Liják zvaný Marie VIDEO
31.07.2011
Někdy se počasí nevyvede. To se nedá nic dělat. Mařenka slavila své narozeniny a objednala si liják. A pořádný. A tak bychom tady asi svorně prohlásili, že tak pěkný liják jsme nezažili. Tabule byla načinčaná a jídla bylo navařeno, dokonce i les byl uzavřen, abychom mohli zaparkovat. Zdeněk přednesl básničku, při které mi došla baterie a tak jsem ji nemohl nahrát. Jisté je, že byla pěkná. Každý přihodil na stůl nějakou příhodu a byl to nejhezčí liják, co jsme zažili! Marie díky…
365 VIDEO
29.07.2011
Jako dnů v roce, jsme včera s kamarádkou najeli kilometrů. Byli jsme v Děčíně, v Hřensku, někde ve Studánkách jsme navštívili její známé, pak jsme se vraceli přes Českou Lípu kolem Máchova jezera a přes Mělník zase domů, do povodí Sázavy a Vltavy. Pěkný výlet a i počasí bylo dobré…
Každému to své
26.07.2011
Včera jsem jel s Drobečkem do vsi kousek za Krušovicemi. Jel si tam pro osobní věci, prý tu bude rezidovat. Pozvání dostal od Roberta, bydlí v penzionu. Měl jsem tudíž tu možnost, projet novým obchvatem za Zbraslaví a sice tentokrát chtěně a jet do levého tunelu. Je to fantastické spojení, po vyjetí z tunelu již vidíš jak startují letadla a jsi tudíž poblíž letiště. Dnes jsem byl s Mílou na plovárně v Měříně. Cestou domů jsme zaslechli hlášení, jak náš pan prezident odmítl projít v Austrálii dveřmi s detektorem kovů, vrátil se do svého hotelu a přednášku a lidi, co tam na něj čekali, nechal čekat. Jednoduše se na ně vybodl. Jedno je jisté: určitě měl pod sakem kalašnikov, protože v opačném případě se asi zbláznil. Když si uvědomím, kolikrát takovými dveřmi prošel na letištích, jak Českých tak i Australských, musím se smát….
Fotky od Čendy Slovinsko 2011
Drobeček jeho působiště
23.07.2011
Včera se v hospodě znenadání objevil Drobeček. Kdysi tady vedl naši hospodu, je to chlap jako hora a přezdívka Drobeček je ironická. On to však bere s humorem a dokonce na nynějším působišti mu tak říkají, jak dokazuje jedna fotka z foto-galerie. Mimo obvyklých hostů tam seděl Jitka Grágora, pán, který kamarádí s Jardou, vlastní loď a dům s výhledem na Labe a v Davli v Chýši ještě nebyl. Tak mi to připadá divné, protože tady ve Lhotě jsme úplně mimo. Nemáme ani Davli ani Labe ani tu Chýši. Již po druhé jme tu měli nového muzikanta, s tlustým slovníkem a s fousy, s brýlemi a celý večer si nesundá čepici. Kluci si naň počínají zvykat! Hodně se podobá Rabínovi z Frankfurtu, což je zcela jistě jen náhodné… VIDEO
Ester, co dokáže láska,
21.07.2011
aneb, osud a vznik Máří Magdalény. Z knihy Jana Šťastného, městečko pod Skalkou
Korunou všech krás na Skalce je předposlední pokoj Benedikty hraběnky Čejkové, vyzdobený nástropním obrazem svaté Máří Magdalény v marseillské jeskyni, sličné, převnadné světice s vlajícími dlouhými vlasy, oplakávající své hříchy. Obraz je od nejslavnějšího malíře českého baroku Petra Brandla. Nádherné dílo, které překvapuje svěžestí a lahodou. Kolem obrazu je štukatura od K. Dizenhofera. Cizina již dávno ohodnotila tento malířský klenot, jak bylo možno čísti ve zprávě denního tisku.
Jak vzniklo sladké dílo Petra Brandla na Skalce u Mníšku.
Petr Brandl (1668-1735) se zamiloval šílenou láskou do tanečnice Estery, která přijela do Prahy s vlašskou operou do nového operního divadla postaveného hrabětem Šporkem. Byla snědá a svěží jak májové jitro, tmavých nespoutaných kučer s tizianovým nádechem - ohnivá Italka. Estera se stala jeho milenkou, živila jeho umělecké sny, ovládla jeho život. Pracoval v té době lehce, radostně a rychle. Estera měla podmanivou sílu, vše bylo u ní slavné a stupňovala jeho tvůrčí práci až k rozkoši. Maloval jen ji, chtěl přinutit svět, aby se jen před ní skláněl. Bylo to velké opojení její krásou, vnutila mu i svoji vůli. Její polibky osvěcovaly jeho ducha, zaněcovaly rozkoš - inspirovaly. Když se Brandl zamiloval do Estery, tvořil své slavné madony. A tak krásnou, temperamentní vlašskou tanečnici, svou lásku Esteru, zvěčnil v Magdaléně v klášteře na Skalce u Mníšku. Výstižná jsou slova Brandlova: "Vzpomínám na sladké podvečery se svojí Magdalenou na Skalce"!
Slavný obraz byl později v kapličce na Skalce a po té, co se za komunismu počala pod Skalkou dolovat železná ruda, která tam nebyla a kostelík se počal propadat, byl přemístěn do Mníšeckého kostela.
Šílenství zvané dálnice VIDEO
21.07.2011
Jen tak pro informaci: je léto, je zima a stále lije. Dnes jsem měl naplánováno s kamarádkou výlet do Českého Švýcarska do soutěsek u Hřenska. Stokrát mi Irenka vyprávěla jak se tam dostanu, kde mám zaparkovat a vedly se divoké diskuze v hospodě, zda cestu k lodičkám přežiji a zda to vůbec ujdu. Zda se máme stavit na oběd před tůrou, nebo až po ní. Nakonec vše dopadlo zcela jinak. Ráno, ještě před budíkem ně vzbudily divoké rány do střešních oken. Lilo a padaly kroupy. Chvíli jsem koukal do toho počasí. Mám to pohodlné: v sedě na záchodě přehlédnu celou náves před hospodou, které dal Robert název „Náměstí“. Pak jsem zavolal kamarádce, že asi nikam nepojedeme a vlezl jsem si zase do peřin. Kolem desáté jsem přeci jen vyrazil a vyzvedl ji a jeli jsme na zámek Konopiště, který vypadal jako hrad, svezli se vláčkem, zabloudili v růžové zahradě, našli parkoviště zcela od jinud a pak se, podle navigace, vypravili do Českého Šternberku. Sůzi
hlásila vzdálenost 19km, zavedla nás na D 1 a jsme jeli asi 28km. Já ji chápu, tu navigaci jménem Sůzi. Nějaký programátor ji dal do hlavy, že pomocí dálnice je trasa rychlejší. Jenže dnes se sekla o 9km. Nicméně jsem poznal kvalitu dálnice do Brna. Tu z těch betonových panelů! Jelikož je Tiguan jako terénní vozidlo dosti tvrdě odpérovaný, myslil jsem, že mne chytne psotník! Trám ta ta ta, Trám ta ta ta, a tak dále, ještě že jsem nejel až do Brna. Oni se ti šoféři na té dálnici nenabourají bezdůvodně, jak to hlásí dnes a denně televize Nova, oni se na té štrece jenom zblázní, rupnou jim nervy a hromadná kalamita je na světě. Na zpáteční cestě jsme jednoduše Sůzi zakázali dálnici a v pokoji a v klidu jsme zase dojeli domů. Před tím jsme ještě stačili nakoupit u Lidl….
Bláznivý den VIDEO
17.07.2011
První to vyslovila Jana, když přijela kolem čtvrté hodiny, abychom mohli společně na Písky. To je dnes bláznivý den..Očekávala totiž dceru s dětmi, kteří přijeli z Bratislavy. Aniž by se jich dočkala odjela do Stříbrné Lhoty. Já po ránu absolvoval sprchu vtipů od kamaráda, co se ztratil v Mníšku na skalické pouti. Sotva odjel, přijel Tomáš s Jiřinkou. Nečekaně mohli přijet a tak si tu strávili večer sami, protože na Pískách byla sláva. Zdeněk oslavoval nový gril, který si postavil a zároveň své narozeniny. Vykouzlil podle návodu z internetu výborné studené omáčky, Jana zase perlila segedinským gulášem a chlebíčky a zábava nevázla. Setkali jsme se s lidmi, které jsme celý rok neviděli a bylo nám fajn. Tomáš a Jiřka mi mezi tím uklidili zahradu a Lukáš měl nový notebook, na který mocně pyšný. Což teprve když jsem mu zapnul wi-finu…..
Čáp
15.07.2011
Dlouhá léta stál v zahradě mých sousedů přes ulici. Hrdě se díval směrem k bazénu, či někam ke Kytínu, vždy poslouchajíc své paničky, Mileny. Byl to takový milník, při pohledu na něj jsem cítil, že jsem se vrátil domů. Když nikdo jiný, tak ten čáp na mne čekal. A předevčírem stál u popelnice, vyčkával, aby ho hrubá ruka městského zaměstnance obsluhující popelářský vůz uchopila a hodila do nitra oné vraštící, rámusující mašiny. To jsem nemohl přenést přes srdce a milého čápa jsem chytil za růžový zobák a deponoval ho u mně v zahradě. Byl stále krásný, i když měl na hřbetu svého plastického peří zející díru, ale, každý máme nějakou vadu, že ano. Večer v hospodě jsem o chudáku čápovi vyprávěl a mínil jsem, že by se dobře hodil Wendysovi do Rymáně k jezírku. Neuteklo pár hodin a čáp se stěhoval. Ne, neletěl do Rymáně vzduchem, byl uložen do zavazadlového prostoru staré Škodovky, kterou Wendys brouzdá krajem a s láskou postaven u jezírka. Bude určitě hrdě shlížet do díla našeho zahradního umělce… JEZÍRKO
Hospoda pupek světa
13.07.2011
Včera se po dlouhé době objevili v hospodě Ilona s Marcelem. Byli na pár dní v Kalábrii, v Itálii a byli plni dojmů. Moře bylo nádherné, ale pohostinnost a gastronomie v této části Itálii je pod psa. A to bychom, coby hospoda psů ani neměli říkat. Při zpáteční cestě se stavěli v Římě a přes bezesporu mnoho staletých památek byli zklamáni: život dnešních Římanů je levný zaplněn nečistotou a doplňky kaváren a barů se nedaly srovnat s Prahou. Pak si přisedl druhý Marcel, jež bydlí ještě pár dnů v penzionu. Vrací se totiž do Bogotá, v Columbii. Jeho čeština je obdivuhodně dobrá. Studoval jedenáct let v Praze, nyní přednáší na vysoké škole v Bogotá, elektrotechnologii zaměřenou na PC. Docela obyčejný kluk. Dal si utopence a nakládaný Hermelín. Zdržuje se v Praze protože si přijel pro doktorský titul. A přitom se mluvilo o jeho zemi a městě, které leží 2600 m nad mořem a je při svých skoro sedmi milionech obyvatel 5. nejlidnatější město Ameriky. Ilona chce navštívit Mexiko, což je hodinu a půl letu z Bogotá a tak jsme se snadno přenášeli od Kalábrie, Říma přes Prahu a Bogotá do Mexika a bylo nám dobře. Je úžasné, že my, lidi, můžeme myslet, mluvit a snít…
Co to bylo za strom? ODKAZ
13.07.2011
Věděl to Vendys v hospodě: Moruše bílá. Já to viděl poprvé. Ale od toho jsme tu že ano! Abychom se stále učili…
Východ slunce
12.07.2011
Vím, že to pro mnohé není žádný zázrak, ale to je tím, že to máte okoukané. Já jsem viděl dnes východ slunce po velmi, velmi dlouhé době. Slunce svítilo do domu do tajuplných míst, tam kde jsem ho ještě neviděl. Nad Mníškem byl kraj polit rudou září s odstínem růžové. U Cukráku se již válely mlhy po kraji, jakoby se lány luk a golfového hřiště u Řitky ještě styděly vylézt z pelíšku. Nížina shlédnutá z horního okraje Zbraslavi, kde se nachází Praha, byla ještě ponořena do snu. A proč to vše? Vezl jsem sestru na Bulovku na nějaký malý srdeční zákrok, týkající se arytmie. Navigace šlapala jako hodinky, dokonce dělala objížďky, když byla před námi zácpa. Per du nás nechtěla pustit při zpáteční cestě přes Nuselský most, což jsem si nedal rozmluvit a také jsme na to doplatili. Doprava se vlekla šnečím krokem. Několikahodinový pobyt v zahradě nemocnice jsem využil na studie audiovizuálního zařízení Tiguana a mnohému se přiučil. Vyhledat cíl cesty se dá zcela jednouše udělit hlasovými pokyny. Věděli jste to? Já ne! Stál jsem tam pod stromem, jež měl listy jako lípa, ale namísto lipových květů takové šištičky podobné chmelu. Tak pátrám, co to mohlo být za zázrak. Možná, že se to dovím večer v hospodě…
Bouřka
10.07.2011
V pátek se mi Jana nabídla, že mi vygruntuje kuchyň. Je v podstatě jako nová. Jediný malér se, jako vždy, Janě stal, že jí při zápalu práce spadl kryt od lampičky za linku. No, žádný problém, až budu nutně potřebovat ten kryt, tak jednoduše rozeberu linku. Vím přece kde je a navíc, lampa zůstala funkční. Večer jsme šli do hospůdky a docela to byl povedený mejdan. Jelikož Tonda někomu půjčil svou kytaru, tak si moje zahrála také. Jistě se divila virtuózním prstokladům, na které není zvyklá. V sobotu nastal trochu útlum mých mozkových blan, léčení na gauči a pospávání u dvou filmů. Večer mi Irenka vyprávěla, že se dívala na Columba, a mne to trochu zarazilo, neboť jsem neměl zdání, že mluví německy. Pak se záhada vysvětlila, neboť já se díval na film s Petrem Falkem vysílaném na ZDF a ona na detektivku snad na NOVĚ. Bylo krásné teplo až do noci a posléze se přivalila divoká bouře. To jsme ale již leželi a Pajdou v pelíšku. On tam byl dříve, neboť má hrůzu z dunění hromů. Navíc jak známo, digitální příjem satelitní televize není funkční, nefungoval ani jeden program. Zajímalo by mě co je to za vylepšenou techniku, když již hustý mrak dokáže zrušit příjem. No, snad je ten DVB-T Digital Video Broadcasting - Terrestrial) neboli pozemní digitální vysílání, dokonalejší…
Wendys FOTO
06.07.2011
Sedíme si takhle ve Slovinsku na nějakém hodně vysokém kopci u nějaké boudy, plni dojmů, neb jsme zrovna objevili bunkr, který jsme prolézali, když tu náhle někdo zvolal: Tamhle stojí Wendys. Samozřejmě byl na mysli Venca z písků. Stál si tam u auta, měl cizí babu a knírka a kouřil. Tak jsme ho vyfotili….
Štír VIDEO
06.07.2011
Atrakcí jednoho podvečera v Bovci, byl na stěně vedle vchodu do apartmánu nalezený štír. Žádná sranda, hrůza nás polila. Nejprve jsme provedli hromadné focení, každý ho chtěl mít alespoň ve foťáku. Pak se Jirka pustil do googlování a v závěru si ho vzal do ruky, a pak ho počal, ve skleněném džbánku, krmit a mínil, že zahájí chov. Nakonec si to rozmyslel a odnes ho do zahrady. A co jsme se o něm dočetli?
Štíři loví po setmění. Kořist často registrují dotykem. Loví většinou jiné členovce, velké druhy dovedou ulovit i ještěrku nebo malé savce.Jsou to gonochoristé, při páření mají komplikované rituály, kdy nejdříve dochází k rituálnímu tanci a následně, pokud sameček samičce vyhovuje, sameček vypustí spermie na zem a samičku na buňky natlačí - tím dojde k oplození samičky.Samice rodí živá mláďata, která nosí na hřbetě. 30 – 35 mláďat zůstává s matkou ještě nějaký čas po prvním svlékání.Největší štíři patří do čeledí Hemiscorpiidae a Scorpionidae, některé druhy mohou dorůstat délky až 23 cm.Jedním z nejnebezpečnějších predátorů štírů je mangusta - savec podobající se kuně či fretce. Mangusty využívají oslabení smyslů (zejména zraku), když štíry ze země vyhrabou za denního světla z jejich nor. Po ukousnutí části s jedovým hrotem jsou štíři pro mangusty naprosto neškodní, a tudíž se z nich stává potrava.
Fotky od Jirky
Dodatečně došly fotky od Jirky, našeho navigátora ze Slovinska:
FOTOS
VIDEO
Narozeniny Jany VIDEO
04.07.2011
V sobotu jsme oslavili Janiny narozeniny. Byl to povedený večer. Z počátku jsme seděli venku ale doma jsem měl prostřeno, protože nastala doba ledová, která se jistě zapíše do knihy rekordů: červenec 2011 sedm stupňů. Alespoň teda nad nulou. Jana si vše připravila doma a jí ji měl vyzvednout ve tři. Tak jsem sledoval hodinky, abych byl dochvilný a jak sednu do auta, vidím, že se mi hodinky zpozdily o půl hodiny a tak jsem měl stres. Asi jsem doplatil na legrácku, co jsme si v Bovci udělali z Vlasty, kdy jsme svorně tvrdili, že je o půl hodiny míň. Teprve, když jsi Vlasta hodinky opravil, kápli jsme božskou. Jana ale ani nepípla a tak jsme dorazili do Lhoty a vše připravili. Přesně před příchodem hostů jsme byli hotoví a oslava mohla začít. Zábava byla dobrá a hladem jsme netrpěli. Jana na nás vytáhla všechny registry svého kuchařského umění. Bylo to výborné. Celý večer jsem varoval známé, aby ráno nejezdili do Prahy, že je Chuchelská uzavřena a nakonec jsem tam v zácpě uvízl s Janou, když jsem ji vezl v neděli na Spořilov. Nějak jsme se zamotali a huš, byl jsem na novém okruhu na dálnici na Brno! Navigace mi jezdila po polích neznajíc nové cesty, ale nějakým zázrakem jsme se dostali ke Kundraticím a tu se chytla a přijeli jsme na Spořilov ze shora. Domů jsem jel cestou, kterou jsem jezdíval již před 68 rokem….
Zima
01.07.2011
Tak nám začal měsíc růží pěknou zimou. A má být hůře. Kluci chtějí před hospodou grilovat, nejprve to mělo být prase, teď se z toho stala krůta, tak jsem zvědav co bude. Já jsem doma. Jak jsem již psal, Jana u mne staví dodatečně její narozeniny, které měla již 20. května. To jsme oslavu nestihly, neboť se stala opět babičkou. A tak počkáme, co nám zítřek nadělí…
