Deníček
Myšlenky
o tom, co život přináší Prosinec
2010
30.12.2010
Dnes se konal tradičně
předsilvestrovský ohňostroj v Mníšku na náměstí, což je vždy velkolepý zážitek.
Dnes si město vymyslelo novou atrakci. Po celém městě se prodávaly velké archy
něčeho tenkého, s jakousi kostkou. Nakonec se z toho vyklubaly poměrně velké
horkovzdušné balony a ta kostka byl kousek suchého lihu. Balonky se nafoukly
teplým vzduchem a počaly se vznášet. Ve finále se vznášelo k nebi asi tisíc
barevných ohýnků, dočista emocí plná podívaná.
Zaparkoval jsem s autem u
banky, neboť jsem vezl Milenu a stejně jsem se dál nedostal. Při odjezdu se mne
městští strážci pořádku ptali, zda jsem si všiml, že stojím v zákazu zastavení,
ale při pohledu na Mirka se svou trombózou v noze a na mne, starce s holí se
zachovali slušně a navíc nás eskortovali z davu zpátečkou. Bylo to opravdu
pěkné pohlazení pro duši…
Sluníčko
30.12.2010
A stejně pak na všechny
nešvary a nenávisti svítí sluníčko. Člověk se pohádá, v mém případě přestane
komunikovat a pak je to takové hloupé s tím žít. Moje sestra má v rodině
vyčíhnuté lidi, které nemá ráda a to jen z principu, ačkoliv jí nic osobně neudělali.
Dokonce tvrdí, že má na lidi čich. Avšak vždy se postaví na špatnou stranu.
Alespoň podle mne. I já se občas spálím, dělám pomáhám a pak se mi dostane
blbého, udiveného odůvodnění: mně to nevyšlo. Ale asi je to normální mezi
lidmi. Já si například nemohu vzpomenout, kdy jsem se naposled pohádal s mým
psem, Pajdou. Zamilovaně na mne hledí ať dělám cokoliv, ať vypadám jakkoliv a
na mé náladě mu je vše dobré. Tak jsem si udělal radost. Přišel jsem totiž na
to, jak se dá dát do běhu Windows Explorer. Ale neptejte se mě, jak jsem to
udělal. A tak půjdu s Pajdou ven, svítí sluníčko…..
Posezení
28.12.2010
Včera jsem dělal posezení u
pražské šunky, kterou jsem přivezl z Frankfurtu. Ano, jednoduší to nemohlo být.
Pozdní oběd byl konán zcela v duchu Aničky. Zvláštní , když se zamýšlím nad
její povahou. Ačkoliv byla o celých sedm let mladší než já, dávno věděla, že
žít a být šťastný se zdaří jen tehdy, když přemýšlíš o lidech, kteří žijí v
tvém okolí a jedinou starostí ti je, jak jim udělat radost. Jak jim vybrat
dárek, jak jim dát pocit, že ti na nich záleží, jak vycítit jejich starosti.
Dnes vím, že Anička šla zcela sobecky životem za svým cílem, být šťastná:
rozdávala radost, dárečky, pochvaly, dobrá slova, úsměv i písničky a každý jí
byl důležitější, než ona sama sobě. Tenkrát, dokud ještě žila, jsem to
nechápal, dnes už to vím. Někomu udělat radost, někomu něco dát je ohromně
uspokojivé….
Hoj ty štědrý večere
25.12.2010
Odjakživa si vozím domů
kameny. Třeba mám kámen z Arizony, z Nevady z Kalifornie. Jeden obrovský kámen
jsem přepravoval ze Skalky v Mníšku do Frankfurtu, abych tam měl kus rodné
hroudy, ležel uprostřed zahrady, dokud se o něj Marek při badmintonu
nepřerazil, pak jsem ho umístil ve skalce. Včera jsem dostal jeden krásný kámen
ze Švýcarska, nejméně deset kilo těžký. Také jsem prvně v životě dostal
flachmana. Teď jsem na rozpacích, čím ho naplním. Kámen již dostal své místo,
flachman ještě žádnou náplň. Tak kdo mi poradí?
Den
24.12.2010
Jakoby to byl jiný den, než
dny ostatní. Ve skutečnosti je to obyčejný den, vezmeme-li to z pohledu třeba
obyvatelů Japonska. Nebo Arabských Emirátů. Oni sice mají také takové významné
dny ale nám je do nich putna. Ale my máme dnes štědrý den a tak se posílají
SMSky Maily a telefonuje se. Skype se již před několika dny položil a funguje
jen když chce. Já prožívám nejklidnější Vánoce za celý život: uklidil si v
domečku zatopil v krbu, rozsvítil ultra moderní stromeček a občas jsem vyhnán
psem před dveře! On by totiž rád chodil po ulici ale jelikož stále prší tak
vezme na prahu zpátečku a já tam stojím jak blbec. Večer jsem pozván u přátel
na večírek a pak jdeme ke kostelu. A teď mi poslal Venca Mail a je mi, že ho
musím publikovat… Mail od Vaška
Jak byl Tomáš veselý
24.12.2010
Dnes je štědrý večer. Oslava
lidských citů a emocí, štědrosti a hádek i dobře míněných úmyslů se znovu
spřátelit s těmi, se kterými již léta nemáme kontakt. Když to vše sečteme, tak
si můžeme oddychnout, že jsou Vánoce pouze jednou za rok. Včera jsme se sešli s
přáteli v hospodě. Měli jsme dojednáno na sklínku, popovídat si a popřát
"šťastné a veselé" a jít domů. Jenomže jsme nepočítali, že nás Tomáš tak
pobaví. Jeho kamarád ho vozil po nákupech, aby měl na dnešní večer pro rodinu
dárky pod stromeček. Kamarád byl střízlivý, což se o Tomášovi říci nedalo. Měl
veselou náladu a bavil celou hospodu (což ovšem dělá často) ale tentokrát skoro
profesionálně. Když jsem viděl, že nezvládá umýt půllitry, tak jsem si stoupl
za výčep a umyl mu je. Pak jsem ho celý večer upozorňoval na to, kdo si co
objednal a přemlouval souseda, aby si dal k jídlu něco ze studené kuchyně.
Nechtěl jsem riskovat, aby nám u plynového sporáku Tomáš nevzplanul. Nakonec
jsem musel stále lítat ke dveřím a pouštět Pajdu do lokálu. On si totiž směrem
ven umí sám otevřít dveře, směrem do lokálu mu to nejde. Tuto funkci totiž
svědomitě vždy zastává Tomáš. Doufám, že se vzbudí, aby se ho rodina pod
stromečkem dočkala….
Kapitalismus?
23.12.2010
Dostal jsem dlouho
očekávanou zprávu od paní Dany, ne že by si na mne nevzpomněla, to ne! Já totiž
odpojil tu adresu, na kterou psala, od příjmu. A tak se omlouvám. Uveřejnili jí
článek na Neviditelném psu, a to mne přivedlo k zamyšlení. Popisuje v něm román
Cizinec v Moskvě. Komunista Jiří Weil líčí v roce 1933 svůj pobyt v
komunistickém Rusku. Odjel tedy v za první republiky, tedy v době hospodářského
zázraku v Československu. A jak se zdá, byli tenkrát lidé, kteří s režimem
nesouhlasili, přestože měli to, co máme v současné době my. Vyplívá z toho, že
kapitalistická demokracie nebyla u všech oblíbena. Jistěže si to tehdejší režim
zavinil sám: nedbal lidských práv, sociální zabezpečení, které bylo v Československu
na vysoké úrovni, nepokrývalo celý západní svět stejnou měrou. Proto vznikla
různá ohniska. Inteligence tamější doby se scházela v noblesních kavárnách v
módních, drahých oblecích a snila o komunismu. Pak přišel pan Hitler a ten snil
zase o něčem jiném. Jednoduše doba byla nakloněna ke změnám. Myslím si, že
podobnou dobu prožíváme dnes také. Globální kapitalismus, nenasytnost manažerů
prolhanost bankovních institutů otvírá dveře do něčeho co se asi brzo stane.
Takže letošní Vánoce a doufejme ještě mnoho dalších prožijeme v klidu. Je to
však klid před bouří…. Článek Dany Mentzlové
Narozeniny starců
21.12.2010
V sobotu jsme slavili
narozeniny, Jardy a mé. Bylo to pěkné, děvčata se činily, dostali jsme dva
stejné nočníky. Jediná vada byla, že tam byli jen samí staří dědkové. Ale s tím
asi nic nenaděláme.
Neděle večer
21.12.2010
V neděli se vrátili naši
Švýcaři do Lhoty. Jelikož cesta nebyla jednoduchá, samý sníh a Láďa spotřeboval
jen 13 litrů
vody do ostřikovače oken, slíbila si Marie, že když se dostanou v pořádku domů.
Že to oslaví v hospodě…
Pohádka VIDEO
17.12.2010
To je právě ono: co je pro
jednoho zátěží, pro druhého pohádka. Pamatuji si, jak jsme se ze sněhu
radovali. Ale to jsme byli dětmi. Na vesničce kde jsem vyrůstal projelo auto
asi jednou za týden. O televizi jsme neměli zdání a rádio bylo určeno otci,
neboť každý večer poslouchal Svobodnou Evropu. Pakliže se děly nějaké kalamity,
tak jsme o tom neměli zdání. Byl to svět jako stvořený pro děti. Ale abychom to
upřesnili? Pro tehdejší děti. Ty dnešní by se asi zbláznily, kdyby nemohly mít
v uších MP3 a nemohly sledovat YouTube, jednoduše zcela jiný svět. Tak jsem se
včera procházel zasněženým krajem a rozhodl se mít radost. Nikam nemusím a tak
se mohu radovat jako dítě…
Pražská šunka
16.12.2010
Když jsem v 68 roce odcházel
do emigrace, byla pražská šunka k dostání především v konzervách. Ve vybraných
lahůdkách byla vidět ve speciálním stojanu, kde se odkrajovala od kosti. Jinak
to byla vzácnost. Nicméně, když jsem počal podnikat a navštívil prvně mého
řezníka, podrobil mne onen zevrubné zkoušce slovy: odkud jsi? Říkám z Prahy a
on na to: to bys mohl prodávat pražskou šunku, a hned mi jednu dal na zkoušku.
To bylo prvně, co jsem ji viděl celou, i s kostí. První pokus ji uvařit se mi
nepovedl ale po té, co jsem ji dusil v troubě a nechal na čtverečky nakrájenou
kůži dopéct aby byly křupavé, jsem zvítězil. Dodával jsem ji úspěšně do
domácností s nožem a na dřevěném prkně a někdy ji před hosty krájel. Byl to
kšeft jak má být, někdy jsem dodával i třikrát za den. Na všech rautech v mé
restauraci nesměla chybět. Pak jsem byl osloven jedním zákazníkem, že by si ji
přál zapečenou v chlebě. Ouha, to jsem ještě nedělal, ale v podvědomí se mi
vybavila nějaká pohádka, jak šel Honza do světa a máma mu zapekla šunku do
chleba. Jak jste na ten nápad přišel?, ptal jsem se zákazníka. Prý se to dělá
ve Švýcarsku. A tak jsem se naučil dodávat šunku i ve chlebu zapečenou. No a
včera jsem po dlouhé době viděl, jak ji na rautu krájeli pro hosty v divadle
ABC. Přišlo mi, že za tím stolem stojím já….
Saturnin
16.12.2010
Včera jsem byl v divadle ABC
na Saturninovi. Pozvala mne kámoška. V průběhu večera jsem zjistil, že ty byl
večírek Prahy 1, tedy oboru školství a tak se v celém divadle nacházeli
zaměstnanci škol, což zahrnovalo ředitelství, učitele, technické pracovníky i
školní jídelny. A Tam kámoška jako paní vedoucí působí. Po divadle byl velký
raut se samými dobroty. Co se hry samé týče: v první řadě člověk musel
saturnina číst, což bylo za mé doby samozřejmostí a ačkoliv to nebyla povinná
četba, kniha kolovala mezi mládeží a byla na ni dlouhá čekací doba. Nakonec se
dostala do mých rukou a nějakým zázrakem tam zůstala. Zajímalo by mne, zda
nebyla za komoušů na indexu. Nefigurovali tam žádní komunistický soudruzi , ale
naopak pan doktor a pan továrník, jednoduše taková zlatá mládež, jak se v té
době říkalo kavárenským lvům z bohatých rodin. Čistě nepolitická zápletka, děj
se odehrával asi za první republiky, ale to si čtenář mohl jen domýšlet.
Nicméně se mi zdálo zcela nemožné z této satiry udělat divadelní hru. Dopadlo
to docela dobře. Byla to jakási zpěvohra, herci hráli před početným orchestrem,
který hrál dobový swing. Nenáročná, hezká zábava….
Jsme bez proudu
14.12.2010
Toto bývala známa slova
průvodčích v přeplněné tramvaji, když tato přestala fungovat, tedy pokračovat v
jízdě. Ale to bylo již dávno a jak to chodí v Praze v dnešní době, to nemohu
posoudit. Ale bez proudu jsme byli dnes také! Seděl jsem u počítače a trápil se
Explorerem, jelikož přestal fungovat a najednou byla tma. Ještě štěstí že bylo
krátce před čtvrtou odpolední a bylo ještě vidět. Celý Mníšek byl potmě.
Sousedka padla hned do kuchyně, zda jsem také bez proudu. Ono je člověku hned
lépe, když v tom nelítá sám. Pak najednou stál v kuchyni Tomáš, zda má otevřít hospodu,
vždyť ani pivo neteklo. Je možné, že mé dnešní návštěvy zvonily, ale ten zvonek
také nefungoval. Pak volal soused, že to bude trvat, když budeme mír štěstí,
čtyři hodiny. Něco na vysokém napětí. To je docela zajímavé, jak jsme dnes na
elektřině závislí: plynové topení není nic platné, protože elektronika je mimo
provoz a zrovna tak čerpadlo. Ještě, že máme plynový sporák, to se dalo alespoň
uvařit. A krbová kamna, v těch jsem zatopil. Nejvíce se divil Pajda. Nakonec po
dlouhé době (asi dvě hodiny) zase počalo světlo svítit. No ještě že tu nikdo
nepřepravoval po řece z loděnice obrovskou záoceánskou loď snů, jak se to stalo
nedávno v Německu. Bylo to v severní části země a elektrárny pro jistotu
odpojili proud nějaké části, kdyby snad obrovská loď měla zavadit o vedení. Pak
nastala pohroma, celé západní pobřeží Evropy, ale až do Španělska bylo dlouho
potmě….
Rekord
13.12.2010
Včera jsem se zase vydal do
Lhoty. Dojel jsem během necelých pěti hodin. Čisté jízdy 4 hodiny a 45 minut.
Samozřejmě je to výkon Tiguana. Nyní mi již běží i telefon, je to nádherná
funkce. Dobrý soused mi odházel sníh, abych mohl zajet do zahrady a musím tu
říci, že je to frajer. Přes jeho momentální tělesné postižení se do toho dal
sám a tak mu tady vyslovuji dík. V hospodě je vše při starém, setkání s
kamarády bylo fajn. Byl jsem také na Dobříši koupit žárovku do vánočního
stromku, který máme již mnoho let. Je to takový moderní umělý strom, který
skleněnými vlákny vysílá do větviček různé, neustále se měnící barvy. Děti se
mě a Aničce smály mnoho let, že je to kýč. Ale nějaký kýč musí člověk mít doma.
Koupil jsem kuřecí křidýlka abych dochutil Pajdovi konzervy a dal jsem je vařit
a šel se zabývat počítačem, protože mi nejde internet Explorer. Zaboha na to
nemůžu přijít čím to je. Tak jsem hledal a hledal, až se křidélka připálila a
zčernala jako uhlí. Tak jsem teď právě měl otevřena všechna okna. Málem jsem
vyhořel. Čím je člověk starší, tím více se chová jako dítě….
Život taxikáře
11.12.2010
Měl jsem ve středu odvést
Marka do asi padesát kilometrů vzdáleného městečka do autodílny. Ono to však
neklaplo a Marek dostal termín o den později, ve čtvrtek. A to byl den, kdy se
čerti honili: sněhová vánice celou noc řádila a všude byl chaos a led a sníh.
Musel jsem jet sám, protože Marek jel přímo ze školy. Pak jsem ho vezl zpět, v
poledne musel učit a tak jsem ho vezl zase do školy, pak ho vyzvednul a navečer
jsme jeli vyzvednout opravené auto. Takže jsem tak trochu čuchnul k práci
taxikářů...
Přání
08.12.2010
Při každých narozeninách
dostane člověk přání, takové ty karty, jež jsou k vývěru vystaveny v každé
trafice. Někdy více méně vtipné. Jednu tu uvádím: je vědecky dokázáno, že
slavení narozenin se odráží kladně na zdraví! Čím více narozenin slavíš, tím
starší jsi!... jedno přání bylo doprovázeno básničkou, která se mi líbila. Byla
od dobré kamarádky. Zde ji přikládám. Lásky stín
7.12.2010
Ano, když člověk ztratí
svého životního partnera, je sám. Ty chvíle, kdy já si něco dělal v dílně a
Anička se motala kolem svých kytiček po zahradě se nikdy nevrátí. Chvíle, kdy
třeba i hodinu mezi námi nepadlo slovo, ty chvíle tiché pospolitosti, kdy po
krátkém čase jeden hledal druhého, když ho našel zase nepadlo slovo a čas
krásně tiše plul. Proto je pak prázdnota co přichází, když jeden odejde,
hluboká. V tu chvíli si člověk vymýšlí různé nesmysly. Děti na mne nemají čas,
nezavolají, člověk se propadne do sebelítosti. Přitom se děti chovají tak, jak
jsme je vychovali: jsou sebevědomí, postarají se o sebe a mají svůj život plný
stresu. Přesně takové jsme je chtěli mít, protože jsme chtěli vést náš život a
mít klid. Osamocený partner musí nyní životní hodnoty přeformátovat. Počne se
více věnovat přátelům a najde si i nové. Obviňovat děti, že se stále chovají
jako dříve je blbost. Včera jsem zažil velice harmonický večer s dětmi a s přáteli.
Pravděpodobně jsem jim přestal dávat pocit, že jsou tu od toho, aby se teď o
mne staraly, a ony se zbavily špatného svědomí, že by měly dělat něco, co ani
nejde. Jednoduše, po té co Anička odešla, jsme všichni našli novou cestu.....
05.12.2010
Včera jsme měli vánoční
večírek od rybářů. Tentokrát se konal v naší bývalé restauraci. Rybáři u nás
slavili nejméně třicet let. Po té, co jsme před pěti lety naši doménu opustili
a lokál přebral nový nájemce jsem tam nebyl. Ani rybáři neměli chuť jít tam,
kde kdysi kralovala Anička a kde jsem já vařil. Ani nevím proč, jestli z piety,
nebo se prostě nenaskytl termín? Letos jsme se tam zase sešli, všichni- až na
Andulku! Pro mne to byl návrat do mé minulosti, každý kout mi připomněl jinou
příhodu. Restaurace byla nákladně renovovaná, ale zásadní věci zůstaly. Chlad z
podlahy, nevytopené záchody, vlhnoucí dlažby a mokrá podlaha na chodbě. Adrian,
který tam vyrůstal, si nechal ukázat zákulisí, tam kde jsme mívali služební
byt. Byl celkem zklamaný, že z jeho dětského pokojíčku bylo udělané skladiště.
Navodil jsem řeč s novým pronájemcem a podle jeho řeči jsem vytušil, že není
moc spokojen. Chce příští rok skončit. Navíc mu zemřela před měsícem manželka a
tak půjde prý do penze. Jídlo bylo takové nijaké avšak to je otázka názoru.
Jinak se oslava vydařila, což je u rybářů vcelku obvyklé...
Ukaž co umíš
04.12.2010
Jak jsem již psal, měl jsem
potíže připojit telefon k autu. Můj starý LG to uměl jen trochu. Když jsem
zjistil, jaký si koupil mobil Marek, tak jsem se do něj zamiloval. Pořídil jsem
si též. Ani jsem netušil, jakou to má výhodu. Hlavní návod jsem dostal od Marka
a pak jsem se jeho neobyčejnou funkčností probíral sám. Samozřejmě má každý z
nás jiné záliby a používá jiné programy. A tak se včera stalo, že si přišel
Marek pro radu. Stáhnul si z internetu akustickou knihu a nevěděl, jak to
zařídit, aby po době, kdy poslouchá a chce skončit, se pak vrátil, třeba druhý
den k tomu místu, kde byl. No, a já to věděl! Dobré že?
Neskutečný svět
03.12.2010
Městečko ve kterém bydlím se
jmenuje Maintal. Přeloženo to znamená údolí Mainu, neboli po česku, Mohanu. Je
to rozlohou největší město Německa. Jeho západní hranice je asi 600 metrů vzdálena městu
Frankfurt. Maintal však není město v pravém slova smyslu. Kdysi se různé malé
vesničky, které měly našetřeno, dostaly do nebezpečí že je města Hanau a
Frankfurt schlamstnou. Dnes by se to nazvalo nepřátelská fuze. A tak se čtyři
vesnice spojily dohromady a nazvaly se Maintal. Mezi nimi leží kilometry polí,
lesů a hájů. Dnes večer jsem projížděl všemi vesničkami. Adrian se svými kolegy
chtěl odvést na vánoční večírek jeho firmy. Slaví se v Bruchköbel. Tedy v
sousedním městečku východním směrem. Jak to u důchodců bývá zvykem, do
nepříjemných situaci se neradi cpou. A tak jsem se nechtěně, avšak ochotně
dostal do večerního traffic, to jest do mokrého a zamlženého, zcela do tmy se
halícího podvečera, se spousty aut, spěchající vpřed a jiné zase zpět,
neskutečný svět....
Tak tu máme mráz
01.12.2010
Napadaný sníh drží a je
stále pod bodem mrazu. Brzy bude Mikuláše a pak Vánoce a pak začne život po
novém roce znovu. Einstein se domníval, že čas je tu stále, ten minulý i ten
budoucí. Podle něj se rozprostíral universem a minulost i budoucnost jsou
neměnící se křivka. Měl na to svou teorii a tu teď chytří vědci odhalili jako
neplatnou, že prý on ještě neznal quantovou fyziku. No, já ji také neznám, jen
jsem o ni slyšel, ale to pomyšlení, že bych se mohl vrátit do dne kdy jsem se
narodil, nebo se podívat k hodině mé smrti, mě děsí. Ještě, že máme ty mezníky:
jaro, léto, podzim, zima! Pak ještě ty všelijaké svátky. Vyprávěl mi jeden
známý, jak po přistání na Havaji, nastoupili do taxíka, jehož šofér byl Čech.
Jak zjistil, že má ve voze krajany, počal se vyplakávat, jak jim ty roční
období v Evropě závidí. Tady pořád svítí slunce, pořád a pořád a furt. Je to k
zbláznění....
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen