Petrolejová válka
31.5.09
Dnes je poslední květen roku 2009, doby temna. Včera k večeru, kdy normálně v tuto roční dobu svítí sluníčko jsme pocítili touhu balit Vánoční balíčky a zdobit stromeček. Byli u mne na Lhotě Jiřina s Tomášem. Já jsem byl nálady pochmurné, Tomáš nařezal dříví a Jiřina uklidila. Má to naplánované co udělá dnes a co zítra a co příště. Je to hodná holka akorát jí člověk musí hlídat, protože třeba když vstane od stolu, nakopne flašku s Kolou a různé jiné taškařiny dokáže.
Lukáš si vzal do parády můj laptop, počáteční problém byl, že jsme nemohli najít na tisíc procent nainstalovanou webcameru a nakonec se nám to podařilo a pak jsme se bavili tím, že jsme se viděli třeba se dvěmi hlavy a čtyřmi rukama a podobně. Lukáš je šikovný kluk (13 let) dnešní doby, vyzná se v počítači, přestože nedokáže přečíst povely, neboť jsou v jazyce německém. Naučil jsem ho psát ve WORD a velice se mu líbilo, že to opravuje chyby. Kdyby se vešel do krabičky od sirek, vzal bych si ho do Německa.
Jak jsem se již zmínil, vyhlásil jsem boj krtkům, na což jsem si přivezl čtyři roury, podle návodu německého tisku naplněné hadry a zalité petrolejem. Ty jsou ve spleti nekonečných podzemních tunýlků již od úterka. Dnes jsme zjistili, že si krtci staví hromádky vesele dál, a tak nemaje již ty trubky, počali jsme do krtin, dávat kusy hadrů namočených v petroleji.
Kolemjdoucího hasiče jsem se ptal, jestli dělají výjezdy i na krtky potlačované petrolejovým zápachem, přikývl, že ano, ale až nám chytne chalupa.
Právě v tuto dobu (16:30) se obloha trochu rozzářila(ale ne moc, to abych nezakřikl) a volal Zdeněk, že se jde do salónu na „jedno“, tak doufám, že se snad Pajda probere z letargie a popovídá si s Jackem.
Co je k naštvání? V Německu stále svítí slunce………..
Ani psa by tam nevyhnal
29.5.09
Dnes je takové počasí, že by člověk ani psa ven nevyhnal. Jelikož Pajda naléhal, aby se šlo na procházku, obul jsem se, vzal si kabát. Pajda přitom poskakoval do výšky. Jak jsem otevřel dveře, vystrčil čumáček a vrátil se do pelíšku. O to, co si počnu já, se nestaral. Tak jsme alespoň proběhli k autu a já jel koupit ten petrolej na ty krtky. Kdy tu smradlavou nástrahu nastražím, je mi záhadou…..
Také bych házel
29.5.09
Ještě, když jsem jel v úterý do Čech, netušil jsem, do jakého nebezpečí se vydávám. Vajíčková válka! Na tomto místě jsem si vzpomněl na francouzský film, který dávali v kinech za mého dětství: knoflíková válka. Škoda, že jsem přišel o komentáře v německých mediích. Ale být tak mladý, také bych házel.
Slogan: kdybych to býval věděl, tak bych sem nechodil…..
Moudré stáří?
28.5.09
Mám tady za kopcem, coby kamenem dohodil, příbuzné. Jsou to manželé a požehnaného věku. Navíc jsou již nejméně pětadvacet let v penzi a tudíž spolu, od rána do večera a od večera do rána. Nabízí se domněnka, že je potěší, když je někdo navštíví. Třeba já….
Ale nemám na to nervy. Ještě když jsme k nim chodili s Aničkou, dalo se to zvládnout. Být ale na ně sám, to je horor. Třeba se zeptají, jak se mi daří, ale do mé odpovědi vpadnou nějakou příhodou, kterou ukazovali v televizi a já si připadám jak blbec! Očividně mají na mysli jen sami sebe, nikdo jiný je nezajímá. To by ještě nebylo tak vysilující. Ale ten způsob, jak mi vypráví věc, která již není aktuelní a není hodno o ní ztratit slovo je unikátní. Oba to vypráví součastně, neustále se okřikují, že tak to nebylo, že to bylo jinak a já sedím u stolu, a podobám se divákovi, jež sleduje ostrý zápas tenisu. Po chvilce kroucení hlavy z leva doprava a zprava do leva se mi počne ta kulatá část těla točit. Dělají se mi mžitky před očima. Abych dostal příležitost říci, co mám na srdci, je absolutně nemožné. Několikrát jsem je upozornil na mé těžké potíže trávit chvíle v jejich společnosti a byl jsem okřiknut, že jsou již staří a že si na to musím zvyknout. Nechci a nemohu si na to zvyknout, protože se mi dělá až fysicky špatně. Chápu, že s tím nic nenadělám a tak jim již nic neříkám. Vždy spěchám domů a většinou to svedu na Pajdu.
Poznatek: na co vše není dobré mít psa……
Melancholie počasí
28.5.09
Takové celodenní přítmí a zima, to se hodí tak před Vánoce. Ale ke konci května mi to do rozpočtu nepasuje. Navíc po období dlouhodobého, pěkného počasí! Vzpomínáte si? Ještě před dvěma dny jsem stával v pět ráno, abych dorazil na Lhotu za zdravého rozumu a ne zběsilý horkem, jako se to stává lidem na Balkánu. Dnes jsem byl s autem v opravě a klimatizace mi funguje a na co? Když jsem si ji na zkoušku zapnul, tak mne zábli nohy. Nejhorší na věci je, že mne nic nebaví. Tak se celý den šťourám v počítači, alespoň tem mne neklame, protože je stále něco nefunkční. Sedím tu pod střechou a kapky mi kapou na střešní okno a chodidla mne zebou a nechávám se přemlouvat Pajdou, abych šel do hospody. Tam si zase uříznu ostudu pro jeho chování. Ale co, ať se alespoň jeden z nás pobaví….
Pověst spáče
27.5.09
Mnoho mých známých si stále ještě myslí, že před dvanáctou z postele nevylezu. Jó, ty časy jsou již dávno pryč. Tak uvedu, jak by řekla Jana, příklad: v pondělí jsem se chystal, že pojedu domů. Zajel jsem autem do dvora počal pakovat. Jako první v autě seděl Pajda. Povídám: co tu děláš v tom vedru, pojď, já tě dám do bazénu. Pajdínek si přeplaval bazén a pak se dlouho staral o svůj kožíšek a hup, byl zase v autě, v tom vedu. Říkám si – vedro a mně nejde klimatizace a tak jsem se rozhodl, že budu stávat v pět a vyrazím, dokud je chládek! Jak jsme mohli dříve cestovat bez klimatického zařízení, to vůbec nechápu.
Ještě, že jsem vyrazil tak brzo, ve dvě hodiny jsem již makal na zahradě ve Lhotě, tráva byla přes půl metru vysoká. A pak jsem to stačil ještě večer do hospody a musel jsem se strašně stydět. Irena přišla s novým pejskem, Nerinkou, štěňátko rotweillera. Pajda se tak neslušně choval, že jsem ho zavřel na záchod. Říkali mu pedofil! Pak jsem ho musel pustit, protože ho Irenka litovala a on zase. Tak mi to pak ani neříkala. No a zítra mám termín v autodílně již v sedm hodin ráno, na tu klimatizaci. Takže tu pověst spáče jsem si pěkně pochroumal……
Žárlivost
27.5.09
Ženy mají plno zbraní na které se muži nezmůžou. Nikdy. Muži mají zcela jednoduchý zájem o druhé pohlaví a tím jsou tak jednoduší, až to ženy irituje. Na prvním místě je to sexualita, na druhém místě soužití, pospolitost, strach ze samoty a také se mužům líbí to trochu jiné mateřské obětí, neboť nikdy nepřestanou být dětmi.
Když pak přijdou plody lásky, jsou odstaveni na druhou kolej. Chvilku se na to nedůvěřivě dívají a pak jsou do hospody. Jednoduše si vybudují vedlejší život. Ženy se zatím piplají s dětmi a ani si nevšimnou, že život běží a ratolesti rostou a pojednou sedí doma samy. A teď počíná stres: co do té hospody furt lezeš, já se na ty tvé kamarády můžu vykašlat, necháváš mne stále samotou, ty už mne nemáš rád..miluješ ty mne?.. miloval jsi mne vůbec? V tom okamžiku se muž zarazí: doposud se choval tak, jak si žena přála a teď je vše jiné?
A bude ještě hůře: žena nevytížena starostmi o děti, protože ty jsou již z domu, si pojednou chce mužovu lásku vydupat. Každý večer hádky, kontroly mobilů, kontrolní volání do zaměstnání a chlap se octne v začarovaném kruhu. Na jednu stranu by chtěl mít doma tu pohodu, než se narodily děti, na druhou stranu se nemůže vzdát závazků, které si musel vybudovat mimo rodinné pole, když byl nežádoucí a jen překážel.
A žena mezi tím bojuje o své právo tak říkajíc pod linii. Do vztahu se vloudí nedůvěra a počátek konce. Láska je křehká květina a vyžaduje něžné péče. A věčné otázky typu: máš ty mne vůbec rád?, je vyslovení nedůvěry.
Muži se promítne v hlavě doba, kdy žena veškerou svou lásku dávala dětem a on si ani nepomyslel, že by ho neměla ráda! Je postaven do bitevního pole a bojuje, aniž by chtěl a aniž by věděl proč. Tak jednouše jak si ženy dokáží muže získat, tak jednoduše je vyženou od rodinného krbu. Pravděpodobně to ani nechtějí. Ani nevědí, že v tomto stádiu již padlo poslední slovo a melou stále svou. Muž své rozhodnutí již učinil…
Jedno je jisté: náš partner není majetek….
Zhubnout !
22.5.09
Zhubnout, to je vždy velký problém. Jsou lidi, kteří jsou rodově hubení a ti ten náš problém neznají. Jednoduše ho nemohou znát. A my postavou silnější, my se tím trápíme celý život a celé průmyslové odvětví z nás tlustých žije. Pamatuji si na slova mé starší sestry, která si také vždy dělala problém z tělnatostí, když jsme potkali člověka, který byl mnohem tlustší: vedle něho bych se chtěla nechat vyfotit. Nijak mne to její přání neohromilo, protože to je v podstatě nesmysl. Včera u rybářů jsem zjistil, že to funguje: zhubnul jsem během jedné vteřiny....
Podívej se: Body.........
Den otců- Vatertag
20.5.09
Zítra je den otců. No, nemyslete si, že si dělám legraci. Když jsem zůstal v roce 1968 v Německu, myslel jsem si, že si ze mne kolegové dělají psinu. A tak jsem je nebral vážně.
Ten den otců to není žádná legrace, je to státní svátek (katolický) jež se u nás jmenuje na nebe vstoupení Ježíše Krista. Kristus Himmelfahrt ! Tady se to poctivě slaví, muži chlastají na každém kroku a já budu grilovat u rybářů. Prý mi přistaví ke grilu barovou židli. Dnes jsem tam byl s Pajdou, připravuje se, mají každý rok nabito.
Upekl jsem koláč, to je tak zvykem, že ten, kdo to umí, daruje spolku koláč a členové ho prodají a výtěžek jde do společné kasy.
Jen tak mimochodem jsem oloupal 25 GK cibule a na nářezáku ji nakrájel na tenká kolečka. Rybáři prodávají nejlepší rybí housky z celého kraje: houska se nařízne, vloží se do ní matjes nebo herink, přidá se na kolečka nakrájená cibule a zrovna tak jemně nakrájené kyselé okurky a vše se zase zaklopí. To vám tedy musím říci, to je pochoutka, obzvláště, že ty jejich housky krásně chřupají. Chřupavé housky, to je něco, co v Čechách postrádám. Ne, že by neměli Češi housky dobré ale ta chřupavá kůrka jim chybí. Pokud vím, tak němečtí pekaři housky během pečení postřikují jemnou tříští slané vody a zase to není obyčejná sůl. Také není zvykem, aby vám dal pekař pečivo do igelitového pytlíku. Ten totiž i tu křupavou housku nechá zvlhnout a je po parádě. Pečivo se prodává zásadně v papírových pytlíkách.
Tak, kdyby jste mne z nějakého důvodu zítra hledali, tak jsem u jezera a griluji. Výborné vepřové steaky, z krkovičky a klobásy bílé i hovězí. Počasí má být dobrý, tak přijďte, bude tam celé okolí.
Fakt: když někoho dlouho postrádáš, u rybářů ho potkáš.......
Den otců má své kořeny v USA. Paní Luisa Dodd, jejíž otec bojoval v občanské válce 1861-1865 založila v roce 1910 hnutí k poctě otců.
Vatertag v Německu se slaví od konce 19. století. Přitom jde o to, zasvětit mladší do slušných i neslušných mužských zvyků.
Taška plná stříbra
18.5.09
Stačí určitý impuls a v lidském mozku se z hlouby času vynoří vzpomínka. To, o čem chci psát, zapříčinilo nedávné úmrtí mé švagrové z prvního manželství.
Tenkrát, v roce 1968, jezdil manžel zesnulé švagrové, coby kuchař na dráze ve vlaku Praha -Frankfurt. Dokonce, když jsem se po napadení Československa Varšavským paktem, rozhodl, že ve Frankfurtu zůstanu, propašoval, coby myčku nádobí v kuchyni jídelního vozu do Německa mou bývalou manželku. Pravou ficku před odjezdem z Prahy poslal domů.
Dvakrát v týdnu jsme v té bouřlivé době chodili večer na hlavní nádraží ve Frankfurtu a dovídali se, co je v okupovaném domově nového. Byl to rituál. Pamatuji si, že jsme na nádraží jednoho večera nešli a byli jsme překvapeni, když pozdě v noci někdo zvonil u dveří našeho miniaturního bytu. Byl to švagr. V ruce držel sportovní tašku. Když jsem mu ji ochotně chtěl podržet, varoval mne, že jí asi sotva unesu. A skutečně: taška byla neobyčejně těžká, přestože od pohledu nebyla nijak nadutá. Co to je?, chtěl jsem vědět. Švagr říkal, že to posílá jeho známý a že si to u nás někdy vyzvedne.
A tak taška s námi bydlela měsíc za měsícem, rok za rokem, od stěhování k stěhování, vždy se válela někde ve sklepě a překážela. Dávno jsme se do ní podívali: bylo v ní asi jako láva hrubozrnné kamení, a barvou se podobalo stříbru. Třeba máme doma dvacet kilogramů stříbra? Avšak, nebyla naše, tak jsme se tím nezabývali. Po každém kontaktu se švagrem jsme se ptali co s taškou, říkali jsme tomu brambory, protože se odposlouchávali telefonní hovory. Ale on asi sám již nevěděl, kdo mu tašku svěřil. Teprve asi po více jak pětadvaceti lety jsem zjistil co v té tažce bylo. Jeden stálý zákazník totiž obchodoval s kovy. Dal jsem mu jeden kousek a on to vzal k rozboru. Asi za týden přišel a povídá: to beru, 1 KG stojí 2,00 DM, kolik toho máš?
Povídám: sportovní tašku. Zákazník zakroutil hlavou a se smíchem povídá: tak to vyhoď. Takové věci se kupují a objednávají na vagóny!!
A co to bylo? Byl to katalyzátor, který se používá při tavení ocele ve vysokých pecích. Nebo něco podobného. No, uměl si to onen neznámý spočítat: 20KG x 2 Marky bylo 40 Marek a to bylo v 68 roce hodně!! Navíc západoněmeckých! A tak jsem tašku plnou stříbra hodil do popelnice.
Zajímalo by mne: kde to onen neznámý známý mého švagra chtěl prodat.........
Segedinský guláš
12.5.09
Dnes jsem uvařil nouzový segedinský guláš. Ptáte se proč nouzový? Protože již druhý den prší. Ptáte se co to má s deštěm společného? No, já vám to povím. Nakoupil jsem dvacet naložených steků z krkovičky na grilování a ono se grilovat nedá. Tak jsem zpěnil cibuli, hodil na ni na kousky nakrájené maso, (mletou papriku jsem vynechal, té bylo v marinádě dost) když změklo, přidal jsem kyselé zelí, to se pak již musí jen přivést do varu a zalil vše smetanou, do které jsem zakvedlal mouku! Výsledek? Adrian tu byl již třikrát, Kim si dala mocnou porci a Marek udělal objednávku per SMS.
Koukám: že bych si zase otevřel hospodu?
Košile
12.5.09
Dnes jsem pral. Spodní prádlo ručníky a převlékl jsem si také postel. Tomu ale předcházelo, najít skříň, ve které je ložní prádlo uloženo, pak v tom množství ložního prádla najít to, které je na mou mládeneckou postel vhodné a pak samotné převlíkání, no dělejte to, když jste to nějakých 30 let nedělali!
U mandlu jsem měl viset dvě košile, které jsem dal vyprat na lehlé na žehlení a sušil na ramínku. Ale stejně to nedopadlo tak, jak jsem byl zvyklý od Aničky. Tak jsem se dal do žehlení. Jestli měla Anička čas a pozorovala mne, určitě se tak nahlas smála, že se provoz v nebi zastavil. Semafory nefungovaly, mráčky nejezdily a vůbec bylo po funkčnosti nebeského dění.
Nakonec jsem ty košile vyžehlil s nadějí, že až si je obléknu, budou si lidé říkat, že košili nosím již druhý den. Aniččino žehlení bylo totiž tajemství umu, očividná láska k těm, pro které žehlila, chlouba celého městečka. Někdy, když si vzala žehlení do lokálu, když nebylo do čeho píchnout, mívala plno diváků....
Staré pořekadlo dlí: bída naučila Dalibora housti......
Ota Pavel
8.05.09
Moje kamarádka Hanka, pracuje v nakladatelství ve Frankfurtu které nese jméno Büchergilde Gutenberg.
Ano, nemýlíte se, je to nakladatelství, které chrání starou tradici vynálezce tisku, Gutenberga. Aby se toto nakladatelství nestalo obětí žravých finančních kobylek, je nezávislé a pod ochranou odborů.
Nedávno mi Hanka přinesla knížku. Samozřejmě v německém jazyce: "Smrt krásných srnců" ! Hanka vyprávěla, že tu knížku doprovázelo v nakladatelství neobyčejné vzrušení. Postupně se u Hančina stolu v kanceláři stavilo několik ředitelů s dotazem, zda náhodou neví ještě o jiném pokladu české literatury! Že je Hanka Češka všichni vědí.
Začetl jsem se do "Der Tod der schönen Rehböcke" a byl jsem unesen. Ne jen dějem, postavami, ale i krásným překladem. I když knížku čtu německy, na každé řádce je cítit český humor a barvitost našeho jazyku. Nevím, proč mi spisovatel Ota Pavel v době, kdy jsem chodil v Čechách do školy unikl. Buď jsem nedával pozor, nebo o něm komunisti nemluvili. Jedno jak to bylo, jsem rád, že se mi knížka dostala do rukou.
Takhle náhodou: nevíte o nějakém pokladě české literatury, která by uspěla v Německu.....
Zahrada
8.05.09
Zahrady jsou oázy klidu a zdaleka ne výmyslem dnešní doby. Akorát si dnes mnohem více lidí může dovolit mít zahradu, než to bylo třeba v minulých stoletích. Také se však velikost zahrad změnila. Něco jiného je zahrada třeba kolem zámku Lednice a u řadového domečku. Nicméně splňuje stejný účel. Člověk se v ní rád schovává před světem, pozoruje jak se s jarem probouzí a k zimě usíná.
Takže, válel jsem se včera v zahradě a přišel Marek. Dali jsme si pivo a vedli řeč. Pak přišel Štefan. Po chvilce dostali pánové hlad a prohlásili, že si jedou koupit pizzu k Italovi, a zda také něco nechci.
Pomyslel jsem na můj bezmasý den a zavrtěl jsem hlavou. Ty se snažíš žít zdravě, mínil Štefan, a pokračoval: měl bys domluvit mým rodičům, táta třeba sní u televize celou krabici těch vašich opla...opla... Myslíš Karlovarských oplatků?, říkám. Ano, souhlasil.
Martin, jeho otec je štíhlý vysoký Španěl a bylo mu již sedmdesát. Myslím ale, že si to tvůj táta může dovolit, namítnul jsem, No, aby ses nedivil, také již dostává bříško. Bříško?, divil jsem se, to tak akorát na nose, smál jsem se.
Nicméně pánové odešli a já se chystal, že si uvařím rýži k salátu s Basamicovou zálivkou, když se ze zahrady ozval Adrian: už mám grilováno, chleba jsem koupil, salát udělal, rýže je vařená a Kim již také přišla z práce. No, dělejte bezmasý den, když je v zahradě grilováno!
Takže: co můžeš udělat dnes,můžeš také odložit na zítra.... .
Tak se na ně chystám
7.5.09
Nejvíc člověka naštve nespravedlnost. Z tisíce příkladů mám na mysli nájemníky, co neplatí nájem. Jednoduše se nastěhují aniž by měli smlouvu a dělají si co chtějí! Znáte to? Já takové nájemníky mám. Na Lhotě. Asi to budou Romové. Nejen že neplatí, ještě se roztahují po celé zahradě. Do domu ještě nevnikli, i když nevím, je to již nějaký týden, co jsem tam nebyl.
Jako náhodou se mi dostal do ruky časopis, kde byly nějaké rady pro zahrádkáře. Stálo tam:
Krtků se zbavíte, když jim do krtin strčíte trubici s hadrem namočeným v petroleji. Ten pach oni nesnáší a odstěhují se jinam! Zabít je nesmíte, jsou chráněny zákonem.
Takže se odstěhují k sousedům. A až petrolej vyčichne, zase se vrátí. Zahrada vypadá již teď jako měsíční krajina, neustále o tom dostávám Maily od dobrých sousedů!
Takže: sousedi, teď jste na ředě vy.........
Žárovka
6.5.05
Dnes jsem vařil Pajdovi žrádlo. Říkám tomu žrádlo, ale člověk by to mohl jíst sám. Jsou to kuřata, kuřecí jatýrka, mrkev, celer, pórek a nudle. Jak se vše počne vařit, chodí Pajda po bytě a doslova natahuje čumáček. Všemi směry. On totiž ví, že ten den dostane talíř vařených jatýrek a po nich by se mohl užrat. Okamžitě talíř v kuchyni na svém místečku objevil a slupl, aniž bych si toho všiml.
Pak obsah toho obrovského hrnce oberu a naporcuji, dám zamrazit, vychází to více méně na tři neděle. Pak jsem si sedl ke stolu a rozsvítil lampu pomocí které se, se mnou Anička domlouvá. Nevím jak mi to přišlo, zpíval jsem si v duchu naši nejzamilovanější písničku:
If he brings you happiness-
and I wish you all the best-
if your happiness that mother most of all-
But if he able brings you heart-
if the teardrops ever star-
ill be there before the next teardrops falls...
Asi jsem zpíval falešně, protože lampa zhasla. Dlouho nesvítila a počal jsem mít strach, že už si s Aničkou nebudeme povídat. Ale pak přece zazářila. Vyprávěl jsem totiž Pajdovi, jak spapinkal jatýrka a on mne pozorně poslouchal. To že dostal dnes jatýrka, to asi Aničce ušlo, no není divu, ona to tam v nebi má vše na povel, jak jí znám....
Neskutečný pocit: zpívat s milovaným člověkem je krásnější, než cokoliv jiného.....
Event na zahradě
5.5.09
V neděli se slavily narozeniny. Annabelly kamarádka Mary byla tou oslavenkyní. Počasí docela přálo, bylo teplo a sluníčka, až na krátké deštivé intermezzo kolem šestnácté hodiny, čehož využilo pár hostů a šlo domů. Ale jako vždy, ti věrní kamenní pijáci zůstali. Saša se držel grilu a já nic nedělal. Je to zcela jiný pocit, když zodpovědnost leží na někom jiném.
Party je: spousta lidí, co si nemá co říci, protože se neznají....
Vygumovaná hlava
4.5.09
Někdy to má člověk v hlavě jako vygumováno. A to ať se děje co se děje nic nevypadá na to, že by se o tom mohlo psát. Na 1. máje jsem chtěl jít k rybářům, ale nakonec jsem nešel nikam.
Teprve v sobotu jsme začal být aktivní. Koupil jsem totiž Mary dárek k narozeninám a protože jsem měl větší útratu než 100 €, dostal jsem dobropis na 10 €. Koupil jsem také elektrický gril, ten stál jen 15 €.
Tak si v sobotu říkám- koupím ještě jeden, ten mne přijde na 5€. Ještě jsem koupil černou barvu, abych nastříkal žluté hadice, které jsem pěkně namotal jako cívku na takový k tomu účelu udělaný stojan a tou hadicí ženu vodu, aby se v bazénu rychleji ohřála. Jenže byly ty hadice žluté a tak jsem je chtěl nastříkat na černo, aby více pohlcovaly sluneční paprsky. Když jsem přišel k pokladně, povídá paní- ten dobropis platí až od pondělka.
Tak to jsem tomu dal, samozřejmě jsem se s tím grilem nevracel.
Na dvoře mne odchytla Kim, že dala rybičkám minulý týden novou vodu a nyní je již zelená. Tak jsem jel do Bauhasu koupit UV lampu. Tou protéká voda která stejnak proudí u miniaturního vodopádu. Perfektně to funguje. Voda je jak v křišťálové studánce, kde kolem šumí les...
Tam měli v regálu jen jeden druh a cena 125 €. Říkám si, co neudělám pro klid na dvoře, dal ji do vozíku a hurá k pokladně. Paní pokladní na mne hodila usměv a chtěla jen 50 €. Myslíte, že jsem protestoval? Ne, zaplatil a mizel v dáli.
Nejistota: kdo ví jak to s tou cenou bylo.....
Byl první máj, byl lásky čas....
1.5.09
Mladí jsou v tahu, coby taky dělali doma? Dnešní noc se všude tančí až do prvního máje. Celý den lilo, ačkoliv nám slibují pěkné počasí.
Ach jo, mládí...vzpomínám si na dobu, kdy jsem ještě žil v Praze. Také jsem doma neposeděl. Chodilo se na Petřín, kde se to hemžilo nejen milenci ale také tajnými. Tenkrát na prvního máje roku 1967 přišel kamarád Jarda domů s rozmlácenou hubou! Co se děje? Divil jsem se. A on na to: byl jsem na rande u Máchy, seděli jsme na lavičce a najednou se přihnali policajti a zmlátili mne, jen tak, pro nic za nic. Už je to hlídání Petřína asi nebavilo...
Dnes ve večeru předmájovým se stahují do Berlína tisíce policistů. Čekají se nepokoje. Chuligáni jsou očekáváni, výtržníci, neonací a mnohé další živly.
Dnes se píše rok 2009 většina aktérů v roce 1967 nežilo! Co se děje se světem? Asi je málo jabloní a polibků pod nimi......
Babičko: dohlédni na Barunku, ať se netoulá......
