli schopni sami zaopatřit, byli mladými umláceni k smrti a svrženi ze skály do moře. Aby však tito odsouzenci k smrti budili dojem, že jsou smířeni se svým osudem, dostali před tím od dětí nápoj, který vykreslil na jejich tvářích strnulý, tak zvaný, sardinský úsměv smrti. Vědci na "Universita del Piemonte Orientale" v Novara, přišli na to, z jaké byliny tento nápoj smrti dělali. Byl to na Sardinii domácí, toxický vodní Fenchel. Tak abych dával pozor, až pojedou mé děti na dovolenou na Sardinii, aby to nebyla pouze záminka....
Ani jsem netušil...
30.6.09
že píchnu do včelího hnízda. V podstatě mě naštval reportér Blesku a jeho mladistvé opovrhování lidmi důchodového věku. Vzpomínám si, že jsem to také dělal, ale jen do té doby, než když jsem v hospodě na Rychtě v Nerudově ulici hrál ochotnické divadlo a poznal spoustu kolegů, kteří byli tenkrát již dlouhou dobou důchodci, ale v duši byli mnohokrát mladistvější než jsem byl já. Podívej se....
Sytý hladovému nevěří
29.6.09
Sedím si tady ve Frankfurtu a poslouchám Country rádio. Poslouchám ho přes internet, mám počítač propojený i se stereo zařízením, paráda. Když jsem na Lhotě, poslouchám rádio Luxemburg, tedy RTL, protože ho poslouchám přes satelit. Mám ho propojený také se stereo zařízením, nádhera. Na Lhotě totiž nemá Country rádio příjem. A tak poslouchám jaké jsou v Čechách povodně, jak tam lije a nějak tomu nevěřím, protože tady je krásné léto, bazén je stále obsazen, voda 26 stupňů. Tráva neroste, spíše schne, Kim stále zalévá kytky, aby neuschly. A tak jdu teď skočit do bazénu..pardon, jdu tam sestoupit po schodech, v mém věku by to s tím skákáním nemuselo dopadnout dobře.....
Hýne
29.6.09
Ne, to není pravopisná chyba, Hýne je kamarád Marka a Adriana. Učil se kuchařem v době, když ještě u nás žil Robert, Aninčin synovec. Hýne váží 150 kilo, a vždy, když se objeví na našem dvoře nemá žádná láhev s pivem šanci na přežití. Dokáže spořádat i dvě basy. Avšak Hýne byla jen taková tečka na písmenku "i". Annabella se stěhovala definitivně do našeho domu. Půjčila si takový obrovský skříňák od Mercedesu, že bych si já do něj ani nesedl. Bravurně zacouvala do dvora, ani jsem se na to nemohl dívat. Zmatků bylo, rychlých slov ve vyšších tóninách, ale nakonec bylo vše přestěhované. Bylo překrásné počasí, což je relativní: ti co pomáhali při stěhování se mohli ochladit v bazénu, druzí co tahali lednice, skříně, myčky, pračky a krabice narvané vším možným se potili. Ve finále jsem při cestě naším městečkem s Pajdou na kole, objevil vyhozené židle. Pro ty jsem se pak vypravil, protože kamarád Jarda v Davli otvírá hospodu a nemá židle. Tak mu jich vezu deset. Jsou naskládané v jednom rohu a tváří se v tom zmatku na dvoře docela nevinně....
Kdy se muži zblázní?
25.6.09
Nedávno mne kamarád Zdeněk oslovil, zda bych nevěděl o nějaké motorce. Náhodou jsem věděl. Tady za rohem, u nás v Bischofshiemu stála celou dobu BMW z roku razdva. Patřila starému pánovi, který zase kamarádí s Adrianem. Jmenuje se Eberhard. Tenkrát jsem ho oslovil zda by ji neprodal a on říká: ale jo vezmi si ji. Já jsem teď v průšvihu, manželka mi vypáčila skříň s flintami a lítala se samopalem po vsi a tak nevím, jakou budu platit pokutu, protože jsem ty flinty neměl přihlášené. (starý námořník Eberhard si ji přivezl ze Zambezi, je černá jako uhlí!!). Tak jo, já to oznámím do Čech a až budeš vědět co chceš, tak mi řekni. Zdeněk byl celý nadšený, jen se neznala ta cena. Když jsem se u Eberharda stavil po druhé, oznámil mi, že to s tou pokutou nebylo tak hrozné a že si motorku nechá.
Včera jsem šel kolem a motorka byla pryč. Povídám: Eberharde, kde je motorka? Ale, nechal jsem jí v autodílně, ucpala se zase nádrž na benzín, zavařily se přední brzdy a tak jsem ji tam nechal. To bych se nedoplatil. No, Zdeněk by si ji opravil sám, již vidím, jak je zklamaný. Ale jako útěchu se může občas projet na synově motorce, který si ji nedávno pořídil! Jana trne hrůzou, ale moje kamarádka Jindra mi jednou řekla: když je chlap po čtyřicítce, tak si buď koupí motorku a nebo si najde jinou ženu.
A fakt: já si našel jinou ženu........
Renault
24.6.09
Tak jsem musel do autoopravny, kvůli té mé klimatizaci. Jistě, váš argument je správný- na letošní léto toto zařízení člověk snad ani nepotřebuje. Ale je tu právě to snad a u mne se mění v určitě, že když někam vyrazím tak praží slunce a pomyslete na pejska, ten si nechce sundat kožíšek, tak mám tu klimatizaci spravenou. Chyběla tam chladící směs. Platil jsem 189,59 € a když jsem obdržel klíč a našel na dvoře mé auto- představte si, že bylo umyté!!! Nedovedete si představit, jak mne ta pozornost potěšila.....
Sny
24.6.09
Každý člověk má sny. Nemám na mysli touhy něco vlastnit, či někam jet, ne, mám na mysli noční sny. Když jsem v roce 1968 emigroval, soužily mne a také všechny krajany hrůzné, noční můry: najednou jsme byli doma, ve vlasti a komunisté nás nechtěli pustit zpět. Pokoušeli jsme se na všechny možné způsoby dostat se opět na svobodu, ale jediné východisko bylo, se probudit! Zmáčeni potem jsme nedůvěřivě šmírovali ložnici a pak se pohledem z okna šli přesvědčit: ano, nejsme v base, jsme v našem novém domově. Tyto sny se zdály všem emigrantům po dobu pěti až šesti let. Pak to opadlo. Aby si člověk sen pamatoval když se vzbudí, musí se při snu probrat: buď hrůzou, nebo třeba protože zazvoní budík.
Dnes jsem měl takový sen: zbudil mne budík, protože jsem měl termín v autodílně, tak jsem si ho zapamatoval. Byli jsme opět v klubu, Anička měla již rozbaleno dvacet hus a napečený jablečný závin a měli jsme mít husí hody. Při té vší hrůze tam poletoval nový nájemce klubu, jeho manželka a spoustu personálu, který jsem neznal.....
A tak je mi jasné, že když člověk najednou změní život, jedno z jakého důvodu, zpracovává mozek v noci dobu minulou, i když si na ni přes den ani nevzpomene. Brzy to bude pět let, co nejsme v klubu a sny o něm přichází již zřídka kdy. Doba to byla hezká, ale již bych ji nechtěl vracet.
Víte co to je upéci dvacet hus? Můžu vám říci, že jsem měl kmín i v posteli....
Počmárané nebe
23.6.09
Dnes jsem vyjel na kole, doprovázen Pajdou, jako každý jiný den. V zimě v létě, za horka i mrholení, pejsek jednoduše musí. Jen tak otevřít dveře a vypustit ho na zahradu neplatí, neboť tuto adoptoval za obývák a tam slušní pejskové nedělají svou potřebu.
Jedem si mezi louky a sady a bylo nám dobře, protože svítilo sluníčko. Po týdnu předvánočního počasí, přešlo povětří do režimu léto! Napadlo mne se do toho modra podívat. Nebe bylo doslova počmárané od stop letadel, těch známých sraženin vlhka, která se tvoří ve výšce kolem deseti kilometrů za motory letadel.
Rád ležím na lehátku a koukám se do nebe. Na Lhotě je nebe ještě skoro panenské. Přelety letadel v cestovních výškách jsou občas vidět, ale co je to proti Frankfurtu. Na obloze jsou zde neustále vidět nejméně tři letouny, spěchající bůhví kam. Podívám-li se na jih, vidím přistávací koridor, který je vzdálen asi 6KM. Zde visí ve vzduchu neustále tři až pět letounů. Pro jejich velikost a hmotnost, budí dojem, že neletí, že jednoduše visí ve vzduchu. Je to optický klam, který při pozorování malých letadýlek neznáme.
Letiště je vzdálené od mého lehátka přesně 22 kilometrů. Má dvě startovací dráhy západ-východ a jednu jih-sever. Za minulý rok odbavilo Frankfurtské letiště 53,5 miliónů pasažérů, čímž se vyhouplo na třetí největší letiště světa. Každou druhou minutu přistává a startuje letadlo. Logistika tohoto gigantu je neuvěřitelná. Ale funguje, dnes ráno jedna taková potvora vyplivla, po desetihodinovém nonstop letu, Kim! Konečně je z Bankoku doma. Hned se vrhla na zahradu. 47ti stupňové vlhké horko, jež momentálně v Thajsku vládne, ji pěkně zmohlo.
No a já? Ležím na lehátku a pozoruji počmáranou oblohu....
Včera jsem se léčil
22.6.09
Shodou okolností jsem v sobotu byl přítomen také garden party na mé zahradě. Moji staří zmámí, kteří u mne navíc asi dva roky bydleli, zatoužili po teplu a kouzla pravého ohně. Celá akce byla dojednaná telefonicky. Že prý vše přinesou, od masa po pití a saláty. Také dřevo do krbu. Říkal jsem, že jsem zrovna zcela osamocen doma, Kim v Bankoku, Ardian na koncertě a Marek je u Štefana, tak že se to docela hodí. Pak ještě zavolala kamarádka Míla, že by se později v noci stavili na skleničku. Říkám: přijďte hned večer, ale oni že ne, že jdou do kina. Po kině nesmí jít domů, protože jejich syn griluje na balkóně, pořádal tedy balkónovou patry a pak se chtěli kluci dívat na Wladimira Klitschka a na jeho dlouho očekávaný souboj v boxu. Takže rodiče měli zákaz stupu do vlastních čtyř stěn.
Říkám si: to je fajn, nemusím nic dělat! V domluvené době jsem zapálil gril, aby se dřevěné uhlí rozhořelo a pak jsem si sedl a opravdu nic nedělal. Večer příjemně utíkal a teprve v pět ráno jsem u jezírka osaměl. Pozoroval jsem zlaté rybky a probouzející den (kdy se mi naskytne příležitost?) a pak šel domů. Myčka byla plná nádobí a stačilo ji jen zapnout, v ledničce jsem měl čtyři steaky na zítra a talíř s výběrem salátů. Asi mi dost chutnalo víno, protože jsem se celou neděli léčil!
Poznatek: stačí mít zahradu a ohniště.....
Jak se zhulákat dětským sektem?
22.6.09
Kamarád Ruda pořádal zahradní Párty. Již několik týdnů čekám, zda se dozvím, jak dopadla příprava šneků, které poctivě s paní Danou sbíral po vsi a nakonec se o tom ani nezmínil. Akorát počítal, že i spolujezdci budou držet solidaritu s řidiči a nebudou nic pít. Takže nic k pití nekupoval. Jenomže hosté Rudu převezli a přišli pěšky. A tak si dovedu přestavit vykoupené benzínové pumpy v celém okolí...
Narozeniny Adriana
18.6.09
Včera slavil Adrian narozeniny, chlap jeden starej, již mu bylo 39 let. Kde se ta léta ztratila? Jelikož tu není Kim, nechtělo se mu do oslav, pak ale přece počal s přípravami. Svědomitě nakoupil pití, jídlo, připravil stůl a již se slavilo. Všichni přišli. Byl to veselý večer a poslední odcházel v pět ráno. Saša se svalil na gauč a spal tu až do oběda...
Koncert
18.6.09
Tak to máme za sebou. Annabely koncert. Měl jsem objednaný taxík na půl druhou, přijel o pět minut dříve a i matka Annabelly dorazila dvě minuty před časem. A již se jelo do Frankfurtu: musím vám říci: to je hrůza co se tam děje. Nejen tolik aut ale tolik nových staveb, no já se tam nedostanu, je to přeci jen od nás tři kilometry k hranici města. Velký sál hudební univerzity jsem našli a pak se čekalo, protože ten chudák co skládal zkoušku před Annabellou měl zpoždění. Neustále se tam šeptem křičelo tichoooooooooooo, neboť měla má dcera nejméně třicet zvědavých diváků. Ona tomu říká: můj fan club!
Pak jsme byli vpuštěny do sálu, já si sedl do první řady. Ještě před koncertem jsem byl důrazně upozorněn, že se nesmí fotit. Ptal jsem se pana Polívky, zda je to pravda a on s tím souhlasil, mínil ale, že si svou praktickou zkoušku k promoci také natočil. Pan Polívka je Annabelly profesor.
Pak to vypuklo a já natáčel. Pípání jsem měl vypnuto, jenomže vedle sedělo děvčátko, které pípání vypnuto nemělo a také natáčelo. Tak to bylo jisté, schytám to doma za ni. O malé přestávce jsem sdělil tatínkovi děvčátka, že si musí to pípání vypnout a děvčátko na to, že musí nahrávat, protože ta paní co hraje na klavír je její paní učitelka.
Koncert byl pěkný, dcera hrála sólo a pak doprovázela jednu mladou zpěvačku. Nahrávky mou skrytou kamerou se moc nepovedly, ale pokusím se přesto dát něco dohromady. Pak byl konec a Annabelly fan club počal tleskat, dožadovat se přídavku, ale to bohužel při zkoušce není možné. Pan Polívka se vážně bavil s dcerou a já povídám Adrianovi: jdi se k němu představit, mluví česky. Adrian tedy šel, ale oslovil nějakého pána, který česky neuměl a páchlo mu z úst. Jednoduše se asi nedíval kam ukazuji. Takže sranda byla. Navečer jsme seděli s Annabellou u jezírka, koukli jsme se do láhve červeného a dcera byla zklamaná, protože jí komise pro nedostatek času koncert o několik kusů zkrátila.
Takže to je pro nyní vše, musím jít na zahradu, protože Adrian má dnes narozeniny a bude se oslavovat. Nebude to sice to pravé, protože Kim je v Bankoku a její pohostinnost nám tu bude chybět.....
Podívej se Annabellas Welt......
Velké události vrhají své stíny
17.6.09
Ne abys mne zase filmoval, mne to pípání ruší, prosila mne Annabella. Můj foťák pípá?, divil jsem se a šel jsem to zkusit. Opravdu pípal, což jsem si ještě nikdy neuvědomil, nebyl však problém zvuk odpojit. A proč ten strach? Annabella má dnes závěrečný koncert jejího studia a tak tu sedíme jako na trní a čekáme na taxíka. Najít ve Frankfurtu parkoviště je tak pravděpodobné, jako první cena v loterii. Jak se asi musí cítit Annabella? No, poctivě se učila, 6-7 hodin denně hrála na klavír a tak to jistě dopadne dobře. Tak jí držíme palce. Koncert začíná v 14:30 ve velkém sále vysoké hudební školy, tak pfuj, pfuj, symbolicky plivám tak, jak si to umělci navzájem dělají a přejí si tím úspěch....
Drazí přátelé
15.6.09
Zdravím z Frankfurtu, dojel jsem v pořádku. Samozřejmě klimatické zařízení vozu vypustilo svou duši již u Plzně a tak jsem jen s otevřenými okny, což děsně rušilo Pajdovy citlivá ouška, ale pak si lehl a usnul. Od Spessartu lilo jako z konve a u Aschaffenburgu to vypadalo jako konec světa. Doma na zahradě přetékal bazén a do jedné el. zásuvky našeho parku natekla voda a automat u pojistek s tím nesouhlasil a tak neustále vypadával až jsem dotyčnou bídnici (zásuvku) odhalil. Děti to však nezjistily a tak se stalo, že jsem nedostal vynadáno. Kim mne bohužel nemohla uvítat svým nepřekonatelným úsměvem, protože je v Bankoku. Adrian se divil, že mu ještě nezavolala, letěla pouhých deset hodin nonstop. Když jsem mu řekl, aby zavolal sám, strašně se divil, že ho to nenapadlo. Tak jsem alespoň zaslechl její hlas. Strašně tam prší, tedy v Bankoku.
Doufám, že tam mají el. zásuvky správně instalované, nechtěl bych tam letět....
Jehličí z borovice
12.6.09
To je zase nový nápad proti krtkům, který mi sdělila paní sousedka. Irenka ale mínila, že mám ty krtky jednoduše milovat a z každé nové hromádky se radovat. Ale něco se děje: krtek si udělal hromádku u plotu a novou za plotem, na veřejném trávníčku….
Irenka je hodné děvče a já na ni dám. Včera v hospodě mínila, že je Pajda hubený a tak jsem mu dal, když jsme přišli domů ještě jednou nažrat. Ani se na talíř nepodíval a jen mne obdařil pohledem: copak jsem blázen?
Také budu pěstovat muškáty, aby ten dům na něco vypadal. Kdyby alespoň přišlo léto!
Vazlavý v Davli
12.6.09
Asi jsem nalezl skulinku mezi mraky, protože když jsem byl u Vltavy navštívit Jardu, bylo překrásné počasí. Jeho dům stojí u řeky přímo pod mostem. Hned vedle je kiosk, kde prodávají pivo a měli velice dobrý steak. Měl jsem žízeň a tak jsem si dal vazlavý. Vy nevíte co to je? Ještě, když jsme měli hospodu pili hosté, což je v Německu zvykem, pivo s limonádou a nebo s colou. Tenkrát jsme to museli mixovat ručně, dnes to již mají dávno ve všech obdobách namíchané v lahvích. A to vazlavý jsem si vymyslel já: pivo s minerálkou. Zeslabí to procenta alkoholu a nekazí to chuť. Mladá paní, co tam obsluhovala, to hned pochopila, když jsem řekl, že chci malé pivo do velké sklenice a sodovku. To, jsme tu ještě neměli, řekla a namíchala mi vazlavé, jako by to již vždy dělala. Zvláštní bylo, že mi někoho připomínala a já jí také. To mi tlumočil Jarda.
Pěkně jsme poseděli a pak si prohlédli stavbu domu, jednou to tam budou mít hezké. Eva, Jardova žena je veselá kopa, bylo to příjemné odpoledne…
A pro změnu: zase prší a fouká to………
Zase jsem kupoval petrolej
10.6.09
Někdy člověk nemá úspěch a tak se tím nerad chlubí. Ta myšlenka nacpat krtkům do hromádek hadr namočený v petroleji moc nefunguje. Ten šmejd si dělá hromádky dál. Monika mi říkala, že její otec ten hadr s petrolejem zapálí a krtky vykouří. Nevím, ještě přemýšlím. Hasič co šel posledně kolem mi slíbil, že když mi chytne chalupa tak vyjedou. Monika se zase uvolnila, že mohu ve Voznici přespat. A tak přemýšlím….
Stand by your man..
10.6.09
je nepřekonatelná píseň od Tammy Wynette. Stůj při svém muži, zní český překlad. Včera jsem měl takovou chvilku, kdy jsem se cítil sám a neměl jsem do čeho píchnout. Tedy, práce by kolem chalupy bylo, ale do ničeho jsem neměl chuť. Anička jen pohledem řekla, co bych měl udělat a na co mám chuť. A dokázala pochválit. Dnes mne již chválí jen pes a ještě jedna drobná žena, se kterou někdy trávím chvilku v hospodě. Samozřejmě pod dozorem.
No, pak jsem se hned vzpamatoval a šel sekat trávu kolem plotu. Posekal jsem také sousedovi vysokou trávu veřejného pruhu, protože je můj milý kamarád v současné době maličko indisponován. Trochu jsem to odbyl, sekal jsem bez sběrného koše. Má to několik výhod a jednu nevýhodu. Tráva totiž zůstává ležet, usychá a brání nové trávě, alespoň chvilku, v růstu. Nemusí se lítat s těžkým košem posekané trávy někam na kompost. Nevýhoda je, že to nevypadá pěkně. Ale co, je to u cesty a je to posekané. Dnes přišel soused aby mi poděkoval a z jeho pozemku byl slyšet motor sekačky. Někdo sekal trávu. Koupil jsem ženě motorovou sekačku a tak se od této technické vymoženosti nemůže odtrhnout, řekl trochu smutně, neboť za tou mašinou bylo odjakživa jeho místo. On to místo za nějaký čas zaujme, ale prozatím seká žena. Ano, stojí při svém muži. Položil jsem si však otázku: kde jsou ochotní spoluobčané vesnice? Vědí, že soused je v momentě neschopný veřejný pruh trávy posekat a přesto si posekají jen před svým pozemkem.
Poznatek: lidi si jsou stále více cizí……
Kamarád Pepa
10.6.09
Dnes mi volal přes SKYPE kamarád Pepa z Frankfurtu. Nešla mu u SKYPE kamera. Snažil jsem se mu vysvětlit, jak ji probudit a naladit ji na tento program, ale nějak jsme se nedomluvili. Pak mi povídá: máš na tvých stránkách rozbité počítadlo. Zajímalo mne, jak na to přišel. No, několikrát jsem si otevřel tvoje stánky a byla tam na konci furt trojka.
Abych vysvětlil: Počítadlo registruje každé otevření mých stránek při jednom sezení. Pokud je nějaký cizí počítač zapnutý celý den, registruje ho počítadlo jen jednou. Po vypnutí počítače a následovním zapnutí a znovuotevření stránek ho opět zaregistruje a udělá z trojky čtyřku.
Dnes navečer, při příjemném posezení se sousedy před hospodou, jsem se dozvěděl, nechtěně, o nových čtenářích ze Lhoty a to mne trochu zarazilo. Vždyť já si tu sedím v podkrovní komůrce a jako pohádkář Wilhelm Busch si píši co mi na mysl přijde a lidi to čtou! Protože v tom okamžiku Milan ukořistil bednu nektarinek z valníku kolem jedoucího traktoru, vzal jsem z roztržitosti jednu a snědl ji. K červenému vínu se moc nehodila.
Doma jsem si pustil televizi a na just tam dávali pořad o tom, co lidí dává do World Wide Web své soukromé, tajné a intimní informace které na síti zůstanou na věky. Aby si prý dávali pozor! Měl jsem doma jen meruňky a tak jsem je z roztěkanosti snědl. Jak jsem si oddychl, že si tajně soukromé informace ponechávám pro sebe. A tak drazí čtenáři, nevěřte ani jednomu slovu, protože papír snese všechno.
No a nyní jste se přesvědčili, že zase lžu: ani ten papír nepoužívám……..
Tichá domácnost
10.6.09
Dnes jsem na Dobříši utratil u Vietnamců spousty peněz. Jak jistě pozorným čtenářům neušlo, odjížděl jsem do východní části mého domova v době tropických veder. Mimo jiné nefungovalo klíma u auta a já vyrážel v pět ráno, což je pro mne úkaz tak zřídký jako pravýbuch u vesmíru. (Tak tuhle moudrost mi Ruda pěkně osladí, očekávám mail na tři stránky) Ale vraťme se k těm Vietnamcům. Vzhledem k tomu, že jsem opouštěl můj Germánský domov za tropických teplot, nevzal jsem si nic teplého na sebe. A pokud vám bude někdo tvrdit, že staří jsou moudří, tak to neberte tak vážně. Jsem příklad, že tomu tak není.
Abych to nezamluvil. Koupil jsem si kalhoty a ty byly potřeba zkrátit. Stavil jsem se tedy u mé sestry ve Voznici, zda by tuto maličkost pro mne nezařídila a ona se nechala přemluvit. Stál jsem na židli, v botách a v nových kalhotách a má sestra lezla po kolenech kolem dlouhých nohavic a říkala: drž se Karla (švagr 86 let), máme tu tichou domácnost. Říkám: hm. O co jde? Kája dopouštěl rybníček kde má ty svoje vzácné ryby a vypumpoval celou studnu.pumpa běžela na prázdno a kvíkala jako když se zabíjí prase…a on seděl u sousedů a tak jsme na něj volali. Vodovod měl pět atmosfér vzduchu a my jsme se koupali ve větru…
Připadalo mi to příliš legrační a rád bych k tomu přidal nějaké to slovo, ale mysle na zkrácené kalhoty jsem byl radši zticha.
Ve dvoře seděli, očividně stranou dění Kája s manželkou a s Andreasem. Šel jsem si k nim vykouřit jedno cigáro, abych jako neodjel bez prohození jednoho slova a zavedl lehce řeč na to jako že je dnes hezčí počasí. Kája na to nenaskočil a povídá: včera jsme se pohádali se ségrou, dopouštěl jsem vodu do jezírka a ona řvala na celou ves, jakoby to byla její studna, její pumpa, její voda a její jezírko.
No jo, povídám, ale již jsou v něm vidět ryby a to včera nebyly ani náhodou…..
Kutil
9.6.09
V pondělí jsem byl u bráchy ve Voznicích. Byl jsem tam, protože si pořídili digitální fotoaparát a neměli zdání, jak ty fotky uložené na kartě mohou nechat vyvolat. Tak jsem si vzal potřebné nádobíčko a počal jsem se kartou probírat. Největší fotograf v rodině je asi Andreas, postižený syn. Fotil co se dalo a v podstatě nic. Ty jsem úmorně vymazal a pak jsem s Monikou udělal výběr a vypálil na CDéčko. Pak nastala otázka, kam to odnést, čemuž má sestra nerozuměla, neboť to nebyl film, ale zavolala na Dobříš a majitel nějakého obchůdku se uvolnil, že si CD vyzvedne, protože ve Voznici také bydlí. Tuším, že moje sestra do posledního okamžiku nevěřila, že muž co se objevil ve dvoře bude CD akceptovat. Zeptal se pouze jaké rozměry mají fotky mít a odešel s tím, že je ve čtvrtek přinese. Kája se počal zabývat jezírkem, kde chtěl pěstovat drahé kapry s Japonska, tuším, že se jmenují koje. Jezírko je docela velkých rozměrů a čistička také není zanedbatelná. Jenomže vše je nefunkční. Ryby, které tam měl mu pochcípaly, filtr nefiltruje UV lampa je plná vody. Dobírali jsme si ho tak dlouho, až nám vynadal: když to funguje sousedům, bude to fungovat i mně! Otázka ovšem je, kdy?
V neděli ráno….
7.6.09
mi zvonil telefon. Byli jsme domluveni s Hankou a Helenou, že mne navštíví. Děvčata již stála na Smíchově u autobusové zastávky když zjistila, že další spoj jede až za dvě hodiny. Tak jsem na sebe hodil tepláky a jen na Smíchov. To jsou takové ony náhody, kdy já se dostanu do Prahy. Když jsem se vrátil, počal jsem se teprve proměňovat v normálního člověka. Helena mi připravila ovoce, pak šla s pejskem a Hana seděla na počítači. Pak jsme jeli na Skalku, byla tam v nově postaveném starém klášteře překrásná výstava obrazů, bohužel jsem zapomněl který malíř to maloval a na internetu jsem to také nenašel. Pak jsme šli ještě na zámek a nakonec na Marjánku. Hana koupila krabici dortů a jeli za Kájou na Voznici. Arnošta byla rozšafná a Karel jí neskákal do slova, prostě pohoda. Andreas nás obveseloval svými výroky a sluníčko svítilo.
Poznatek: byl to hezký den
V Čisovicích
7.6.09
Sobota byla den honiček. Nejprve jsem čekal…ne, nejprve jsem se léčil z páteční pitky v hospodě. Byli jsme tam původně smluveni s Květou, že si dáme rande. Miloš nám to odsouhlasil, že bude tedy hlídat doma opuštěného pejska. Květa skutečně přišla, říkal jsem si jé mine, snad to bylo pochopené jako sranda, ale naštěstí tam pochodoval celou dobu nějaký šedivý mladík, všude překážel. Milan lítal až se potkával, hrálo se ve dvou místnostech, každý co chtěl a překážející šedivý mladík si sedl vedle Květy. Strašně mne znervózňoval, protože stále mával rukou nad mou sklenicí vína. Nakonec přišel Tomáš a sedl si mezi nás. V tu chvíli přišel Miloš a situace byla pro mne zachráněna, neboť mezi mnou a Květou bylo dvakrát obsazeno.
No, abych pokračoval, v sobotu jsem čekal na mládence, který se uvolnil a slíbil, že mi bude sekat zahradu, když tu nejsem. Nakonec přišel ale to již na mne čekal Karel ve Voznici a když jsem tam přijel, již mi posílala Zuzana SMS kde jsem. Moje sestra se dotazovala proč mi ten telefon pípá, a když jsem se jí snažil vysvětlit co to SMS je, okřikla mne, že to nechce vědět, že je již stará.
U Zuzany a Jirky byla celá rodina, děvčata, přítel, minulý a nynější manžel, tatínek a bratr s přítelkyní. Zuzanka mi padla do náruče, je to prima holčinka, ještě jsme se stačili podívat na video, jak zpívala v doprovodu pana Maška v Mníšeckém zámku.
Zuzany bývalý manžel mne fascinoval neustálým úsměvem a pomalou chůzí a pohyby, jako když závodí šneci. Jirka se nevzrušoval, a svářel na dvorku nová železná vrata.
A proč ten shon? Bára měla 18. narozeniny ještě jednou vše nejlepší……….
Důchodci, Eva a Vašek a jiné věci....
5.6.09
Nejsem zdejší, jen sem dojíždím. Ještě když žila manželka, její maminka a sestra, mívali jsme dům plný návštěv.
Tchýně nikdy nezapomněla přinést balík novin, povětšinou to byl Blesk. Takový podobný denní tisk je fenomén: žádný slušný člověk, který dbá na svou pověst, ho nečte, přesto všichni vědí, co se v něm píše.
Také jsem do něj nahlédl. Je to přesná kopie německého Bildu. Jsou to noviny neslavné pověsti, jejichž němčina a sloh příspěvků je vysoce primitivní! Proč? To proto, aby byl srozumitelný starším ročníkům občanů, protože dialekty ve spolkových zemích jsou velice rozdílné a i rodákům ze severu dělá potíže rozumět třeba bavorským sedlákům. Pak jsou tu také emigranti všech národností a redakce záměrně používá tento primitivní sloh v naději, že také oni porozumí a získá je jako čtenáře.
Takže jsme se dohodli, proč takové bulvární noviny existují a jaké publikum oslovují a kdo je živí: důchodci! Blesk je přesná kopie Bildu a jejich obchodní strategie je jistě podobná.
Teď se budeme věnovat jinému tématu. V Německu se říká písním zpívaným v němčině Volksmusik. Bylo to pro mne vždy trochu nepochopitelné, neboť lidové písně pro mne znamenaly něco jiného: staré národní písně, většinou neznámých autorů, takříkajíc odkaz z minulosti národa.
Do této přihrádky však v Německu patří zpěváci typu Eva a Vašek, Karel Gott, Urbánková, Hála, Nedvěd, Michal Tučný a další.
Ti, co na sebe dbají, zpívají anglicky a patří tím, nebo by rádi patřili k hitům. Nejznámější osobnost tohoto žánru je Dieter Bohlen. Je to arogantní člověk, jenž rok co rok vede DSDS, což přeloženo znamená: Německo hledá Superstar! Proč ne? Objeví tu často mladé a schopné talenty.
Jenomže o čem tito propagátoři hitů neradi mluví: Volksmusik rok co rok dosáhne 80 procent prodaných desek na německém trhu. Takové televizní pořady jako je „Das Frühlingsfest der Volksmusik“ (jarní slavnost lidové hudby) jsou gigantické události, ohromující svou perfektní organizací, na české poměry nepředstavitelné. Častými návštěvníky těchto pořadů byli i Karel Gott nebo Vondráčková, Jiří Korn a jiní. Tyto pořady jsou měsíce předem vyprodané, pořádají se v halách nepředstavitelných rozměrů a diváci jsou ze všech věkových kategorií, jsou tu i důchodci!
Netuším, jak jsou rozdány karty tady v Čechách, počítám však, že to bude stejné. A nyní se vrátím zpět k Blesku. Pan Dalibor Mácha tu popisuje neúspěšný koncert Evy a Vaška pod Řípem, který se nevydařil, pravděpodobně pro velmi špatné počasí. To vše je v pořádku a patří k informační povinnosti tisku. Jen jedna věta mne zarazila: Prostě zábava pro důchodce ještě k tomu hodně, hodně lidová!
Nevím, co si mám vybrat: je to urážka zpěváků, nebo důchodců? Šéfredaktor Blesku a pan Mácha si asi neuvědomují, že oni sami den co den dodávají do trafik opravdový šrot, který je hluboce a hluboce pod úrovní pěveckého podání Evy a Vaška. Při jejich písních si člověk může alespoň zazpívat, nad stránkami Blesku se může jen rozplakat.
Pane Mácho, představte si situaci: v úterý si ani jeden důchodce nekoupí Blesk! Samozřejmě jsou podobné bulvární plátky vašeho typu neprůstřelné, nemorální a nesplňují ani jediným procentem svou úlohu: nestranně informovat. Ovšem urážet svou vlastní klientelu je hloupé, až nepochopitelné.
Vraťme se však k důchodcům: v Německu je nikdo neuráží, neboť si manažeři i politici ve všech odvětvích průmyslu a politiky uvědomují jejich kupní sílu a volební moc. Proč se takoví Máchové v Čechách nepoučí? Jsme přeci chytrý národ, nebo se mýlím?
Jednoho dne budete, pane Mácho, také důchodce a jistě to neznamená, že se z Vás ze dne na den stane pitomeček, nemající vlastní názor, že zapomenete svou kariéru, svá studia a bude z vás čtenář Blesku. Tomu sám nevěříte, že ano…
Marjánka
2.6.09
Seděl jsem včera v hospodě a dal se do řeči s milým člověkem, jež buď žil, nebo pracoval v Čisovicích a tak jsem mohl klubko rozhovoru rozvíjet. Našli jsme i společné známé a oba se rozhorlili na tím, že byl asi tak před třiceti lety zbourán u Čisovického potoka starý vodní mlýn. A zcela nechtě jsem se dozvěděl proč: ve mlýně byl ubytován cikán, ve vsi velmi oblíbený člověk. Jenomže vše dřevěné co v mlýnu bylo pálil aby se v zimně zahřál a on ten mlýn byl jen ze dřeva. A tak ho předseda JZD jednoho krásného dne nechal zbourat. Pro mne to byl šok, když jsem navštívil po letech můj rodný kraj, neboť se ve stínu starého mlýna odehrálo nejedno, nezapomenutelné dětské dobrodružství. A pak se najednou otočil list hovoru a můj společník povídá: televizi tam nemají a ani popelníky nejsou na stole. Říkám jim, takhle nedopadnou dobře!
Protože jsem člověk zvídavý tak jsem zeptal jako o co jde? Šlo o restauraci „Na Marjánce“ u Mníšeckého nádraží, kterou noví majitelé dlouho renovovali. A co myslíte, že jsem udělal? Šel jsem tam dnes s Pajdou na oběd. Ze staré neuspořádané hospody se stal skvost. Příjemně zařízené, jídlo chutné a vtipně dekorované na talíři. Vládne tam mezinárodní kuchyně s italským akcentem s poledními hotovkami, které jsem však nezažil, protože se v poledne málokdy do hospody dostanu. Opravdu podařená věc, doufám, že si udrží nynějšího kuchaře. Dal jsem si i sklenicí vína a prohlížel si vinný lístek. Vína od 120ti do 590ti korun. Nikde však nebyla zmínka, o jaké množství jde! Naštěstí jsem dostal víno stáčené, které bylo v ceníku také opomenuto. Nicméně to jsou maličkosti…..
Válečné zpravodajství
2.6.09
Dlouho jsem nic nepsal ani neříkal, abych to nezakřikl. Vyhlásil jsem totiž válku krtkům. Jak jsem psal, objevil jsem v německém tisku takovou radu: do malých trubek nacpat hadry, zalít je petrolejem a strčit do krtiny. Jak psáno, tak jsem učinil. Nejprve se nic nedělo, pak se objevilo spoustu větracích otvůrků (ne hromádek), do kterých jsem také naspal hadříky pokropené petrolejem a dnes? Buď jsem válku vyhrál, nebo se krtci srocují a připravují silnou ofenzívu.
V každém případě: na jižní frontě klid! (mám zahradu na jih, tak nemohu napsat na západní frontě) Pokud by to pomohlo, to bych si oddychl. V popisu se ještě píše, že krtci zápach petroleje nesnáší a odejdou jinam. Dovedu si představit zástup sousedek, majíc ruce v bok, popřípadě vidle v ruce, jak zvoní u branky a chystají si se mnou vyříkat následky války. Ještě že se jeden krtek vydal na výzvědy k sousedům ještě, než jsem jim vyhlásil válku.
Komuna
1.6.09
My Češi jsme národ prazvláštní. Dlouhá léta jsem žil v cizině a ještě vlastně žiji. Mnoho lidí se rozhodne odejít ze vlasti a žít z mnoha důvodů v cizině. Avšak od vlasti, toho zázračného nenapodobitelného něčeho, co se nazývá domov, se nikdy neodloučí. Člověk, co žije v zemi, kde se nenarodil dokáže mnoho věcí: někteří se naučí jazyk země kde žijí tak dobře, že je domorodci nepoznají, jiní zase úspěšně prosperují v podnikání a zase jiní se dostávají do vedoucích pozic různých firem. Ostatní se zapojí do běhu života, jako spoluobčané! Co však nedokáží žádní je zapomenout na svou vlast, tedy lépe řečeno rodnou hroudu. Tam, kde jsme prožili dětství, tam, kde nám mámy ukazovaly cestičky, pěšinky, které se pak změnily v cesty životem.
Důsledkem tohoto člověčího pudu je, že vznikají v cizině různé komunity. Protože jsem žil v Německu, mohu mluvit jen ze svých zkušeností. Nejsilnější komunity, kde se lidé schází, rokují, tráví volný čas mají Turci, následovány Španěly, Řeky pak Italy a Portugalci. Češi měli komunity nejslabší. Z počátku a dříve ano, po pádu komunistů zcela zanikly. Zcela bezdůvodně, protože u jiných národů stále přečkávají.
Ale není nutné, aby naši lidi žili v cizině. I v Čechách, ve městech a hlavně na vesnicích jsou podobné komunity, nejlépe využívané a známé jsou hospody. Člověk prostě musí vypadnout z domu a jít mezi lidi. Taková hospoda na vesnici je zdroj všech informací, pomoci a přátelství.
Jenomže, když se otevře nová hospoda, počne se komunita rozpadat. Jeden pomlouvá toho, druhý onoho, najednou je stejné pivo v nové hospodě lepší a tak dále. Hospodští ani neví, co se o nich říká, jsou vystaveny pomluvám a špinění pověsti. Ale o tom psal již Jan Neruda v povídkách malostranských, „Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku“!
Ale on pan Vorel byl nejen člověk naprosto cizí, nýbrž zřídil si krupařský krám v domě U zeleného anděla, kde předtím přece jaktěživ nebyl krám žádný…..
Kdo to zvoní?
1.6.09
Dnes je červen a včera byl ještě květen. Říkáte, že je to pitomost co píši? Je a není. Včera v devět hodin večer někdo zvonil. Říkám si: koho to sem čerti nesou.
Odvalím se od televize a koukám, kdo je u branky. Byl to věčně se usmívající Miloš a říká: Arnošte, zapomněl jsi si v hospodě hůl, tady ti ji nesu. No jo, to byl ještě květen, dnes je červen. A hůl, kterou jsem si zapomněl, mi ještě nikdo nepřinesl. Miloši, dostáváš 1. cenu………….
