Liják zvaný Marie VIDEO
31.07.2011
Někdy se počasí nevyvede. To se nedá nic dělat. Mařenka slavila své narozeniny a objednala si liják. A pořádný. A tak bychom tady asi svorně prohlásili, že tak pěkný liják jsme nezažili. Tabule byla načinčaná a jídla bylo navařeno, dokonce i les byl uzavřen, abychom mohli zaparkovat. Zdeněk přednesl básničku, při které mi došla baterie a tak jsem ji nemohl nahrát. Jisté je, že byla pěkná. Každý přihodil na stůl nějakou příhodu a byl to nejhezčí liják, co jsme zažili! Marie díky…
365 VIDEO
29.07.2011
Jako dnů v roce, jsme včera s kamarádkou najeli kilometrů. Byli jsme v Děčíně, v Hřensku, někde ve Studánkách jsme navštívili její známé, pak jsme se vraceli přes Českou Lípu kolem Máchova jezera a přes Mělník zase domů, do povodí Sázavy a Vltavy. Pěkný výlet a i počasí bylo dobré…
Každému to své
26.07.2011
Včera jsem jel s Drobečkem do vsi kousek za Krušovicemi. Jel si tam pro osobní věci, prý tu bude rezidovat. Pozvání dostal od Roberta, bydlí v penzionu. Měl jsem tudíž tu možnost, projet novým obchvatem za Zbraslaví a sice tentokrát chtěně a jet do levého tunelu. Je to fantastické spojení, po vyjetí z tunelu již vidíš jak startují letadla a jsi tudíž poblíž letiště. Dnes jsem byl s Mílou na plovárně v Měříně. Cestou domů jsme zaslechli hlášení, jak náš pan prezident odmítl projít v Austrálii dveřmi s detektorem kovů, vrátil se do svého hotelu a přednášku a lidi, co tam na něj čekali, nechal čekat. Jednoduše se na ně vybodl. Jedno je jisté: určitě měl pod sakem kalašnikov, protože v opačném případě se asi zbláznil. Když si uvědomím, kolikrát takovými dveřmi prošel na letištích, jak Českých tak i Australských, musím se smát….
Fotky od Čendy Slovinsko 2011
Drobeček jeho působiště
23.07.2011
Včera se v hospodě znenadání objevil Drobeček. Kdysi tady vedl naši hospodu, je to chlap jako hora a přezdívka Drobeček je ironická. On to však bere s humorem a dokonce na nynějším působišti mu tak říkají, jak dokazuje jedna fotka z foto-galerie. Mimo obvyklých hostů tam seděl Jitka Grágora, pán, který kamarádí s Jardou, vlastní loď a dům s výhledem na Labe a v Davli v Chýši ještě nebyl. Tak mi to připadá divné, protože tady ve Lhotě jsme úplně mimo. Nemáme ani Davli ani Labe ani tu Chýši. Již po druhé jme tu měli nového muzikanta, s tlustým slovníkem a s fousy, s brýlemi a celý večer si nesundá čepici. Kluci si naň počínají zvykat! Hodně se podobá Rabínovi z Frankfurtu, což je zcela jistě jen náhodné… VIDEO
Ester, co dokáže láska,
21.07.2011
aneb, osud a vznik Máří Magdalény. Z knihy Jana Šťastného, městečko pod Skalkou
Korunou všech krás na Skalce je předposlední pokoj Benedikty hraběnky Čejkové, vyzdobený nástropním obrazem svaté Máří Magdalény v marseillské jeskyni, sličné, převnadné světice s vlajícími dlouhými vlasy, oplakávající své hříchy. Obraz je od nejslavnějšího malíře českého baroku Petra Brandla. Nádherné dílo, které překvapuje svěžestí a lahodou. Kolem obrazu je štukatura od K. Dizenhofera. Cizina již dávno ohodnotila tento malířský klenot, jak bylo možno čísti ve zprávě denního tisku.
Jak vzniklo sladké dílo Petra Brandla na Skalce u Mníšku.
Petr Brandl (1668-1735) se zamiloval šílenou láskou do tanečnice Estery, která přijela do Prahy s vlašskou operou do nového operního divadla postaveného hrabětem Šporkem. Byla snědá a svěží jak májové jitro, tmavých nespoutaných kučer s tizianovým nádechem - ohnivá Italka. Estera se stala jeho milenkou, živila jeho umělecké sny, ovládla jeho život. Pracoval v té době lehce, radostně a rychle. Estera měla podmanivou sílu, vše bylo u ní slavné a stupňovala jeho tvůrčí práci až k rozkoši. Maloval jen ji, chtěl přinutit svět, aby se jen před ní skláněl. Bylo to velké opojení její krásou, vnutila mu i svoji vůli. Její polibky osvěcovaly jeho ducha, zaněcovaly rozkoš - inspirovaly. Když se Brandl zamiloval do Estery, tvořil své slavné madony. A tak krásnou, temperamentní vlašskou tanečnici, svou lásku Esteru, zvěčnil v Magdaléně v klášteře na Skalce u Mníšku. Výstižná jsou slova Brandlova: "Vzpomínám na sladké podvečery se svojí Magdalenou na Skalce"!
Slavný obraz byl později v kapličce na Skalce a po té, co se za komunismu počala pod Skalkou dolovat železná ruda, která tam nebyla a kostelík se počal propadat, byl přemístěn do Mníšeckého kostela.
Šílenství zvané dálnice VIDEO
21.07.2011
Jen tak pro informaci: je léto, je zima a stále lije. Dnes jsem měl naplánováno s kamarádkou výlet do Českého Švýcarska do soutěsek u Hřenska. Stokrát mi Irenka vyprávěla jak se tam dostanu, kde mám zaparkovat a vedly se divoké diskuze v hospodě, zda cestu k lodičkám přežiji a zda to vůbec ujdu. Zda se máme stavit na oběd před tůrou, nebo až po ní. Nakonec vše dopadlo zcela jinak. Ráno, ještě před budíkem ně vzbudily divoké rány do střešních oken. Lilo a padaly kroupy. Chvíli jsem koukal do toho počasí. Mám to pohodlné: v sedě na záchodě přehlédnu celou náves před hospodou, které dal Robert název „Náměstí“. Pak jsem zavolal kamarádce, že asi nikam nepojedeme a vlezl jsem si zase do peřin. Kolem desáté jsem přeci jen vyrazil a vyzvedl ji a jeli jsme na zámek Konopiště, který vypadal jako hrad, svezli se vláčkem, zabloudili v růžové zahradě, našli parkoviště zcela od jinud a pak se, podle navigace, vypravili do Českého Šternberku. Sůzi
hlásila vzdálenost 19km, zavedla nás na D 1 a jsme jeli asi 28km. Já ji chápu, tu navigaci jménem Sůzi. Nějaký programátor ji dal do hlavy, že pomocí dálnice je trasa rychlejší. Jenže dnes se sekla o 9km. Nicméně jsem poznal kvalitu dálnice do Brna. Tu z těch betonových panelů! Jelikož je Tiguan jako terénní vozidlo dosti tvrdě odpérovaný, myslil jsem, že mne chytne psotník! Trám ta ta ta, Trám ta ta ta, a tak dále, ještě že jsem nejel až do Brna. Oni se ti šoféři na té dálnici nenabourají bezdůvodně, jak to hlásí dnes a denně televize Nova, oni se na té štrece jenom zblázní, rupnou jim nervy a hromadná kalamita je na světě. Na zpáteční cestě jsme jednoduše Sůzi zakázali dálnici a v pokoji a v klidu jsme zase dojeli domů. Před tím jsme ještě stačili nakoupit u Lidl….
Bláznivý den VIDEO
17.07.2011
První to vyslovila Jana, když přijela kolem čtvrté hodiny, abychom mohli společně na Písky. To je dnes bláznivý den..Očekávala totiž dceru s dětmi, kteří přijeli z Bratislavy. Aniž by se jich dočkala odjela do Stříbrné Lhoty. Já po ránu absolvoval sprchu vtipů od kamaráda, co se ztratil v Mníšku na skalické pouti. Sotva odjel, přijel Tomáš s Jiřinkou. Nečekaně mohli přijet a tak si tu strávili večer sami, protože na Pískách byla sláva. Zdeněk oslavoval nový gril, který si postavil a zároveň své narozeniny. Vykouzlil podle návodu z internetu výborné studené omáčky, Jana zase perlila segedinským gulášem a chlebíčky a zábava nevázla. Setkali jsme se s lidmi, které jsme celý rok neviděli a bylo nám fajn. Tomáš a Jiřka mi mezi tím uklidili zahradu a Lukáš měl nový notebook, na který mocně pyšný. Což teprve když jsem mu zapnul wi-finu…..
Čáp
15.07.2011
Dlouhá léta stál v zahradě mých sousedů přes ulici. Hrdě se díval směrem k bazénu, či někam ke Kytínu, vždy poslouchajíc své paničky, Mileny. Byl to takový milník, při pohledu na něj jsem cítil, že jsem se vrátil domů. Když nikdo jiný, tak ten čáp na mne čekal. A předevčírem stál u popelnice, vyčkával, aby ho hrubá ruka městského zaměstnance obsluhující popelářský vůz uchopila a hodila do nitra oné vraštící, rámusující mašiny. To jsem nemohl přenést přes srdce a milého čápa jsem chytil za růžový zobák a deponoval ho u mně v zahradě. Byl stále krásný, i když měl na hřbetu svého plastického peří zející díru, ale, každý máme nějakou vadu, že ano. Večer v hospodě jsem o chudáku čápovi vyprávěl a mínil jsem, že by se dobře hodil Wendysovi do Rymáně k jezírku. Neuteklo pár hodin a čáp se stěhoval. Ne, neletěl do Rymáně vzduchem, byl uložen do zavazadlového prostoru staré Škodovky, kterou Wendys brouzdá krajem a s láskou postaven u jezírka. Bude určitě hrdě shlížet do díla našeho zahradního umělce… JEZÍRKO
Hospoda pupek světa
13.07.2011
Včera se po dlouhé době objevili v hospodě Ilona s Marcelem. Byli na pár dní v Kalábrii, v Itálii a byli plni dojmů. Moře bylo nádherné, ale pohostinnost a gastronomie v této části Itálii je pod psa. A to bychom, coby hospoda psů ani neměli říkat. Při zpáteční cestě se stavěli v Římě a přes bezesporu mnoho staletých památek byli zklamáni: život dnešních Římanů je levný zaplněn nečistotou a doplňky kaváren a barů se nedaly srovnat s Prahou. Pak si přisedl druhý Marcel, jež bydlí ještě pár dnů v penzionu. Vrací se totiž do Bogotá, v Columbii. Jeho čeština je obdivuhodně dobrá. Studoval jedenáct let v Praze, nyní přednáší na vysoké škole v Bogotá, elektrotechnologii zaměřenou na PC. Docela obyčejný kluk. Dal si utopence a nakládaný Hermelín. Zdržuje se v Praze protože si přijel pro doktorský titul. A přitom se mluvilo o jeho zemi a městě, které leží 2600 m nad mořem a je při svých skoro sedmi milionech obyvatel 5. nejlidnatější město Ameriky. Ilona chce navštívit Mexiko, což je hodinu a půl letu z Bogotá a tak jsme se snadno přenášeli od Kalábrie, Říma přes Prahu a Bogotá do Mexika a bylo nám dobře. Je úžasné, že my, lidi, můžeme myslet, mluvit a snít…
Co to bylo za strom? ODKAZ
13.07.2011
Věděl to Vendys v hospodě: Moruše bílá. Já to viděl poprvé. Ale od toho jsme tu že ano! Abychom se stále učili…
Východ slunce
12.07.2011
Vím, že to pro mnohé není žádný zázrak, ale to je tím, že to máte okoukané. Já jsem viděl dnes východ slunce po velmi, velmi dlouhé době. Slunce svítilo do domu do tajuplných míst, tam kde jsem ho ještě neviděl. Nad Mníškem byl kraj polit rudou září s odstínem růžové. U Cukráku se již válely mlhy po kraji, jakoby se lány luk a golfového hřiště u Řitky ještě styděly vylézt z pelíšku. Nížina shlédnutá z horního okraje Zbraslavi, kde se nachází Praha, byla ještě ponořena do snu. A proč to vše? Vezl jsem sestru na Bulovku na nějaký malý srdeční zákrok, týkající se arytmie. Navigace šlapala jako hodinky, dokonce dělala objížďky, když byla před námi zácpa. Per du nás nechtěla pustit při zpáteční cestě přes Nuselský most, což jsem si nedal rozmluvit a také jsme na to doplatili. Doprava se vlekla šnečím krokem. Několikahodinový pobyt v zahradě nemocnice jsem využil na studie audiovizuálního zařízení Tiguana a mnohému se přiučil. Vyhledat cíl cesty se dá zcela jednouše udělit hlasovými pokyny. Věděli jste to? Já ne! Stál jsem tam pod stromem, jež měl listy jako lípa, ale namísto lipových květů takové šištičky podobné chmelu. Tak pátrám, co to mohlo být za zázrak. Možná, že se to dovím večer v hospodě…
Bouřka
10.07.2011
V pátek se mi Jana nabídla, že mi vygruntuje kuchyň. Je v podstatě jako nová. Jediný malér se, jako vždy, Janě stal, že jí při zápalu práce spadl kryt od lampičky za linku. No, žádný problém, až budu nutně potřebovat ten kryt, tak jednoduše rozeberu linku. Vím přece kde je a navíc, lampa zůstala funkční. Večer jsme šli do hospůdky a docela to byl povedený mejdan. Jelikož Tonda někomu půjčil svou kytaru, tak si moje zahrála také. Jistě se divila virtuózním prstokladům, na které není zvyklá. V sobotu nastal trochu útlum mých mozkových blan, léčení na gauči a pospávání u dvou filmů. Večer mi Irenka vyprávěla, že se dívala na Columba, a mne to trochu zarazilo, neboť jsem neměl zdání, že mluví německy. Pak se záhada vysvětlila, neboť já se díval na film s Petrem Falkem vysílaném na ZDF a ona na detektivku snad na NOVĚ. Bylo krásné teplo až do noci a posléze se přivalila divoká bouře. To jsme ale již leželi a Pajdou v pelíšku. On tam byl dříve, neboť má hrůzu z dunění hromů. Navíc jak známo, digitální příjem satelitní televize není funkční, nefungoval ani jeden program. Zajímalo by mě co je to za vylepšenou techniku, když již hustý mrak dokáže zrušit příjem. No, snad je ten DVB-T Digital Video Broadcasting - Terrestrial) neboli pozemní digitální vysílání, dokonalejší…
Wendys FOTO
06.07.2011
Sedíme si takhle ve Slovinsku na nějakém hodně vysokém kopci u nějaké boudy, plni dojmů, neb jsme zrovna objevili bunkr, který jsme prolézali, když tu náhle někdo zvolal: Tamhle stojí Wendys. Samozřejmě byl na mysli Venca z písků. Stál si tam u auta, měl cizí babu a knírka a kouřil. Tak jsme ho vyfotili….
Štír VIDEO
06.07.2011
Atrakcí jednoho podvečera v Bovci, byl na stěně vedle vchodu do apartmánu nalezený štír. Žádná sranda, hrůza nás polila. Nejprve jsme provedli hromadné focení, každý ho chtěl mít alespoň ve foťáku. Pak se Jirka pustil do googlování a v závěru si ho vzal do ruky, a pak ho počal, ve skleněném džbánku, krmit a mínil, že zahájí chov. Nakonec si to rozmyslel a odnes ho do zahrady. A co jsme se o něm dočetli?
Štíři loví po setmění. Kořist často registrují dotykem. Loví většinou jiné členovce, velké druhy dovedou ulovit i ještěrku nebo malé savce.Jsou to gonochoristé, při páření mají komplikované rituály, kdy nejdříve dochází k rituálnímu tanci a následně, pokud sameček samičce vyhovuje, sameček vypustí spermie na zem a samičku na buňky natlačí - tím dojde k oplození samičky.Samice rodí živá mláďata, která nosí na hřbetě. 30 – 35 mláďat zůstává s matkou ještě nějaký čas po prvním svlékání.Největší štíři patří do čeledí Hemiscorpiidae a Scorpionidae, některé druhy mohou dorůstat délky až 23 cm.Jedním z nejnebezpečnějších predátorů štírů je mangusta - savec podobající se kuně či fretce. Mangusty využívají oslabení smyslů (zejména zraku), když štíry ze země vyhrabou za denního světla z jejich nor. Po ukousnutí části s jedovým hrotem jsou štíři pro mangusty naprosto neškodní, a tudíž se z nich stává potrava.
Fotky od Jirky
Dodatečně došly fotky od Jirky, našeho navigátora ze Slovinska:
FOTOS
VIDEO
Narozeniny Jany VIDEO
04.07.2011
V sobotu jsme oslavili Janiny narozeniny. Byl to povedený večer. Z počátku jsme seděli venku ale doma jsem měl prostřeno, protože nastala doba ledová, která se jistě zapíše do knihy rekordů: červenec 2011 sedm stupňů. Alespoň teda nad nulou. Jana si vše připravila doma a jí ji měl vyzvednout ve tři. Tak jsem sledoval hodinky, abych byl dochvilný a jak sednu do auta, vidím, že se mi hodinky zpozdily o půl hodiny a tak jsem měl stres. Asi jsem doplatil na legrácku, co jsme si v Bovci udělali z Vlasty, kdy jsme svorně tvrdili, že je o půl hodiny míň. Teprve, když jsi Vlasta hodinky opravil, kápli jsme božskou. Jana ale ani nepípla a tak jsme dorazili do Lhoty a vše připravili. Přesně před příchodem hostů jsme byli hotoví a oslava mohla začít. Zábava byla dobrá a hladem jsme netrpěli. Jana na nás vytáhla všechny registry svého kuchařského umění. Bylo to výborné. Celý večer jsem varoval známé, aby ráno nejezdili do Prahy, že je Chuchelská uzavřena a nakonec jsem tam v zácpě uvízl s Janou, když jsem ji vezl v neděli na Spořilov. Nějak jsme se zamotali a huš, byl jsem na novém okruhu na dálnici na Brno! Navigace mi jezdila po polích neznajíc nové cesty, ale nějakým zázrakem jsme se dostali ke Kundraticím a tu se chytla a přijeli jsme na Spořilov ze shora. Domů jsem jel cestou, kterou jsem jezdíval již před 68 rokem….
Zima
01.07.2011
Tak nám začal měsíc růží pěknou zimou. A má být hůře. Kluci chtějí před hospodou grilovat, nejprve to mělo být prase, teď se z toho stala krůta, tak jsem zvědav co bude. Já jsem doma. Jak jsem již psal, Jana u mne staví dodatečně její narozeniny, které měla již 20. května. To jsme oslavu nestihly, neboť se stala opět babičkou. A tak počkáme, co nám zítřek nadělí…
sobota 18. února 2012
Červen 2011
Sanitární den
30.06.2011
Protože u mne kamarádka Jana slaví narozeniny, měl jsem včera velký úklid. Jak jsem vytáhl vysavač, Pajda se demonstrativně uklidil do horní patra. To je totiž domácí úkon, který nenávidí. Když jsem již u toho vysavače: nekupujte si nikdy ten bez papírového pytlíku. Vyčistit totiž sběrnou nádobku je úplný horor. Prach lítá po celém okolí a vy se můžete s klidným svědomím odebrat do sprchy.
Jinak jsem zkulturnil posezení u krbu a tak se uvidí, kde budeme v sobotu sedět. Počasí se dnes počalo kazit.
Minulé večery jsem sedával u hospody, často jsme se vídali s Čendou a s Vlastou, i s Petrem, jež jel s partou na motorkách ve stejnou dobu jako my, ale jinam. Myslím že do Černé Hory. Aha. Dnes končí školní rok a zítra začínají prázdniny….
Všední dny VIDEO
29.06.2011
Ano, dovolená skončila a nastaly všední dny. V pokladnici mých obrázků se nachází ještě jedna důležitá složka: společné stolování. Najít hospodu nebylo vždy snadné, ale málokdy jsme byli zklamáni. V partě se šířila fáma, že vše, co jsme jedli nebo si koupili je lepší než v Čechách. Možná, avšak skutečnost, že jsme seděli pospolu, vyprávěli si do detailu každou serpentinu a na přetřes přišel každý blbec co nás předjížděl nebo málem nevybral zatáčku, ty legrace a smích, to bylo možná to pravé koření. Ovšem, Čendo, máš pravdu, zmrzlina byla bez chyby. Pro tu se jelo a nasazoval se život, aby stánek nezavřel. Pohledem zpět jsem zjistil, že jsem zapisoval různé příhody, které jsme zažili a ve skutečnosti jsem nevedl cestovní záznamy, nebo chcete-li, palubní deník. Odkud kam a kde jsme byli, to není má parketa. Možná, že se někdo najde a napíše takovou věc- třeba Foxík vytáhne z paměti navigace kde všude jsme, hrdě, se státní vlajkou v čele, reprezentovali naši zem. Rád to zde zveřejním…
Country Saloon VIDEO
28.06.2011
Z Hinterstoder jsme se vraceli přes Linz a Kaplice, kde jsme narazili na pěkný lokál. Bylo to naše poslední sezení u oběda. Saloon byl pěkně zařízený, mám pocit, že takový nenajdeš ani v Arizoně. Jack Daniels byl na každém koutku, vypadalo to, jakoby vše financoval výrobce této whiskey. Před sloonem zaparkovali kluci své motorky, příkaz přivázat je ke kůlu, jak se to dělalo u koní tu nebyl. Jídlo bylo dobré a obsluha také. Stojí to zato, jet se tam podívat. Najeli jsme všichni za dovolenou kolen 2300 Km a každý ten kilometr stál za to…
U moře VIDEO
27.06.2011
Celkem třikrát jsme byli u moře, ale Slovinsko a přilehlá část Itálie nemá valné pobřeží. Lidé se tam válejí na chodníku a chvilkami lezou kameny do vody. Našli jsme si tam kousek a chtěli jsme na nějaký pahorek v moři, vzdálená asi pět metrů, to nám však Italky usmažené do ruda nahoře bez od šedesáti nahoru nedovolily. Že je to prý rezervace. Ano, seděl tam jeden pták, a výjimečně se vyjímal za pozadí lodních jeřábů a naftové rafinerie. Tak jsme se smočili, i Pajda se vykoupal a jeli dále….
Ještě jednou rafty VIDEO
27.06.2011
Není to jednoduché jet rafty po smaragdové řece. Voda je na pokraji bodu mrazu a tak se účastníci musí obléci do zvláštních tepelných obleků, neboť by člověk po pádu do vody okamžitě zmrznul. Navlékání těchto kombinéz také nebylo snadné, ještě že jsem nejel, já bych se do žádného nevešel…
Smysl pro detail VIDEO
26.06.2011
Všichni jsme fotili ano, ale jen jeden měl smysl pro okamžik. Náš profesionální kameraman Pavel. Tady nemusím příliš psát, jeho fotky mluví za mne. Jsou to příběhy, momentky z naší cesty….
Zase doma Po stopách Winnetou
26.06.2011
Tak jsme v sobotu dorazili zase domů. V brašně máme nepřeberné množství vzpomínek. Bude to jistě dlouho trvat, než vše zpracujeme. Kamarádi, které jsme poznali se rozjeli do svých domovů.
První nás opustil Jirka. Jirka je správný kluk. Na první pohled frajírek, jež by hvízdal serpentiny nejraději dvoustovkou, ve skutečnosti obětavý a ohleduplný. Jízda na jeho stroji je jeho hobby, a e-notes druhá. Pak nás opustila Martina. Ta si k snídani vždy dělala nehty a řasy a obočí, neboť zásadně nesnídala. K poledni jí bylo pravidelně špatně z hladu. Správná dáma na horkém oři. Láďa, jež s otevřenými botami vypadal, kdyby měl kord, jako Aramis a který vždy dobře jedl a dopřával si na konci jídla sladkou tečku, tvrdil, že si utrhává od huby. Milan, jehož zásluhou jsme měli dost zábavy, si věšel u Louis klíče od motorky na ramínko někam mezi dva tisíce svetrů, kabátů a kalhot a pak musela celá parta lézt po kolenou obchodem a hledat, aby se našly. Tvrdil, že je taková malá ovečka hodná a přiváděl souseda v Bovci k šílenství, protože po celodenním holdování pivu ztratil pojem o hlučnosti. Pavel, basista rokenrolu ohromoval technickou vyspělostí pouštějíc staré rokenroly pomocí telefonu přes autorádia mého Tiguana. Na tomto místě nechybí odkaz na jeho kapelu. Čenda byl neodolatelný oblíbenec žen, dobrovolně přebral mytí nádobí a organizaci výpravy v zákulisí. Vlasta notorický protivník velkých nákupů vystačil jedním kilem masa na guláš pro osm osob. Protože v hrnci zbyla ze slušnosti jedna hromádka na lžíci, spokojeně mínil, že měl pravdu a hrnec vylízal. Pajda nás chránil na každém kroku a rozhodl se, že bude spát v posteli s Láďou…
Svoboda VIDEO RAFTY
24.06.2011 Hinterstoder Rakousko
Co je to za svobodu, když si koupíš auto a zůstaneš s ním stát v 16ti kilometrové zácpě pár kilometrů před Salcburkem. Kamarádi na motorkách mi ujeli a já si povídal s Pajdou. Ano, oni prožívají pravou svobodu! Ovšem pokud jim nerupne řetěz, nebo nespadne motorka na nohu. Dnes jsme dojeli opět rádi k Filipovi. Filip je mladý sedlák v Hintru. Když nedojí kozy, nehlídá prasátka, nekydá hnůj, sní o silné motorce, se kterou by vyjel do světa. Ano on žije schován v horách, pro nás ve světě, on se však cítí že je světu na hony vzdálen. Tak se alespoň vyptává. Celá jeho rodina je milá a úslužná a my víme, že tu nejsme naposled. Tady jedna presentace věnovaná Filipovi. Je to o chlapech protřelých světem.. VIDEO
Do Salzburgu
24.06.2011 Bovec, Slovinsko
Dnes opouštíme Bovec a jedeme do okolí Salcburku. Pavel mohl mít včera velkou nehodu, ale anděl motorkářů stál při něm. Skoro se mu totiž přetrhl řetěz. Nyní je Jirka na cestě do Villachu, kde se prodává spojka. Večer přespíme zase v Rakousku v ráji zvířat….
U moře
23.06.2011 Bovec, Slovinsko
Včera večer jsme se docela rozšoupli. Milan popíjel pivo již od rána, protože na rafty nejel. Pak nám Martina uvařila guláš a já dojel pro zásobu piva. Měli tam pravou italskou mortadelu, tak jsem jí koupil na ochutnávnu. Parta neustále nadává, že vše, i když se to tváří jako známá v Česku prodávaná značka, je tady chuťově lepší. No, nemohu to posoudit, buď je to pravda a nebo to dělá ten silný horský vzduch. Parádně jsem se bavili, Pavel pouštěl pomocí Tiguana staré hudební fláky a soused se mohl zbláznit. Nejprve vynadal nám, pak domácímu a pak chtěl volat policii. Dnes ráno jsme se vypravili k moři. Svěží ráno se změnilo v příšerné vedro. Našli jsme kousek moře, což byl opravdový div. Chtěli jsme si sednout na jeden kámen a byli jsme okřiknuti, že je to ptačí reservace. Skutečně tam jeden pták seděl a vypadal, majíc v pozadí lodní jeřáby a rafinerie nafty velice romanticky. Moře ve Slovinsku a sousedící Itálie je absolutně nedoporučitelné. Na zpáteční cestě jsme při hledání nějakého hostince zabloudili do krásného městečka s vinicemi ale s žádnou hospodou. Až teprve, zásluhou Martiny, že odmítla jet do kopců, jsme ve Slovinsku narazili na dobrou restauraci a pořádně se najedli. Pak se počasí stále rychle měnilo a do hor, kde leží Bovec jsme dojeli za prudkého deště. Pavlovi se přetrhl řemen a tak se teď řeší, co bude dále, zda zde nezůstaneme na věky….
Za jízdy VIDEO
Smaragdová cesta OBRAZEK
22.06.2011 Bovec, Slovinsko
Okolí BOVCE je obklopené vysokými hřebeny hor a smaragdovou řekou Soča. Její voda je dravá, zelenkavá a čistá. Její břehy jsou roubeny krásnými, bílými kameny.
Dnes jeli kluci na raftech. Pajdu nechtěli pořadatelé vzít sebou a tak jsem šel k domluvenému místu, že budu fotit až se bude člun spouštět do vody. Pajda běhal kolem vody. Nad námi se vysoko klenul most, po kterém jsme také jednou přejížděli, ale cesta vede jen k nějakému statku. Koukám kde je pes a on na mně koukal z mostu. Minibus s rafťáky nepřijel a tak jsme jeli s Pajdou domů. Po chvíli se parta vrátila a bylo mi hlášeno, že mne viděli z mostu a že se nalodili o kousek níže.
V ZAJETÍ SNĚHU VIDEO
Sölkpaß VIDEO
21.06.2011 Bovec, Slovinsko
Když jsme opustili chatu v Rakousku a vydali se přes masivní pohoří a dostali se až do výše 1790 m nad mořem, narazili jsme na boudu, jež nabízela občerstvení. Venku byla zima jako před Vánocemi a uvnitř hřála zděná kamna, útulnost se , plížila do všech koutů. Kluci si dali knedlo-vepřo zelí , avšak byli zaraženi, že dostali jen jeden knedlík. Jednoduše jim ta velká porce vepřového neladila s jedním knedlíkem. Knedlíky v Rakousku jsou trochu jiné, je to obrovská koule. Kdyby se nakrájela, vyšlo by to na pět knedlíků. Jenomže to klukům nedošlo a objednali si hned ještě jeden. Byli překvapeni, že to nemohli sníst. Chuťově to bylo výborné mohu vřele doporučit….
Účastníci výletu VIDEO
20.06.2011 Bovec, Slovinsko
Na jedné vysoké vyhlídce jsme zastavili a dívali se do kraje. Pajda se také zahleděl, nic netuše do hloubky a ukrutně se lekl. No řekněte, kde se na Lhotě může dívat tak hluboko?
Poslední ráj VIDEO
20.06.2011 Bovec, Slovinsko
Takže jsme jeli s Milanem po vlastí ose až do Rakouska, do Hinterstodu, kde jsme měli zamluvené pokoje. To jsem ještě neměl zdání, že Tiguan nemá v navigaci Slovinsko. To mě tedy hodně naštval. Avšak v cíli jsme byli první. Dlouho trvalo než jsme se doptali na Pferdehof. To spočívalo většinou v tom, že jsem prolézal chalupy a statky, které měly dveře do obytných prostorů otevřené a nikde nikdo. Když jsem takhle prošel asi tři obývací pokoje, narazil jsem na lidi, kteří nám ochotně vysvětlovali kam se máme dát. Pak jsme dorazili do Ráje!!! Sotva jsme vypnuli motory, přišel k nám pejsek s tenisovým míčkem a vyžadoval, abychom si s ním hráli. Pajda mezi tím komunikoval s takovým mini prasetem a ještě menšími selátky a v autě se uvelebily dvě koťata a kočka lezla do zásob potravin. Ve finále mi prase otevřelo krabici se sušenkami a dalo se do hodování. Tomu všemu vévodilo neskutečně krásné panoráma hor a vše kořenil vzduch jako jiskra.
Kdo se ztratil druhý?
19.06.2011
Bovec, Slovinsko.
Před Č. Budějovicemi jsme se dostali do zácpy. A co udělají motorkáři? Jednoduše se protlačí mezi auty a jsou v čudu. Jenomže to můj Tiguan neumí. Jediný kdo se mnou zůstal byl Milan. Když jsme konečně byli zase na volné silnici, po roji motorek ani památky. Měli jsme se setkat v Chlumu ale můj navigátor nás hnal do jiného Chlumu. Bylo to u Volar. Když jsme tam dojeli, chtěl jsem se zeptat kolemjdoucího, zda jedu dobře. Ale ano pán, já tam bydlím já se s vámi svezu. Když mi došlo, že je to cigán, přidal jsem plyn. Pak jsme zjistili že jedeme úplně jinudy a tak jsem se do Rakouska vydali podle navigace a po dálnici.
Kdo se ztratil první? VIDEO
18.06.2011
Bovec, Slovinsko 18.6.
V pátek 17.6. jsme měli sraz u pumpy v Mníšku. Dostavili se všichni včas a svorně vyrazili směrem na Příbram. První můj pocit následovat tolik motorek byl jaksi divný. Ale časem jsem si zvykl. Jako první se ztratila v Sedlčanech Martina na motorce značky Kawasaki. Na kruhovém objezdu se jednoduše vypařila. Přestože jsem uzavíral konvoj jako poslední, ani jsem ji nezmerčil. Najednou jeli dva stroje proti mně a vše se zastavilo. Mínil jsem, že je Martina asi ve předu a rozjel jsem se tímto směrem. Pak se dlouho nic nedělo a tak jsem zastavil u nějakého pískoviště a v zoufalství volal Jirkovi. Jirka jezdí BMW a měl se k nám přidat až Miličínu a byl z mého telefonátu celý tumpachový. Pravil, že tam bude za půl hodiny a já mu chytře říkal že nevím kde jsem, ale že kluci právě jedou. To byl první zmatek, a bylo jich více. A to jsme teprve dva dny na cestě.
Pokusné spojení
15.06.2011
Snažím se tady odhalit, zda se cestou budu moci připojit na internet a posílat záznamy z putování. Zatím to vypadá docela dobře. Tak se tu mějte a já se ozvu.
Tak jde do tuhého
15.06.2011
Den odjezdu se blíží. Martina nám poslala podrobnou informaci, kde se bude prvně v Rakousku přespávat. Napsala: přespávat se bude v Hintru. Informace skvělá ale nepoužitelná. Hintr nic není, mělo to být Hinter, ale to také nic není, ve skutečnosti to má být Hinterstoden. Je to správný název a to Hintr je jen česká zkratka na německý název vesnice. Takže již vím, s čím se budu potýkat. Už balím a je strašně těžké si vzít málo věcí a nic nezapomenout. Kout, kde se nachází má cestovní výbava je již dnes tak pětkrát větší, než jakou jsem měl představu. Pajda bude muset žrát konzervy a jsem zvědav, jak mu budou chutnat. Je již chudák také vyplašený, hlídá mne na každém kroku…..
Jak mi napršelo do bot
11.06.2011
Včera jsem byl s Pajdou v Davli. Bylo neuvěřitelně horko a dusno, tak teplo mi v Chýši ještě nebylo. Bylo narváno, Jarda s Fandou hráli o sto šest a častovali se vřelými lichotkami, s Fandovi strany jako obvykle lichotky trochu peprné. Miládka nechala přinést víno, a tak jsem zase žádnou útratu neudělal. Tak jsem alespoň zaplatil roční příspěvek do klubové pokladny. Večer poklidně utíkal za neurvalého řvaní trochu hlučnějších hostů, kterým bylo fuk co se právě hraje a zpívá, Jardovi zase vůbec nevadilo co si kdo řve a zpíval si tu, kterou zrovna vyšťoural z paměti. Má tam těch písní mnoho, asi tři jsou ještě z našeho mládí, takže se člověk v mžiku, při dvojhlasu, přenese o desítky let zpět. Spát se šlo asi kolem páté. Dal jsem si boty pěkně pod auto, jak se to dělá u postele, zalezl a spal. Asi třikrát jsem aktivoval poplašné zařízení vozu, stále jsem ještě nezjistil, jak se dá deaktivovat. Ráno a snad i v noci pršelo a tak jsem měl boty plné vody. Ta jedna byla jen mokrá, ta druhá, co asi stála pod nějakým odvodněním karoserie, ta byla zcela plná…
Kultura VIDEO
11.06.2011
Nějaká kultura musí občas být. Včera jsme byli s Hanou a Helenou na třech mušketýrech. Bylo to velkolepé představení s pěknými melodiemi, dobrým výkonem herců a s mnoha triky. Tak třeba když Dartaňan vyznává lásku Konstanci a slibuje, že se že se neprodleně vydá se třemi mušketýry do Anglie a přinese onen královnin šperk, je po stranách jeviště filmový záběr ženoucích se koní- opravdu pěkné. Po divadle jsme se stavili u Jany v Kolkovně, kde jsme si dali každý tři vína, (muselo se čekat na poslední autobus do Lhoty) a těchto devět skleniček nás stálo tisíc korun. Shodou okolností u stolu seděl osamocený pán. Posléze jsme zjistili, že to byl němec z Mnichova a dali se sním do řeči. Stále kroutil hlavou nad skutečností, že Praha je mnohem dražší než jeho hlavní město svobodného státu Bayern, Mnichov. Ano, Praha je jedno z nejdražších měst na světě. Tak nevím, zdali mám být pyšný, či ne….
Co to bouchá?
10.06.2011
Právě mne oslovila paní sousedka. V noci, když její syn Petr přišel domů z hospody, měli na zahradě dva berany. Jeden okusoval zeleninu a druhý šeřík. Jako mezihru do sebe naráželi hlavami. Pořádně to bouchalo. Petr vlítl k mámě a ptal se: ty jsi si pořídila berany? Jistě že ne, porazili plot od pana Hlušičky a již měli posvícení. Potíž je v tom, že ke mně mají také takový něžný plůtek a kdyby se jim chtělo, jsou u mě. Tak se mám na co těšit.
Divadlo Hybernia
10.06.2011
Dnes jdu s Hankou a s Helenou na tři mušketýry do divadla Hybernia. Ani jsem nevěděl, že tam divadlo je. Alespoň mi to před rokem 1968 nikdo neoznámil. Pajda půjde zase k Mileně a Vaškovi, což je pro něj otrava, ale když tam je, tak se chová slušně a čeká. Má to v hlavě zakódovaný, protože když ho chce Milena třeba jen pohladit, pojme podezření a netroufá se k ní přiblížit.
Dnes dostal od Evičky nový šátek, tak se byl pochlubit v hospodě. Účastníci výletu do Slovinska již delší dobu urgovali, že musí mít na cestu nový! Má tedy modrý s červenými kytičkami.
Spořilov
10.06.2011
Včera jsme se sešli s Hanou a Helenou u Jany na Spořilově. Jel jsem trochu dříve abych se projel známými místy. Mnohé se změnilo, ale starý Spořilov zůstal nepozměněn. Pouze celé okolí, které bylo v době mého dospívání pouhými loukami, je zcela jiné. Domky řadové, doplované a i jednotlivé vilky jsou obklopeny dálnicemi a za nimi je zcela jiný svět. Jana má již dokončenou přestavbu domku, a má dole takový pěkný výměnek. A moc hezky zařízený. Pohostila nás, pokecali jsme si a zase se rozjeli k domovům. Hodně na mne zapůsobila ukázněnost řidičů na Pražském okruhu a na dálnici kolem Chuchle a pak směrem na Cukrák! Nebo jsem měl stěstí?
Život
09.06.2011
Někdy se člověku nic nedaří. Mám zrovna takovou fázi. Kam přijdu, tam udělám malér. Jestli mám pravdu nebo ne, komu na tom záleží. Je to tím, že starý lidi řeknou vše naplno. Nebo se dusí a pak to vyřvou. Takže je to asi jednoduše život. Venku se ochladilo a vyhrožují nám přívalovými dešti, tak je nálada pod psa…
Horečka zvaná BIO
08.06.2011
Včera jsem se díval na ZDF na takové známé talk show s Markus Lanz. Je to jeden z nejoblíbenějších moderátorů v německých televizních vysílačích. Během debaty se sedmi chytrými lidmi se došlo k závěru, že horečka zvaná BIO může mít za následek EHEC. Jak to? Byly doby, kdy vědci oběvili umělé hnojivo a zachánili staticíce lidí před smrtí hlady. Nějakou dobu se spokojeně žilo, a pak se dostavily následky. Třeba takový zázrak zvaný DDT byl zakázán a jiné věci. V dnešní době obchodníci objevili nový nevídaný zdroj: BIO potraviny. Kupovat takové potraviny je otázka důvěry. Já je nekupuji. Jednoduše nevěřím, že to opravdu BIO potraviny jsou. Nicméně je jisté, že se najdou farmáři, kteří se touto cestou dali. Co zásadního museli udělat? Samozřejmě, vzdát se umělých hnojiv. Musí tedy používat hnojiva přírodní a v tom je problém: již slovo hnojivo pochází od slova hnůj a hnůj je to co prošlo nějakou "řitní dírou"! Jedná se tedy o hovna. Proč neobrátit výzkum a hledání zrádného EHEC tímto směrem?
Po bouřce
07.06.2011
Tak jsme tu měli bouři jako hrom. Vzduch je vyčištěný, ale mraky se stále honí. Dnes jsme byli zase v Měříně plavat, je to opravdu bezva. Jinak jsem se dozvěděl, že Švýcaři nedávají turistům silniční známky na týden, či měsíc ale pouze na rok. Kamarád tam jede na dva dny se podívat na urychlovač částic a musí si koupit známku na celý rok. To mi připadá dost hloupé. No jo, do Švýcar bez peněz nelez!!
Chrpa
05.07.2011
Zavři oči a představ si léto! Co vidíš? Lány obilí a v něm chrpy….chrpa
Zvířátka hodná a zlá VIDEO
05.07.2011
Hospodou zavládl nový duch. Tomášovi pejskové se mají k světu. Protože jsou to ještě miminka, jsou starousedlickými pejsky akceptována avšak s jistou dávkou nelibosti. Jedině jejich maminka, co tu včera také přišla si je drží pěkně od těla. Ani se jí nedivím, již je odchovala a odkojila a tak ať jdou světa. Ještě aby se o ně musela znova starat. Je to v přírodě docela jednoduše založené…
Vrtulník
03.06.2011
Včera v noci nám tu neustále stál na nebi nejméně hodinu vrtulník. Ani se nehnul. Ráno pak zase. U jezera jsem se dozvěděl, že hledali dědu, který se ztratil s chodícím vozíčkem. Tady se ten přístroj jmenuje "Rollator". Ani nevím jak se to řekne česky. Představuji si, jak mne hledá vrtulník s tepelnou kamerou když se ztratím při jízdě na kole s Pajdou. No, nejprve by mne musel někdo postrádat.
Vatertag
03.06.2011
Jakoby by si nebe dva dny šetřilo krásu na tento den. Státní svátek křesťanského původu dokládá na nebe vstoupení Ježíše Krista. Všeobecně se však slaví Vatertag. Dva dny zimy a nepěkného počasí se tento den provalilo v tak krásné podnebí, jaké stojí jen v dětských, obrázkových knížkách. Svěží vánek, slunce naplno, jiskrný vzduch. Paráda. U jezera bylo tak nerváno, že si to ani pamětníci nepamatují. VIDEO
Léto
01.06.2011
Tak máme dnes červen a je zima, že si musím zatopit. Zítra má být lepší počasí, je tu svátek a tak jsem zvědav. No, u toho grilu bude stejně teplo. Hlavně ať neprší, aby rybářům přišlo dost lidí.....
30.06.2011
Protože u mne kamarádka Jana slaví narozeniny, měl jsem včera velký úklid. Jak jsem vytáhl vysavač, Pajda se demonstrativně uklidil do horní patra. To je totiž domácí úkon, který nenávidí. Když jsem již u toho vysavače: nekupujte si nikdy ten bez papírového pytlíku. Vyčistit totiž sběrnou nádobku je úplný horor. Prach lítá po celém okolí a vy se můžete s klidným svědomím odebrat do sprchy.
Jinak jsem zkulturnil posezení u krbu a tak se uvidí, kde budeme v sobotu sedět. Počasí se dnes počalo kazit.
Minulé večery jsem sedával u hospody, často jsme se vídali s Čendou a s Vlastou, i s Petrem, jež jel s partou na motorkách ve stejnou dobu jako my, ale jinam. Myslím že do Černé Hory. Aha. Dnes končí školní rok a zítra začínají prázdniny….
Všední dny VIDEO
29.06.2011
Ano, dovolená skončila a nastaly všední dny. V pokladnici mých obrázků se nachází ještě jedna důležitá složka: společné stolování. Najít hospodu nebylo vždy snadné, ale málokdy jsme byli zklamáni. V partě se šířila fáma, že vše, co jsme jedli nebo si koupili je lepší než v Čechách. Možná, avšak skutečnost, že jsme seděli pospolu, vyprávěli si do detailu každou serpentinu a na přetřes přišel každý blbec co nás předjížděl nebo málem nevybral zatáčku, ty legrace a smích, to bylo možná to pravé koření. Ovšem, Čendo, máš pravdu, zmrzlina byla bez chyby. Pro tu se jelo a nasazoval se život, aby stánek nezavřel. Pohledem zpět jsem zjistil, že jsem zapisoval různé příhody, které jsme zažili a ve skutečnosti jsem nevedl cestovní záznamy, nebo chcete-li, palubní deník. Odkud kam a kde jsme byli, to není má parketa. Možná, že se někdo najde a napíše takovou věc- třeba Foxík vytáhne z paměti navigace kde všude jsme, hrdě, se státní vlajkou v čele, reprezentovali naši zem. Rád to zde zveřejním…
Country Saloon VIDEO
28.06.2011
Z Hinterstoder jsme se vraceli přes Linz a Kaplice, kde jsme narazili na pěkný lokál. Bylo to naše poslední sezení u oběda. Saloon byl pěkně zařízený, mám pocit, že takový nenajdeš ani v Arizoně. Jack Daniels byl na každém koutku, vypadalo to, jakoby vše financoval výrobce této whiskey. Před sloonem zaparkovali kluci své motorky, příkaz přivázat je ke kůlu, jak se to dělalo u koní tu nebyl. Jídlo bylo dobré a obsluha také. Stojí to zato, jet se tam podívat. Najeli jsme všichni za dovolenou kolen 2300 Km a každý ten kilometr stál za to…
U moře VIDEO
27.06.2011
Celkem třikrát jsme byli u moře, ale Slovinsko a přilehlá část Itálie nemá valné pobřeží. Lidé se tam válejí na chodníku a chvilkami lezou kameny do vody. Našli jsme si tam kousek a chtěli jsme na nějaký pahorek v moři, vzdálená asi pět metrů, to nám však Italky usmažené do ruda nahoře bez od šedesáti nahoru nedovolily. Že je to prý rezervace. Ano, seděl tam jeden pták, a výjimečně se vyjímal za pozadí lodních jeřábů a naftové rafinerie. Tak jsme se smočili, i Pajda se vykoupal a jeli dále….
Ještě jednou rafty VIDEO
27.06.2011
Není to jednoduché jet rafty po smaragdové řece. Voda je na pokraji bodu mrazu a tak se účastníci musí obléci do zvláštních tepelných obleků, neboť by člověk po pádu do vody okamžitě zmrznul. Navlékání těchto kombinéz také nebylo snadné, ještě že jsem nejel, já bych se do žádného nevešel…
Smysl pro detail VIDEO
26.06.2011
Všichni jsme fotili ano, ale jen jeden měl smysl pro okamžik. Náš profesionální kameraman Pavel. Tady nemusím příliš psát, jeho fotky mluví za mne. Jsou to příběhy, momentky z naší cesty….
Zase doma Po stopách Winnetou
26.06.2011
Tak jsme v sobotu dorazili zase domů. V brašně máme nepřeberné množství vzpomínek. Bude to jistě dlouho trvat, než vše zpracujeme. Kamarádi, které jsme poznali se rozjeli do svých domovů.
První nás opustil Jirka. Jirka je správný kluk. Na první pohled frajírek, jež by hvízdal serpentiny nejraději dvoustovkou, ve skutečnosti obětavý a ohleduplný. Jízda na jeho stroji je jeho hobby, a e-notes druhá. Pak nás opustila Martina. Ta si k snídani vždy dělala nehty a řasy a obočí, neboť zásadně nesnídala. K poledni jí bylo pravidelně špatně z hladu. Správná dáma na horkém oři. Láďa, jež s otevřenými botami vypadal, kdyby měl kord, jako Aramis a který vždy dobře jedl a dopřával si na konci jídla sladkou tečku, tvrdil, že si utrhává od huby. Milan, jehož zásluhou jsme měli dost zábavy, si věšel u Louis klíče od motorky na ramínko někam mezi dva tisíce svetrů, kabátů a kalhot a pak musela celá parta lézt po kolenou obchodem a hledat, aby se našly. Tvrdil, že je taková malá ovečka hodná a přiváděl souseda v Bovci k šílenství, protože po celodenním holdování pivu ztratil pojem o hlučnosti. Pavel, basista rokenrolu ohromoval technickou vyspělostí pouštějíc staré rokenroly pomocí telefonu přes autorádia mého Tiguana. Na tomto místě nechybí odkaz na jeho kapelu. Čenda byl neodolatelný oblíbenec žen, dobrovolně přebral mytí nádobí a organizaci výpravy v zákulisí. Vlasta notorický protivník velkých nákupů vystačil jedním kilem masa na guláš pro osm osob. Protože v hrnci zbyla ze slušnosti jedna hromádka na lžíci, spokojeně mínil, že měl pravdu a hrnec vylízal. Pajda nás chránil na každém kroku a rozhodl se, že bude spát v posteli s Láďou…
Svoboda VIDEO RAFTY
24.06.2011 Hinterstoder Rakousko
Co je to za svobodu, když si koupíš auto a zůstaneš s ním stát v 16ti kilometrové zácpě pár kilometrů před Salcburkem. Kamarádi na motorkách mi ujeli a já si povídal s Pajdou. Ano, oni prožívají pravou svobodu! Ovšem pokud jim nerupne řetěz, nebo nespadne motorka na nohu. Dnes jsme dojeli opět rádi k Filipovi. Filip je mladý sedlák v Hintru. Když nedojí kozy, nehlídá prasátka, nekydá hnůj, sní o silné motorce, se kterou by vyjel do světa. Ano on žije schován v horách, pro nás ve světě, on se však cítí že je světu na hony vzdálen. Tak se alespoň vyptává. Celá jeho rodina je milá a úslužná a my víme, že tu nejsme naposled. Tady jedna presentace věnovaná Filipovi. Je to o chlapech protřelých světem.. VIDEO
Do Salzburgu
24.06.2011 Bovec, Slovinsko
Dnes opouštíme Bovec a jedeme do okolí Salcburku. Pavel mohl mít včera velkou nehodu, ale anděl motorkářů stál při něm. Skoro se mu totiž přetrhl řetěz. Nyní je Jirka na cestě do Villachu, kde se prodává spojka. Večer přespíme zase v Rakousku v ráji zvířat….
U moře
23.06.2011 Bovec, Slovinsko
Včera večer jsme se docela rozšoupli. Milan popíjel pivo již od rána, protože na rafty nejel. Pak nám Martina uvařila guláš a já dojel pro zásobu piva. Měli tam pravou italskou mortadelu, tak jsem jí koupil na ochutnávnu. Parta neustále nadává, že vše, i když se to tváří jako známá v Česku prodávaná značka, je tady chuťově lepší. No, nemohu to posoudit, buď je to pravda a nebo to dělá ten silný horský vzduch. Parádně jsem se bavili, Pavel pouštěl pomocí Tiguana staré hudební fláky a soused se mohl zbláznit. Nejprve vynadal nám, pak domácímu a pak chtěl volat policii. Dnes ráno jsme se vypravili k moři. Svěží ráno se změnilo v příšerné vedro. Našli jsme kousek moře, což byl opravdový div. Chtěli jsme si sednout na jeden kámen a byli jsme okřiknuti, že je to ptačí reservace. Skutečně tam jeden pták seděl a vypadal, majíc v pozadí lodní jeřáby a rafinerie nafty velice romanticky. Moře ve Slovinsku a sousedící Itálie je absolutně nedoporučitelné. Na zpáteční cestě jsme při hledání nějakého hostince zabloudili do krásného městečka s vinicemi ale s žádnou hospodou. Až teprve, zásluhou Martiny, že odmítla jet do kopců, jsme ve Slovinsku narazili na dobrou restauraci a pořádně se najedli. Pak se počasí stále rychle měnilo a do hor, kde leží Bovec jsme dojeli za prudkého deště. Pavlovi se přetrhl řemen a tak se teď řeší, co bude dále, zda zde nezůstaneme na věky….
Za jízdy VIDEO
Smaragdová cesta OBRAZEK
22.06.2011 Bovec, Slovinsko
Okolí BOVCE je obklopené vysokými hřebeny hor a smaragdovou řekou Soča. Její voda je dravá, zelenkavá a čistá. Její břehy jsou roubeny krásnými, bílými kameny.
Dnes jeli kluci na raftech. Pajdu nechtěli pořadatelé vzít sebou a tak jsem šel k domluvenému místu, že budu fotit až se bude člun spouštět do vody. Pajda běhal kolem vody. Nad námi se vysoko klenul most, po kterém jsme také jednou přejížděli, ale cesta vede jen k nějakému statku. Koukám kde je pes a on na mně koukal z mostu. Minibus s rafťáky nepřijel a tak jsme jeli s Pajdou domů. Po chvíli se parta vrátila a bylo mi hlášeno, že mne viděli z mostu a že se nalodili o kousek níže.
V ZAJETÍ SNĚHU VIDEO
Sölkpaß VIDEO
21.06.2011 Bovec, Slovinsko
Když jsme opustili chatu v Rakousku a vydali se přes masivní pohoří a dostali se až do výše 1790 m nad mořem, narazili jsme na boudu, jež nabízela občerstvení. Venku byla zima jako před Vánocemi a uvnitř hřála zděná kamna, útulnost se , plížila do všech koutů. Kluci si dali knedlo-vepřo zelí , avšak byli zaraženi, že dostali jen jeden knedlík. Jednoduše jim ta velká porce vepřového neladila s jedním knedlíkem. Knedlíky v Rakousku jsou trochu jiné, je to obrovská koule. Kdyby se nakrájela, vyšlo by to na pět knedlíků. Jenomže to klukům nedošlo a objednali si hned ještě jeden. Byli překvapeni, že to nemohli sníst. Chuťově to bylo výborné mohu vřele doporučit….
Účastníci výletu VIDEO
20.06.2011 Bovec, Slovinsko
Na jedné vysoké vyhlídce jsme zastavili a dívali se do kraje. Pajda se také zahleděl, nic netuše do hloubky a ukrutně se lekl. No řekněte, kde se na Lhotě může dívat tak hluboko?
Poslední ráj VIDEO
20.06.2011 Bovec, Slovinsko
Takže jsme jeli s Milanem po vlastí ose až do Rakouska, do Hinterstodu, kde jsme měli zamluvené pokoje. To jsem ještě neměl zdání, že Tiguan nemá v navigaci Slovinsko. To mě tedy hodně naštval. Avšak v cíli jsme byli první. Dlouho trvalo než jsme se doptali na Pferdehof. To spočívalo většinou v tom, že jsem prolézal chalupy a statky, které měly dveře do obytných prostorů otevřené a nikde nikdo. Když jsem takhle prošel asi tři obývací pokoje, narazil jsem na lidi, kteří nám ochotně vysvětlovali kam se máme dát. Pak jsme dorazili do Ráje!!! Sotva jsme vypnuli motory, přišel k nám pejsek s tenisovým míčkem a vyžadoval, abychom si s ním hráli. Pajda mezi tím komunikoval s takovým mini prasetem a ještě menšími selátky a v autě se uvelebily dvě koťata a kočka lezla do zásob potravin. Ve finále mi prase otevřelo krabici se sušenkami a dalo se do hodování. Tomu všemu vévodilo neskutečně krásné panoráma hor a vše kořenil vzduch jako jiskra.
Kdo se ztratil druhý?
19.06.2011
Bovec, Slovinsko.
Před Č. Budějovicemi jsme se dostali do zácpy. A co udělají motorkáři? Jednoduše se protlačí mezi auty a jsou v čudu. Jenomže to můj Tiguan neumí. Jediný kdo se mnou zůstal byl Milan. Když jsme konečně byli zase na volné silnici, po roji motorek ani památky. Měli jsme se setkat v Chlumu ale můj navigátor nás hnal do jiného Chlumu. Bylo to u Volar. Když jsme tam dojeli, chtěl jsem se zeptat kolemjdoucího, zda jedu dobře. Ale ano pán, já tam bydlím já se s vámi svezu. Když mi došlo, že je to cigán, přidal jsem plyn. Pak jsme zjistili že jedeme úplně jinudy a tak jsem se do Rakouska vydali podle navigace a po dálnici.
Kdo se ztratil první? VIDEO
18.06.2011
Bovec, Slovinsko 18.6.
V pátek 17.6. jsme měli sraz u pumpy v Mníšku. Dostavili se všichni včas a svorně vyrazili směrem na Příbram. První můj pocit následovat tolik motorek byl jaksi divný. Ale časem jsem si zvykl. Jako první se ztratila v Sedlčanech Martina na motorce značky Kawasaki. Na kruhovém objezdu se jednoduše vypařila. Přestože jsem uzavíral konvoj jako poslední, ani jsem ji nezmerčil. Najednou jeli dva stroje proti mně a vše se zastavilo. Mínil jsem, že je Martina asi ve předu a rozjel jsem se tímto směrem. Pak se dlouho nic nedělo a tak jsem zastavil u nějakého pískoviště a v zoufalství volal Jirkovi. Jirka jezdí BMW a měl se k nám přidat až Miličínu a byl z mého telefonátu celý tumpachový. Pravil, že tam bude za půl hodiny a já mu chytře říkal že nevím kde jsem, ale že kluci právě jedou. To byl první zmatek, a bylo jich více. A to jsme teprve dva dny na cestě.
Pokusné spojení
15.06.2011
Snažím se tady odhalit, zda se cestou budu moci připojit na internet a posílat záznamy z putování. Zatím to vypadá docela dobře. Tak se tu mějte a já se ozvu.
Tak jde do tuhého
15.06.2011
Den odjezdu se blíží. Martina nám poslala podrobnou informaci, kde se bude prvně v Rakousku přespávat. Napsala: přespávat se bude v Hintru. Informace skvělá ale nepoužitelná. Hintr nic není, mělo to být Hinter, ale to také nic není, ve skutečnosti to má být Hinterstoden. Je to správný název a to Hintr je jen česká zkratka na německý název vesnice. Takže již vím, s čím se budu potýkat. Už balím a je strašně těžké si vzít málo věcí a nic nezapomenout. Kout, kde se nachází má cestovní výbava je již dnes tak pětkrát větší, než jakou jsem měl představu. Pajda bude muset žrát konzervy a jsem zvědav, jak mu budou chutnat. Je již chudák také vyplašený, hlídá mne na každém kroku…..
Jak mi napršelo do bot
11.06.2011
Včera jsem byl s Pajdou v Davli. Bylo neuvěřitelně horko a dusno, tak teplo mi v Chýši ještě nebylo. Bylo narváno, Jarda s Fandou hráli o sto šest a častovali se vřelými lichotkami, s Fandovi strany jako obvykle lichotky trochu peprné. Miládka nechala přinést víno, a tak jsem zase žádnou útratu neudělal. Tak jsem alespoň zaplatil roční příspěvek do klubové pokladny. Večer poklidně utíkal za neurvalého řvaní trochu hlučnějších hostů, kterým bylo fuk co se právě hraje a zpívá, Jardovi zase vůbec nevadilo co si kdo řve a zpíval si tu, kterou zrovna vyšťoural z paměti. Má tam těch písní mnoho, asi tři jsou ještě z našeho mládí, takže se člověk v mžiku, při dvojhlasu, přenese o desítky let zpět. Spát se šlo asi kolem páté. Dal jsem si boty pěkně pod auto, jak se to dělá u postele, zalezl a spal. Asi třikrát jsem aktivoval poplašné zařízení vozu, stále jsem ještě nezjistil, jak se dá deaktivovat. Ráno a snad i v noci pršelo a tak jsem měl boty plné vody. Ta jedna byla jen mokrá, ta druhá, co asi stála pod nějakým odvodněním karoserie, ta byla zcela plná…
Kultura VIDEO
11.06.2011
Nějaká kultura musí občas být. Včera jsme byli s Hanou a Helenou na třech mušketýrech. Bylo to velkolepé představení s pěknými melodiemi, dobrým výkonem herců a s mnoha triky. Tak třeba když Dartaňan vyznává lásku Konstanci a slibuje, že se že se neprodleně vydá se třemi mušketýry do Anglie a přinese onen královnin šperk, je po stranách jeviště filmový záběr ženoucích se koní- opravdu pěkné. Po divadle jsme se stavili u Jany v Kolkovně, kde jsme si dali každý tři vína, (muselo se čekat na poslední autobus do Lhoty) a těchto devět skleniček nás stálo tisíc korun. Shodou okolností u stolu seděl osamocený pán. Posléze jsme zjistili, že to byl němec z Mnichova a dali se sním do řeči. Stále kroutil hlavou nad skutečností, že Praha je mnohem dražší než jeho hlavní město svobodného státu Bayern, Mnichov. Ano, Praha je jedno z nejdražších měst na světě. Tak nevím, zdali mám být pyšný, či ne….
Co to bouchá?
10.06.2011
Právě mne oslovila paní sousedka. V noci, když její syn Petr přišel domů z hospody, měli na zahradě dva berany. Jeden okusoval zeleninu a druhý šeřík. Jako mezihru do sebe naráželi hlavami. Pořádně to bouchalo. Petr vlítl k mámě a ptal se: ty jsi si pořídila berany? Jistě že ne, porazili plot od pana Hlušičky a již měli posvícení. Potíž je v tom, že ke mně mají také takový něžný plůtek a kdyby se jim chtělo, jsou u mě. Tak se mám na co těšit.
Divadlo Hybernia
10.06.2011
Dnes jdu s Hankou a s Helenou na tři mušketýry do divadla Hybernia. Ani jsem nevěděl, že tam divadlo je. Alespoň mi to před rokem 1968 nikdo neoznámil. Pajda půjde zase k Mileně a Vaškovi, což je pro něj otrava, ale když tam je, tak se chová slušně a čeká. Má to v hlavě zakódovaný, protože když ho chce Milena třeba jen pohladit, pojme podezření a netroufá se k ní přiblížit.
Dnes dostal od Evičky nový šátek, tak se byl pochlubit v hospodě. Účastníci výletu do Slovinska již delší dobu urgovali, že musí mít na cestu nový! Má tedy modrý s červenými kytičkami.
Spořilov
10.06.2011
Včera jsme se sešli s Hanou a Helenou u Jany na Spořilově. Jel jsem trochu dříve abych se projel známými místy. Mnohé se změnilo, ale starý Spořilov zůstal nepozměněn. Pouze celé okolí, které bylo v době mého dospívání pouhými loukami, je zcela jiné. Domky řadové, doplované a i jednotlivé vilky jsou obklopeny dálnicemi a za nimi je zcela jiný svět. Jana má již dokončenou přestavbu domku, a má dole takový pěkný výměnek. A moc hezky zařízený. Pohostila nás, pokecali jsme si a zase se rozjeli k domovům. Hodně na mne zapůsobila ukázněnost řidičů na Pražském okruhu a na dálnici kolem Chuchle a pak směrem na Cukrák! Nebo jsem měl stěstí?
Život
09.06.2011
Někdy se člověku nic nedaří. Mám zrovna takovou fázi. Kam přijdu, tam udělám malér. Jestli mám pravdu nebo ne, komu na tom záleží. Je to tím, že starý lidi řeknou vše naplno. Nebo se dusí a pak to vyřvou. Takže je to asi jednoduše život. Venku se ochladilo a vyhrožují nám přívalovými dešti, tak je nálada pod psa…
Horečka zvaná BIO
08.06.2011
Včera jsem se díval na ZDF na takové známé talk show s Markus Lanz. Je to jeden z nejoblíbenějších moderátorů v německých televizních vysílačích. Během debaty se sedmi chytrými lidmi se došlo k závěru, že horečka zvaná BIO může mít za následek EHEC. Jak to? Byly doby, kdy vědci oběvili umělé hnojivo a zachánili staticíce lidí před smrtí hlady. Nějakou dobu se spokojeně žilo, a pak se dostavily následky. Třeba takový zázrak zvaný DDT byl zakázán a jiné věci. V dnešní době obchodníci objevili nový nevídaný zdroj: BIO potraviny. Kupovat takové potraviny je otázka důvěry. Já je nekupuji. Jednoduše nevěřím, že to opravdu BIO potraviny jsou. Nicméně je jisté, že se najdou farmáři, kteří se touto cestou dali. Co zásadního museli udělat? Samozřejmě, vzdát se umělých hnojiv. Musí tedy používat hnojiva přírodní a v tom je problém: již slovo hnojivo pochází od slova hnůj a hnůj je to co prošlo nějakou "řitní dírou"! Jedná se tedy o hovna. Proč neobrátit výzkum a hledání zrádného EHEC tímto směrem?
Po bouřce
07.06.2011
Tak jsme tu měli bouři jako hrom. Vzduch je vyčištěný, ale mraky se stále honí. Dnes jsme byli zase v Měříně plavat, je to opravdu bezva. Jinak jsem se dozvěděl, že Švýcaři nedávají turistům silniční známky na týden, či měsíc ale pouze na rok. Kamarád tam jede na dva dny se podívat na urychlovač částic a musí si koupit známku na celý rok. To mi připadá dost hloupé. No jo, do Švýcar bez peněz nelez!!
Chrpa
05.07.2011
Zavři oči a představ si léto! Co vidíš? Lány obilí a v něm chrpy….chrpa
Zvířátka hodná a zlá VIDEO
05.07.2011
Hospodou zavládl nový duch. Tomášovi pejskové se mají k světu. Protože jsou to ještě miminka, jsou starousedlickými pejsky akceptována avšak s jistou dávkou nelibosti. Jedině jejich maminka, co tu včera také přišla si je drží pěkně od těla. Ani se jí nedivím, již je odchovala a odkojila a tak ať jdou světa. Ještě aby se o ně musela znova starat. Je to v přírodě docela jednoduše založené…
Vrtulník
03.06.2011
Včera v noci nám tu neustále stál na nebi nejméně hodinu vrtulník. Ani se nehnul. Ráno pak zase. U jezera jsem se dozvěděl, že hledali dědu, který se ztratil s chodícím vozíčkem. Tady se ten přístroj jmenuje "Rollator". Ani nevím jak se to řekne česky. Představuji si, jak mne hledá vrtulník s tepelnou kamerou když se ztratím při jízdě na kole s Pajdou. No, nejprve by mne musel někdo postrádat.
Vatertag
03.06.2011
Jakoby by si nebe dva dny šetřilo krásu na tento den. Státní svátek křesťanského původu dokládá na nebe vstoupení Ježíše Krista. Všeobecně se však slaví Vatertag. Dva dny zimy a nepěkného počasí se tento den provalilo v tak krásné podnebí, jaké stojí jen v dětských, obrázkových knížkách. Svěží vánek, slunce naplno, jiskrný vzduch. Paráda. U jezera bylo tak nerváno, že si to ani pamětníci nepamatují. VIDEO
Léto
01.06.2011
Tak máme dnes červen a je zima, že si musím zatopit. Zítra má být lepší počasí, je tu svátek a tak jsem zvědav. No, u toho grilu bude stejně teplo. Hlavně ať neprší, aby rybářům přišlo dost lidí.....
duben 2011
Dnes se slétají čarodějnice
30.04.2011
Dnes budou po celém kraji hořet ohně. Budou se totiž slétat čarodějnice. Neobejde se to od různých slavností, poteče pivo, budou i kořalky, bude se zpívat a nebo koncertovat. Tady kolem Stříbrné Lhoty musí žít hodně čarodějnic, ohňů je tu naplánováno mnoho. Popřál jsem včera, samozřejmě ze slušnosti, dámám, které jsem potkal dobrý let. Člověk nikdy neví, kdy se slušné chování proti jednomu obrátí. Starost mi dělá akorát skutečnost, že na těch košťatech létají jednou za rok a zda si je k letu pořádné připraví. Jak je všeobecně známo, na technickou kontrolu nemusí! Nebo jste snad viděli nějaké koště s plaketou?
Jak jsem se málem utopil
28.04.2011
V úterý jsem byl s kámošem Mílou v Měřínu plavat. Jako vždy jsme zaujali nejprve pozici v horké vířivce a pak se šlo do divoké řeky, v jejímž středu jsou také vířivky a chrliče vody. Míla mne stále ponoukal, abychom šli do tobogánu. Neměl jsem na to chuť a odmítl jsem. Pak ale Míla přinesl podložky a vypravil se na věž. Šel jsem za ním, že se na to alespoň podívám. Pak jsem tam vlezl a počala divoká jízda ze strany na stranu, ve tmě a mně nezbylo nic jiného, než se oddat osudu. Pak byl najednou konec. Vlítl jsem po nohách do hloubky a nemohl se orientovat, majíc stále spousty vody nad hlavou. Jisté je, že to bylo naposledy, co jsem do té roury vlezl. Ani jsem netušil, že když se dají dohromady dva dědkové vznikne z toho taková lumpárna… V podstatě jsem tonul a Míla tomu přihlížel…
Velikonoce VIDEO
26.04.2011
Tento rok jsme měli překrásné počasí. Tomáš s Jiřinou a Lukášem tu byli od pátku do pondělí a tak se mimo legrace udělalo sousta práce. Konečně jsme ořezali ty jabloně, jedna vypadá docela na to že to přežije a druhá nevím, možná nás překvapí, tak jak tak. Jelikož to bylo plno větví, zapřáhli jsme je za Tiguana a indiánským psím pluhem jsme je odvezli. Kluci u hospody málem spolkli sklenice s pivem, když jsme smykem míjeli hospodu. Jiřina mi tu uklidila a Tomáš dělal na zahradě i Lukáš se činil. Neodbylo se to ani bez akademických debat, na přetřes přišla také, mimo jiné Vindobona, což je vlak jedoucí přes Berlín, Prahu, Brno a Linec do Vídně. Synovce strašně urazilo, že jsem neznal druhý význam tohoto slova. Tak aby jste ho také nenaštvali, kdyby jste ho náhodou potkali, tak Vindobona bývalo Římské hraniční opevnění, prapůvodně keltské, na jehož místě vzniklo město Vídeň. No a já si celá léta myslel, že je to jenom ten vlak, kterým jsem v 16 letech jel do Rakouska….
Balneo centrum ODKAZ
22.04.2011
Je to již týden, zapomněl jsem se o tom zmínit. Vypravil jsem se s kamarádem Mílou na Slapy do obce Měřín, kde se nachází vojenská ozdravovna, která se ale podle mého odhadu dnes již využívá jen pro civilisty. Alespoň jsem tam žádného vojáka nepotkal. Proč to píši: chodil jsem poslední dobou s kamarádkou Hanou do Spessart Terma, o čemž jsem se již zmiňoval a tady, v tom Měřínu je to zrovna tak pěkné. Masážní trysky, teplá voda a tunel s divokou řekou..nádhera. Tak tam Haní zajdeme, až přijedeš!
Jak to dopadlo s projekty
22.04.2011
Nakonec zavolal Vašek panu inženýrovi a ten se uvolnil, že nám udělá kopie projektu. Byl to milý člověk, ani za to nic nechtěl. To nám spadl kámen ze srdce, mně i Vaškovi. VIDEO
Gruntování
18.04.2011
Od neděle svítí sluníčko a je tu pěkně. A tak jsem se zabýval tím, čím se člověk po jaru zabývá. Počal jsem smejčit kouty. Vyklidil jsem dílnu a kolem krbu jsem vytřel. V ulici se zavádí voda a kanalizace a tak je tu veselo. Přestože je město závislé na tom, abychom si pokud možno všichni nechaly přípoje udělat, jsou na radnici byrokratičtí. Musíme na několika místech žádat o přípoj, přitom by to mělo být opačně. Podle mne by měli úředníci chodit po majitelích pozemků a mít vše tak připravené, že by to člověk jen podepsal. Ve finále se na radnici ztratily mé projekty, celkem šest tlustých složek. Tam mám cukání se jednoduše nepřipojit.
Jinak, aby nebylo smutno, tu jezdil ulicí takový ten městský vysavač a uklízel. V životě jsem ho tu neviděl. No, asi byl pan řidič zvědavý, jak ten binec pokračuje….
Mrazák
15.04.2011
Také jste již přišli na to, že takový mrazák v domácnosti je nanic? A čím větší, tím je to horší. Člověk něco koupí a nechá to zmizet v mrazáku. Vzápětí na to zapomene. Pak jde supermarketem a koupí, v mém případě, pejskovi drůbeží mražená játra. Ani se nezamyslí nad tím, že již jich má v mrazáku tři balíčky.
Dnes jsem byl totiž donucen odmrazit mrazák. Nedal se otevřít a všechny šuplíky byly plné ledu. Nepomohl žádný nátlak, žádné domlouvání, musel jsem vytáhnout kabel ze zásuvky a nechat dveře otevřené do druhého rána, to však na věci nic nezměnilo. Bylo nutno vzít ventilátor, takový ten topný a foukat hodiny do prostoru horký vzduch. To by jste nevěřili, co tam bylo těch balíčků drůbežích jater. Myslil jsem si, že jsem již starý a senilní děda, pak se mi tato osobní lichotka nelíbila a dal jsem vše do škatulky: mám rád svého pejska, mazlíčka malého ňuňu….
To je zima!
14.04.2011
Tak jsem již zase ve Lhotě. Je tu vše v pořádku, cesta byla dobrá ale lilo. Stavil jsem se v Bechyni, kde je Jarda v lázních, přespal jsem tam a dnes dorazil. Je tu ale pěkná zima. To bych nečekal! Jinak je silnice celá rozkopaná, prý zrovna začali dělat vodovod a kanál…
Tak a zase na cestách
12.04.2011
Tak mám zase zapakované auto a jedu domů! Kam? Do Stříbrné Lhoty. Před tím se ještě stavím v lázních Bechyně, kde navštívím kamaráda a jelikož se to setkání asi neobejde bez návštěvy restaurace, zjednal mi Jarda hotel kde přespím. Doufám, že jsem nic nezapomněl. Tak ahoj ve Lhotě, sejdeme se v hospodě. Láďo, jak domluveno, nejpozději v neděli o páté....
Globál a velikonoční beránek
06.04.2011
V šedesátém osmém roce, když jsme emigrovali, museli jsme začít nový život, jež se týkal také zařízení domácnosti. Postupem času jsme počali postrádat různé věci, v tomto příkladu velikonočního beránka. O něčem podobném tu nikdo neslyšel. Když počali dojíždět příbuzní na návštěvu, měli za to, že se to dá napravit a že ho maminka či teta jednoduše upeče. Jenomže se taková forma v naší domácnosti nenacházela. A nebyla ani k dostání v obchodech. A tak počaly přijíždět návštěvy v kufru majíc formu na beránka. Dobrá přítelkyně Milena, sousedka ze Lhoty, vždy pro nás beránka upekla a my ho nacházeli v kuchyni na stole, s velikonočním přáním. Dnes jsem byl u LIDL a co tam nevidím: roztomilé, upečené velikonoční beránky. Akorát nevím, zda zde budou lidé vědět co s tím. Tak jich pár vezu do Čech....
V čem mají prsy komunisti
06.04.2011
Když si tak projíždím bývalým západním Německem, obdivuji se mnoha hlubokým lesům a spousty loukám a políčkům. Docela obyčejný pohled. Není tomu však v bývalém východním Německu. Projíždějíc po dálnici, vidím obrovské lány polí, zbytek komunistických kolchozů: rozorané meze kam oko dohlédne. V Mecklenburg Vorpommern, nedaleko Rostoku je takové místo. Dálnice A 19 tu protíná nekonečné lány polí. Včera v poledne, za slunečného počasí a modrého nebe se přihnal vítr 102 kilometrovou rychlostí a zvedl prach z polí a nastala písečná bouře, viditelnost méně jak jeden metr. V obou směrech do sebe narazilo více jak osmdesát aut, sto raněných a osm mrtvých. Navíc vybouchl náklaďák vezoucí uhličitan vodíkový který vybouchl. Pohled jako za války. Ještě dnes není dálnice otevřená. Tady je ten odkaz komunistického hospodaření! VIDEO
Stoleček
06.04.2011
Přišla za mnou Annabella, že by si chtěla koupit stoleček, ale že tu míru co by potřebovala nikde nemají. Tak jsme nakoupili společně dřevo a stoleček jsem vyrobil. VIDEO
Ordinace
05.04.2011
Jezdím jak známo s Pajdou na kole krajem. U slepičí farmy stojí řada topolů a zde si otevřel novou ordinaci pan doktor Datel. Již několik dní ho pozoruji a poslouchám. Vyšetřování pacientů trochu připomíná vrtačku s příklepem....
Jak se dělají peníze
05.04.2011
Je to taková perlička co proběhla krátce v mediích. Evropská banka se rozhodla obnovit mince. Euro má, mimo jiné mince hodnoty 1€ a 2€. Tyto mince jsou v podstatě kroužky s vnitřní výplní. Tak banka výplně vyrazila a poslala vše do Číny aby se mince navěky znehodnotily. Asi to tam bylo levnější. A co se stalo? Tam nějaký vykuk výplně zase do kroužků nasadil a pomocí leteckého personálu zase dopravil do Evropy. Evropské bance tím vznikla miliardová škoda. Tady se nachází otázka, kdo tu je blbec a kdo chytrák....
Sluníčko
02.04.2011
Včera i dnes svítí sluníčko, děláme na zahradě, natíráme vrata, jsme tu, ale nemáme čas. Později budu sdílnější....
Tak jsem se konečně dostal k deníčku, venku se zatáhlo. Dnes jsme si udělali s Hankou výlet to termálního koupaliště v Bad Salmünster. Spessart Therme se to jmenuje. Něco podobného jsem nezašil. Tři obrovské bazény s různými vířivkami masážními proudy vody, která je asi 36º teplá, ve venkovním bazénu pak každou hodinu mořské vlny. Překrásné teplo nás pak zlákalo dát si oběd na terase hospůdky hned proti koupališti. Ano, do kraje se vrací jaro....
30.04.2011
Dnes budou po celém kraji hořet ohně. Budou se totiž slétat čarodějnice. Neobejde se to od různých slavností, poteče pivo, budou i kořalky, bude se zpívat a nebo koncertovat. Tady kolem Stříbrné Lhoty musí žít hodně čarodějnic, ohňů je tu naplánováno mnoho. Popřál jsem včera, samozřejmě ze slušnosti, dámám, které jsem potkal dobrý let. Člověk nikdy neví, kdy se slušné chování proti jednomu obrátí. Starost mi dělá akorát skutečnost, že na těch košťatech létají jednou za rok a zda si je k letu pořádné připraví. Jak je všeobecně známo, na technickou kontrolu nemusí! Nebo jste snad viděli nějaké koště s plaketou?
Jak jsem se málem utopil
28.04.2011
V úterý jsem byl s kámošem Mílou v Měřínu plavat. Jako vždy jsme zaujali nejprve pozici v horké vířivce a pak se šlo do divoké řeky, v jejímž středu jsou také vířivky a chrliče vody. Míla mne stále ponoukal, abychom šli do tobogánu. Neměl jsem na to chuť a odmítl jsem. Pak ale Míla přinesl podložky a vypravil se na věž. Šel jsem za ním, že se na to alespoň podívám. Pak jsem tam vlezl a počala divoká jízda ze strany na stranu, ve tmě a mně nezbylo nic jiného, než se oddat osudu. Pak byl najednou konec. Vlítl jsem po nohách do hloubky a nemohl se orientovat, majíc stále spousty vody nad hlavou. Jisté je, že to bylo naposledy, co jsem do té roury vlezl. Ani jsem netušil, že když se dají dohromady dva dědkové vznikne z toho taková lumpárna… V podstatě jsem tonul a Míla tomu přihlížel…
Velikonoce VIDEO
26.04.2011
Tento rok jsme měli překrásné počasí. Tomáš s Jiřinou a Lukášem tu byli od pátku do pondělí a tak se mimo legrace udělalo sousta práce. Konečně jsme ořezali ty jabloně, jedna vypadá docela na to že to přežije a druhá nevím, možná nás překvapí, tak jak tak. Jelikož to bylo plno větví, zapřáhli jsme je za Tiguana a indiánským psím pluhem jsme je odvezli. Kluci u hospody málem spolkli sklenice s pivem, když jsme smykem míjeli hospodu. Jiřina mi tu uklidila a Tomáš dělal na zahradě i Lukáš se činil. Neodbylo se to ani bez akademických debat, na přetřes přišla také, mimo jiné Vindobona, což je vlak jedoucí přes Berlín, Prahu, Brno a Linec do Vídně. Synovce strašně urazilo, že jsem neznal druhý význam tohoto slova. Tak aby jste ho také nenaštvali, kdyby jste ho náhodou potkali, tak Vindobona bývalo Římské hraniční opevnění, prapůvodně keltské, na jehož místě vzniklo město Vídeň. No a já si celá léta myslel, že je to jenom ten vlak, kterým jsem v 16 letech jel do Rakouska….
Balneo centrum ODKAZ
22.04.2011
Je to již týden, zapomněl jsem se o tom zmínit. Vypravil jsem se s kamarádem Mílou na Slapy do obce Měřín, kde se nachází vojenská ozdravovna, která se ale podle mého odhadu dnes již využívá jen pro civilisty. Alespoň jsem tam žádného vojáka nepotkal. Proč to píši: chodil jsem poslední dobou s kamarádkou Hanou do Spessart Terma, o čemž jsem se již zmiňoval a tady, v tom Měřínu je to zrovna tak pěkné. Masážní trysky, teplá voda a tunel s divokou řekou..nádhera. Tak tam Haní zajdeme, až přijedeš!
Jak to dopadlo s projekty
22.04.2011
Nakonec zavolal Vašek panu inženýrovi a ten se uvolnil, že nám udělá kopie projektu. Byl to milý člověk, ani za to nic nechtěl. To nám spadl kámen ze srdce, mně i Vaškovi. VIDEO
Gruntování
18.04.2011
Od neděle svítí sluníčko a je tu pěkně. A tak jsem se zabýval tím, čím se člověk po jaru zabývá. Počal jsem smejčit kouty. Vyklidil jsem dílnu a kolem krbu jsem vytřel. V ulici se zavádí voda a kanalizace a tak je tu veselo. Přestože je město závislé na tom, abychom si pokud možno všichni nechaly přípoje udělat, jsou na radnici byrokratičtí. Musíme na několika místech žádat o přípoj, přitom by to mělo být opačně. Podle mne by měli úředníci chodit po majitelích pozemků a mít vše tak připravené, že by to člověk jen podepsal. Ve finále se na radnici ztratily mé projekty, celkem šest tlustých složek. Tam mám cukání se jednoduše nepřipojit.
Jinak, aby nebylo smutno, tu jezdil ulicí takový ten městský vysavač a uklízel. V životě jsem ho tu neviděl. No, asi byl pan řidič zvědavý, jak ten binec pokračuje….
Mrazák
15.04.2011
Také jste již přišli na to, že takový mrazák v domácnosti je nanic? A čím větší, tím je to horší. Člověk něco koupí a nechá to zmizet v mrazáku. Vzápětí na to zapomene. Pak jde supermarketem a koupí, v mém případě, pejskovi drůbeží mražená játra. Ani se nezamyslí nad tím, že již jich má v mrazáku tři balíčky.
Dnes jsem byl totiž donucen odmrazit mrazák. Nedal se otevřít a všechny šuplíky byly plné ledu. Nepomohl žádný nátlak, žádné domlouvání, musel jsem vytáhnout kabel ze zásuvky a nechat dveře otevřené do druhého rána, to však na věci nic nezměnilo. Bylo nutno vzít ventilátor, takový ten topný a foukat hodiny do prostoru horký vzduch. To by jste nevěřili, co tam bylo těch balíčků drůbežích jater. Myslil jsem si, že jsem již starý a senilní děda, pak se mi tato osobní lichotka nelíbila a dal jsem vše do škatulky: mám rád svého pejska, mazlíčka malého ňuňu….
To je zima!
14.04.2011
Tak jsem již zase ve Lhotě. Je tu vše v pořádku, cesta byla dobrá ale lilo. Stavil jsem se v Bechyni, kde je Jarda v lázních, přespal jsem tam a dnes dorazil. Je tu ale pěkná zima. To bych nečekal! Jinak je silnice celá rozkopaná, prý zrovna začali dělat vodovod a kanál…
Tak a zase na cestách
12.04.2011
Tak mám zase zapakované auto a jedu domů! Kam? Do Stříbrné Lhoty. Před tím se ještě stavím v lázních Bechyně, kde navštívím kamaráda a jelikož se to setkání asi neobejde bez návštěvy restaurace, zjednal mi Jarda hotel kde přespím. Doufám, že jsem nic nezapomněl. Tak ahoj ve Lhotě, sejdeme se v hospodě. Láďo, jak domluveno, nejpozději v neděli o páté....
Globál a velikonoční beránek
06.04.2011
V šedesátém osmém roce, když jsme emigrovali, museli jsme začít nový život, jež se týkal také zařízení domácnosti. Postupem času jsme počali postrádat různé věci, v tomto příkladu velikonočního beránka. O něčem podobném tu nikdo neslyšel. Když počali dojíždět příbuzní na návštěvu, měli za to, že se to dá napravit a že ho maminka či teta jednoduše upeče. Jenomže se taková forma v naší domácnosti nenacházela. A nebyla ani k dostání v obchodech. A tak počaly přijíždět návštěvy v kufru majíc formu na beránka. Dobrá přítelkyně Milena, sousedka ze Lhoty, vždy pro nás beránka upekla a my ho nacházeli v kuchyni na stole, s velikonočním přáním. Dnes jsem byl u LIDL a co tam nevidím: roztomilé, upečené velikonoční beránky. Akorát nevím, zda zde budou lidé vědět co s tím. Tak jich pár vezu do Čech....
V čem mají prsy komunisti
06.04.2011
Když si tak projíždím bývalým západním Německem, obdivuji se mnoha hlubokým lesům a spousty loukám a políčkům. Docela obyčejný pohled. Není tomu však v bývalém východním Německu. Projíždějíc po dálnici, vidím obrovské lány polí, zbytek komunistických kolchozů: rozorané meze kam oko dohlédne. V Mecklenburg Vorpommern, nedaleko Rostoku je takové místo. Dálnice A 19 tu protíná nekonečné lány polí. Včera v poledne, za slunečného počasí a modrého nebe se přihnal vítr 102 kilometrovou rychlostí a zvedl prach z polí a nastala písečná bouře, viditelnost méně jak jeden metr. V obou směrech do sebe narazilo více jak osmdesát aut, sto raněných a osm mrtvých. Navíc vybouchl náklaďák vezoucí uhličitan vodíkový který vybouchl. Pohled jako za války. Ještě dnes není dálnice otevřená. Tady je ten odkaz komunistického hospodaření! VIDEO
Stoleček
06.04.2011
Přišla za mnou Annabella, že by si chtěla koupit stoleček, ale že tu míru co by potřebovala nikde nemají. Tak jsme nakoupili společně dřevo a stoleček jsem vyrobil. VIDEO
Ordinace
05.04.2011
Jezdím jak známo s Pajdou na kole krajem. U slepičí farmy stojí řada topolů a zde si otevřel novou ordinaci pan doktor Datel. Již několik dní ho pozoruji a poslouchám. Vyšetřování pacientů trochu připomíná vrtačku s příklepem....
Jak se dělají peníze
05.04.2011
Je to taková perlička co proběhla krátce v mediích. Evropská banka se rozhodla obnovit mince. Euro má, mimo jiné mince hodnoty 1€ a 2€. Tyto mince jsou v podstatě kroužky s vnitřní výplní. Tak banka výplně vyrazila a poslala vše do Číny aby se mince navěky znehodnotily. Asi to tam bylo levnější. A co se stalo? Tam nějaký vykuk výplně zase do kroužků nasadil a pomocí leteckého personálu zase dopravil do Evropy. Evropské bance tím vznikla miliardová škoda. Tady se nachází otázka, kdo tu je blbec a kdo chytrák....
Sluníčko
02.04.2011
Včera i dnes svítí sluníčko, děláme na zahradě, natíráme vrata, jsme tu, ale nemáme čas. Později budu sdílnější....
Tak jsem se konečně dostal k deníčku, venku se zatáhlo. Dnes jsme si udělali s Hankou výlet to termálního koupaliště v Bad Salmünster. Spessart Therme se to jmenuje. Něco podobného jsem nezašil. Tři obrovské bazény s různými vířivkami masážními proudy vody, která je asi 36º teplá, ve venkovním bazénu pak každou hodinu mořské vlny. Překrásné teplo nás pak zlákalo dát si oběd na terase hospůdky hned proti koupališti. Ano, do kraje se vrací jaro....
pátek 17. února 2012
Březen 2011
Drobnosti
30.03.2011
Včera, jako ostatně každý den, jsem jel na kole a Pajda si běžel vedle mne. Je to takový bejk malý. Když má chuť něco očuchat, tak zabrzdí takovou silou, že skoro vždy spadnu z kola. Když mu pouhá brzda nestačí, vyvlíkne se z obojku, což umí velice pěkně. Mám pocit, že ten obojek nosí jen pro mé potěšení a ne proto, aby byl přivázaný. Jedeme si tedy a předjíždíme dědečka s babičkou. Pajda se asi někam zakoukal a dědovi se zapletl mezi nohy. Pak se vyvlíkl a já dostal ránu samozatahovacím vodítkem. Děda nadával ale nám se na druhý pokus podařilo kolem něj projet. Dnes jsem počal šmirglovat vrata do dvora abych je mohl znovu namořit. Přesně jednu minutu po jedné vylezl soused, který je již nejmíň třicet let v penzi a hudroval, že je polední klid, že chce spát. Neubránil jsem se a musel jsem se nahlas smát. Jakoby nemohl spát celý den......
SMS a chytrý telefon
28.03.2011
Posílal jsem z dovolené na Kypru přátelům SMS. Napsal jsem text v němčině a pak jednoduše zaháčkoval ty, kterým jsem to chtěl poslat. Že jsem poslal německý text mi došlo, až když mi kamarádi z Čech počali posílat odpovědi. Někteří v němčině. Na tomto místě děkuji, i za tu němčinu.....
První blešák VIDEO
28.03.2011
Včerejší nedělí zahájil Adrian blešáckou sezonu. Napakoval mé, pardon, jeho auto a přišel, abych to vyfotil. Má vše co je k vetešnické živnosti potřeba: stan, prodejní pulty a i vlastní účetnictví. Byl jsem se za nimi podívat, není to ale pro mne žádná pohoda. Pajda totiž neustále očůrává kartony a jiné klenoty vystavovatelů, mezi nohama čumilů zmerčí pejsky dříve než já a tak se hoši, jsouce na řemínkách do sebe pěkně zapletou a rozmotávejte to! Jinak: do zahrady se již vrátilo jaro, bazén je skoro průzračný a sluníčko chvilkami i pálí...
Palmy VIDEO
28.03.2011
Neustále obdivuji na dovolených palmy. Mají štíhlé kmeny a pěkně se kývají ve vánku jež přichází od moře. Nedovedu si však přestavit tu práci, kterou s nimi zahradníci takových krásných, pohádkových parků mají: kmen se musí neustále ořezávat a pokud jsou již vysoké, musí se šplhat do pěkných výšek. Podívaná stojí ale zato. Na ulicích na Kypru rostou také mandarínkové stromy. Jen si tak povídají s hlukotem ulice a nikdo je nejí a netrhá, prý jsou jen okrasné. Dověděli jsme, že se na jeden kmen citruse dá naroubovat, mandarinka, citron, pomeranč i grapefruit...
Jeep safari VIDEO
25.03.2011
V sobotu 19.3. jsme se přihlásili na Jeep safari. Pokud by jste byli toho dojmu, že jsme po horách honili divokou zvěř, tak to ne. Na Kypru žije pouze jeden druh divoce a to je muflon. Jeep safari se to jmenovalo proto, že jsme jezdili po horách a dbali, tedy náš šofér Nico dbal, aby jezdil pouze po horských, těžko sjízdných cestách. Protože jsem nastoupil do Jeepu jako poslední, seděl jsem na lavici bokem ku směru jízdy a při první přestávce v krásné horské vesnici jsem měl tak rozhozené plotýnky, že jsem sotva stál. Ani hůl mi moc nepomohla. Tak mne pak, dědu, posadili vedle šoféra. Jo být starý dědek má také své přednosti. Dostali jsme se až na Olymp, minuli jsem sjezdovku, kde se lyžovalo a nakonec jsme dorazili do výšky1140 metrů nad mořem kde se nachází klášter Kýkko, v jehož kapli (zlatý kostel) je uloženo 36 tun zlata. Samozřejmě ve formě svícnů, lustrů, madon, hostií a jiných předmětů. Že by tam bylo tolik zlata se člověk nikde nedočtete, ale náš průvodce a šofér to tvrdil. A co Nico řekl, to sedělo. Žil dlouhá léta ve Frankfurtu, nenáviděl Turky a Angličany by do vozu nepustil. Tvrdil, že to je národ bez kultury, že akorát měli kolonie. Kypřané jsou zrovna takoví nacionalisti jako Čechové. Ke konci cesty nás zavedl, (určitě z toho měl provizi) do bonbónové továrničky, před níž tryskala rudá fontána. Trochu to připomínalo čachtickou paní. Tady bylo vše kandované, i mrkev. Kočička nám lezla na stůl a šla po porcovaném mlíčku do kafe, které pečlivě vylizovala. Nico nás ohromil tvrzením, že řecko ortodoxní farář musí být ženatý a mít děti. Jinak se ke svým ovečkám nedostane. Z toho by si mohl papež vzít ponaučení.
Okružní jízda VIDEO
24.03.2011
Vždy, když se octneš na neznámém místě, je dobré podniknout okružní jízdu. Cestou ti dojde, kam se ještě jednou chceš podívat. V našem autobusu nás doprovázela naučenou němčinou jedna Kypřanka menšího počtu let. Někdo z turistů se jí, nic netuše zeptal, jestli také pojedeme do druhé části Kypru, tedy tureckého. Ten výlev opovržení a nenávisti nikdo z cestujících nečekal: to není žádná druhá část Kypru, to je ilegálně napadená a Turky okupovaná část. S úsměvem jsem si vzpomněl na léta v Československu a naši nenávist k Rusům. Její úhel pohledu byl jednoduchý: Turci okupují třetinu jejich ostrova! Skutečnost je asi trochu jiná: v roce 1964 se po dlouhých bojích Kypřanů Řeckého původu podařilo osvobodit od Anglické nadvlády. 1974 se pokusila řecká vojenská junta udělat puč a podmanit Kypr Řecku, čemuž zabránila Turecká vojska a obsadila ostrov. Od té doby je ostrov rozdělený. Třetinu mají Turci, kteří vyhlásili republiku ale nikdo na světě ji neuznal. Dvě třetiny mají řečtí Kypřané, jejich republika je uznávaná po celém světě. V roce 2008 dostali Euro a na krizi v Řecku se nepodílí. Ostrov je překrásný, zelený, má vodu a hrdé, spokojené obyvatele, kteří nejezdí na kolech, neboť to je v jejich očích důkaz chudoby. Všichni mluví, mimo řečtiny, anglicky. Jsou fotbaloví fanoušci a razantní šoféři, myslím, že by Čechy strčili do kapsy. Všechny auta z půjčoven mají automatiku a červená poznávací čísla, aby bylo na první pohled jasné, že jsou za volantem turisti. A věru, jezdit v protisměru není jednoduché. I přecházet ulici není snadné, člověk čumí ze zvyku vlevo a auta přijedou zprava.
V horách jsme nacházeli olivové háje a kvetoucí mandlovníky. Hlavní město Nicosia je také rozdělené. Na všech přechodech se kontrolují doklady. Občané EU se mohou pohybovat všude, Turci do Řecko-Kyperské části nesmí!
Hotel na Kypru VIDEO
23.03.2011
Tenkrát vybírala hotel Helena. Helenka je Hančina dcera a naše tlumočnice a doprovod. Vždy nám naplánuje spoustu výletů a my ji posloucháme na slovo. Když jsem byli odvezeni taxíkem z letiště do hotelu, ještě jsme stihli večeři. Podávali ji do desíti večer. Jídlo bylo velice dobré, hotel naprosto honosný a domluvit se dalo pouze řecky a nebo anglicky. Zjistil jsem, že pro množství personálu různých etik, se angličtina stala podnikovým jazykem.
Další den jsme šli na snídani a pak trávili den u moře a nakonec u bazénů, neboť tu byl vytápěný pool a teplá voda je přece jen příjemná. Na večeři jsme čekali dosti hladoví do osmi hodin. Helenka tvrdila, že se sál otvírá právě ve dvacet hodin. Nakonec jsme zjistili, že jsme hladověli hodinu zbytečně. Jídelna se otvírala v sedm......
Cyprus
22.03.2011
S prvním jarním dnem, dne 21.3.2011 jsme se vraceli z ostrova Bohů. Hlásím se zase do světa internetu. Zatím se rozhlížím, co je tu nového. Pajda to tu beze mne přežil, ale mluví se mnou jen na půl tlamičky. Je tu také pěkné počasí. Budu postupně referovat jaké to bylo! VIDEO
Blbeček
12.03.2001
Někdy se sejde parta a je veselo. Tentokrát mne moje nejlepší kamarádka nazvala, že jsem blbeček. To má člověk za tu dobrotu. Takže, aby si to Miluška zopakovala tady je důkaz.....VIDEO
Tsunami
11.03.2011
Pokouším se z každé události něco získat pro můj harddisk, který se nachází tam někde v té mé velké hlavě a je docela pěkně plný. Když je něco plné, tak se tam již nic nevejde. To je sice taková selská pravda, ale na mne se nevztahuje. Ten můj mozek se chová jinak. Samovolně maže staré informace a někdy mi trvá najít odkaz (link) na informaci, kterou zásadně zapomínám. Potřeboval bych tu kulatou věc, kterou mám jistě proto, aby mi neupadly uši, nějakým způsobem restartovat. Proto volám všechny programátory, aby mi poslali návod. Nejnovější co se mi dnes dostalo do paměti je tsunami = vlna v přístavu....(je to Japonsky)
Wasserkuppe letecké museum
08.03.2011
Wasserkuppe je hora v pohoří Röhnu asi 120 KM od Frankfurtu. Nacházela se dříve na hranici bývalé DDR a je 950 m nad hladinou moře. Nalézá se tu letecké museum. Prý zde bylo vymyšleno plachtění, tedy lety bezmotorovým letadel. Dnes jsou tam různé atrakce, v létě na takzvané pohádkové louce je obrovský tobogán a v zimních měsících jsou tu i docela dobré sjezdovky.
Včera jsem tam byl s Annabelleou. Byl to pěkný výlet. Já sice nelyžoval, protože bych se asi při pádu rozsypal, ale procházky tam byly pěkné. Pajda byl opět největší atrakcí jak u jiných pejsků tak i u malých dětí.....VIDEO
Denny.s vše nejlepší k narozeninám
05.03.2011
V USA je řetězec restaurací jménem Dennys, kde se dá dobře jíst. Pravděpodobně počítali s tím, že tam jednou zavítám, neznajíc anglicky. Jídla tam mají v jídelníčku ne jen popsaná abych věděl co si mohu dát, ale vyfocená. Po přistání v Los Angeles po letu z Frankfurtu jsme v jedné filiálce večeřeli a jídlo bylo velice dobré. Byli jsme spokojeni. Dva dny po naší svatbě jsme, o tisíc mil dále, šli do Dennyse na oběd. To bylo na Aniččiny narozeniny a byli jsme ještě v Las Vegas. Anička mluvila dobře anglicky a tak při výběru jídla, tedy prohlížení obrázků, najednou povídá: řetězec Dennys má dnes narozeniny! Povídám: to je náhoda, ty také! Ano, ale tady píší, že kdo má zrovna dnes také narozeniny, dostane vše zdarma!
Ano, tak se stalo, Anička dostala vše co snědla a vypila zdarma. Dnes by měla narozeniny. A tak na ni vzpomínám. Bylo by jí 58 let. Tak si tam v nebíčku udělejte holky mejdan! Jaruška, Anička, maminka....
3.3.1993
03.03.2011
Doufám, že můj brácha nezapomněl na svůj svatební den. Tenkrát jsem si bral Aničku a on Moniku. Bylo to v USA, stát Nevada v Las Vegas. Letěli jsme do Los Angeles, odtud autem do Las Vegas, ve Wedding Chapel, malém dřevěném kostelíčku na Stripu, kde se svého času vdávala i Elisabeth Theiler jsme si dali svá ano. Kulhavý reverent si popletl jména a chtěl mne oddat s Monikou a Aničku s Karlem. Pak jsme jeli deseti metrovou limuzínou do hotelu, byli na představení Siegfried und Roy, pozorovali výbuch umělé sopky v půlhodinových intervalech před hotelem Mirage, obdivovali přesnou kopii Michelangelova Davida v Cesar Palast, vrátili se do kruté zimy v Denver, Colorado, obdivovali stavby indiánů v Mesa Verde a projeli jsme i kolem Grand Canon. Normálně bych kupoval dnes květiny a šli bychom s Aničkou na večeři. Tak alespoň vzpomínku....
Ležela tam mnoho dní...
03.03.2011
..byla to marka východní! Ano, pamatuji si jak byli před revolucí východní Němci v Praze neoblíbení. Samozřejmě, neuměli se chovat a neměli v kapse západní marky. A jelikož to byli Němci, tak se mohli chovat jak chtěli, stejně se to Pražanům nelíbilo. Já jsem měl jiné zkušenosti. Mezi přáteli (v době tak zvané normalizační jsem již žil v západním Německu) se občas našli utečenci z východu. Jejich osudy byli různé a jejich únik byl od dobrodružného utíkání pod palbou hraničářů, přepravou v kufru aut až do vystěhování. Jednu věc však měli s námi, Českými emigranty stejné: ty samé zážitky od fronty na toaletní papír až do nakupování v tuzexu. Prožili za komunistů to samé co my.
Byli a jsou takoví vychcánkové, zrovna jako my, uměli si v mnohém poradit. Společně jsme žasli nad tupostí našich západoněmeckých spoluobčanů.
Včera jsem seděl u rybářů a navedl řeč s Wolfgangem, původem z východního Německa, kterýžto má za jezerem Schrebegarten. To je taková obdoba Českých chat, jenomže je to shluk malých pozemků s chatičkou. Základní povinnost malých zahrádkářů je pěstovat zeleninu. Schrebegarten vznikly kdysi po první světové válce a měli občanům měst zajistit trochu slunce, vzduchu a navíc pěstováním zeleniny předcházet nedostatku. Dnes, jako ovšem všechny neziskové organizace, mají potíže s nájemci. Jednoduše není zájem, lidé mají domečky se zahrádkou a nebo lítají do teplých krajů. Navíc jsou Němci vesměs bezdětní a vymírají. Wolfgang vyprávěl, že aby zaplnili kolonii, pronajali jednu zahrádku Turkům. Ti se nastěhovali, postavili na zahrádce pec a pekli Fladenbrot. Zápach po celém okolí, Turek pekl chleba pro několik tureckých obchodů ve Frankfurtu. Pochopitelně se ho chtěli zbavit ale to nebylo tak snadné, Turek měl smlouvu. Pak na něj udělali fintu s hasiči, kteří mu pečení chleba zakázali a Turek odešel. Teď si chtějí dát inzerát: hledáme nájemce ale ne Turka. To si zase nesmějí dovolit a tak na těch šesti Schrebergarten zůstanou asi sedět. Nebo se časem osazenstvo zcela vymění a budou tam samí Turci. Takový osud ostatně čeká celé Německo. Kdyby tu nebyli přistěhovalci, asi bych již penzi nebral....
Internet a závist
02.03.2011
Baron Karl-Theodor zu Guttenberg byl do včerejška ministr obrany. Navíc byl velice oblíbený u občanů NSR a ještě více u vojáků. Navštívil několikrát Kundus, kde mu lítaly střely Talibanu tak říkajíc nad hlavou.
Zu Guttenberg je pohledný a mladý politik s aristokratickým vystupováním. Národ si ho v srdcích pasoval na německého krále. Jasně, že šel svým politickým odpůrcům na nervy. A tak se hledala nějaká mrtvola ve sklepě baronova zámku. A konečně: našli, že jeho doktorská práce z univerzity Bayreuth je plagiát. Části a články, které převzal od jiných autorů neoznačil, kde se nachází zdroj. Porušil tím autorská práva. Teď je i univerzita, která mu titul přidělila v nesnázích. A jak se na to přišlo? Elektronická verze jeho práce je přístupná veřejnosti a tím pádem i programům, co po plagiátech pátrají. Těchto programů mohla využít i universita, než mu titul udělila. Avšak politika se natolik vzdálila národu, který chtěl baronu Karl-Theodor zu Guttenberg toto opisování odpustit a donutila ho k podání demise! Takže k lidské závisti se přidal i internet. Nedivil bych, kdyby se teď programy pustily do jeho urputných nepřátel. Možná, že se lavina již dala do pohybu...
Pekař Eifler
01.03.2011
Dnes otevřel nový pekař svůj obchod. Přestože je tu pekařství na každém kroku, měl narváno. Ostatní pekařství, tedy jejich zaměstnanci se dloubali v nose. Jelikož jsem jel s Pajdou na kole, stavil jsem se tam. Pěkně udělané to tam mají a spousta obsluhujících ale pouze jedna pokladna. Za ní se tlačila holčina a něco zoufale hledala. Ostatní prodavačky stáli na kasu frontu, jako zákaznici. Pak holčina hlásila: nemohu najít tu věc! Muž, co držel peněženku v ruce a chtěl zaplatit povídá: to jsme si přinesli. Prodavačka se nedala oblomit a ve svém zoufalství zavolala šéfa: nemohu najít v pokladně tu věc, tu lahvičku s limonádou. Neustále se při tom dívala na stůl, kde seděla mladá rodinka. To jsme si přinesli, řekl opět, zoufalství blíže, muž s peněženkou. Šéf se rozhlédl a povídá: my žádné limonády neprodáváme. To jsme si přinesli, hlásil pokorně zákazník s peněženkou. Nakonec to šéf rozhodl: to si přinesli, to nemůžete účtovat. Pak se fronta prodavaček u jediné pokladny pohnula a nakonec jsem přišel na řadu i já. Koupil jsem si veku, ne, že bych j i potřeboval. Ale byla v nabídce....
30.03.2011
Včera, jako ostatně každý den, jsem jel na kole a Pajda si běžel vedle mne. Je to takový bejk malý. Když má chuť něco očuchat, tak zabrzdí takovou silou, že skoro vždy spadnu z kola. Když mu pouhá brzda nestačí, vyvlíkne se z obojku, což umí velice pěkně. Mám pocit, že ten obojek nosí jen pro mé potěšení a ne proto, aby byl přivázaný. Jedeme si tedy a předjíždíme dědečka s babičkou. Pajda se asi někam zakoukal a dědovi se zapletl mezi nohy. Pak se vyvlíkl a já dostal ránu samozatahovacím vodítkem. Děda nadával ale nám se na druhý pokus podařilo kolem něj projet. Dnes jsem počal šmirglovat vrata do dvora abych je mohl znovu namořit. Přesně jednu minutu po jedné vylezl soused, který je již nejmíň třicet let v penzi a hudroval, že je polední klid, že chce spát. Neubránil jsem se a musel jsem se nahlas smát. Jakoby nemohl spát celý den......
SMS a chytrý telefon
28.03.2011
Posílal jsem z dovolené na Kypru přátelům SMS. Napsal jsem text v němčině a pak jednoduše zaháčkoval ty, kterým jsem to chtěl poslat. Že jsem poslal německý text mi došlo, až když mi kamarádi z Čech počali posílat odpovědi. Někteří v němčině. Na tomto místě děkuji, i za tu němčinu.....
První blešák VIDEO
28.03.2011
Včerejší nedělí zahájil Adrian blešáckou sezonu. Napakoval mé, pardon, jeho auto a přišel, abych to vyfotil. Má vše co je k vetešnické živnosti potřeba: stan, prodejní pulty a i vlastní účetnictví. Byl jsem se za nimi podívat, není to ale pro mne žádná pohoda. Pajda totiž neustále očůrává kartony a jiné klenoty vystavovatelů, mezi nohama čumilů zmerčí pejsky dříve než já a tak se hoši, jsouce na řemínkách do sebe pěkně zapletou a rozmotávejte to! Jinak: do zahrady se již vrátilo jaro, bazén je skoro průzračný a sluníčko chvilkami i pálí...
Palmy VIDEO
28.03.2011
Neustále obdivuji na dovolených palmy. Mají štíhlé kmeny a pěkně se kývají ve vánku jež přichází od moře. Nedovedu si však přestavit tu práci, kterou s nimi zahradníci takových krásných, pohádkových parků mají: kmen se musí neustále ořezávat a pokud jsou již vysoké, musí se šplhat do pěkných výšek. Podívaná stojí ale zato. Na ulicích na Kypru rostou také mandarínkové stromy. Jen si tak povídají s hlukotem ulice a nikdo je nejí a netrhá, prý jsou jen okrasné. Dověděli jsme, že se na jeden kmen citruse dá naroubovat, mandarinka, citron, pomeranč i grapefruit...
Jeep safari VIDEO
25.03.2011
V sobotu 19.3. jsme se přihlásili na Jeep safari. Pokud by jste byli toho dojmu, že jsme po horách honili divokou zvěř, tak to ne. Na Kypru žije pouze jeden druh divoce a to je muflon. Jeep safari se to jmenovalo proto, že jsme jezdili po horách a dbali, tedy náš šofér Nico dbal, aby jezdil pouze po horských, těžko sjízdných cestách. Protože jsem nastoupil do Jeepu jako poslední, seděl jsem na lavici bokem ku směru jízdy a při první přestávce v krásné horské vesnici jsem měl tak rozhozené plotýnky, že jsem sotva stál. Ani hůl mi moc nepomohla. Tak mne pak, dědu, posadili vedle šoféra. Jo být starý dědek má také své přednosti. Dostali jsme se až na Olymp, minuli jsem sjezdovku, kde se lyžovalo a nakonec jsme dorazili do výšky1140 metrů nad mořem kde se nachází klášter Kýkko, v jehož kapli (zlatý kostel) je uloženo 36 tun zlata. Samozřejmě ve formě svícnů, lustrů, madon, hostií a jiných předmětů. Že by tam bylo tolik zlata se člověk nikde nedočtete, ale náš průvodce a šofér to tvrdil. A co Nico řekl, to sedělo. Žil dlouhá léta ve Frankfurtu, nenáviděl Turky a Angličany by do vozu nepustil. Tvrdil, že to je národ bez kultury, že akorát měli kolonie. Kypřané jsou zrovna takoví nacionalisti jako Čechové. Ke konci cesty nás zavedl, (určitě z toho měl provizi) do bonbónové továrničky, před níž tryskala rudá fontána. Trochu to připomínalo čachtickou paní. Tady bylo vše kandované, i mrkev. Kočička nám lezla na stůl a šla po porcovaném mlíčku do kafe, které pečlivě vylizovala. Nico nás ohromil tvrzením, že řecko ortodoxní farář musí být ženatý a mít děti. Jinak se ke svým ovečkám nedostane. Z toho by si mohl papež vzít ponaučení.
Okružní jízda VIDEO
24.03.2011
Vždy, když se octneš na neznámém místě, je dobré podniknout okružní jízdu. Cestou ti dojde, kam se ještě jednou chceš podívat. V našem autobusu nás doprovázela naučenou němčinou jedna Kypřanka menšího počtu let. Někdo z turistů se jí, nic netuše zeptal, jestli také pojedeme do druhé části Kypru, tedy tureckého. Ten výlev opovržení a nenávisti nikdo z cestujících nečekal: to není žádná druhá část Kypru, to je ilegálně napadená a Turky okupovaná část. S úsměvem jsem si vzpomněl na léta v Československu a naši nenávist k Rusům. Její úhel pohledu byl jednoduchý: Turci okupují třetinu jejich ostrova! Skutečnost je asi trochu jiná: v roce 1964 se po dlouhých bojích Kypřanů Řeckého původu podařilo osvobodit od Anglické nadvlády. 1974 se pokusila řecká vojenská junta udělat puč a podmanit Kypr Řecku, čemuž zabránila Turecká vojska a obsadila ostrov. Od té doby je ostrov rozdělený. Třetinu mají Turci, kteří vyhlásili republiku ale nikdo na světě ji neuznal. Dvě třetiny mají řečtí Kypřané, jejich republika je uznávaná po celém světě. V roce 2008 dostali Euro a na krizi v Řecku se nepodílí. Ostrov je překrásný, zelený, má vodu a hrdé, spokojené obyvatele, kteří nejezdí na kolech, neboť to je v jejich očích důkaz chudoby. Všichni mluví, mimo řečtiny, anglicky. Jsou fotbaloví fanoušci a razantní šoféři, myslím, že by Čechy strčili do kapsy. Všechny auta z půjčoven mají automatiku a červená poznávací čísla, aby bylo na první pohled jasné, že jsou za volantem turisti. A věru, jezdit v protisměru není jednoduché. I přecházet ulici není snadné, člověk čumí ze zvyku vlevo a auta přijedou zprava.
V horách jsme nacházeli olivové háje a kvetoucí mandlovníky. Hlavní město Nicosia je také rozdělené. Na všech přechodech se kontrolují doklady. Občané EU se mohou pohybovat všude, Turci do Řecko-Kyperské části nesmí!
Hotel na Kypru VIDEO
23.03.2011
Tenkrát vybírala hotel Helena. Helenka je Hančina dcera a naše tlumočnice a doprovod. Vždy nám naplánuje spoustu výletů a my ji posloucháme na slovo. Když jsem byli odvezeni taxíkem z letiště do hotelu, ještě jsme stihli večeři. Podávali ji do desíti večer. Jídlo bylo velice dobré, hotel naprosto honosný a domluvit se dalo pouze řecky a nebo anglicky. Zjistil jsem, že pro množství personálu různých etik, se angličtina stala podnikovým jazykem.
Další den jsme šli na snídani a pak trávili den u moře a nakonec u bazénů, neboť tu byl vytápěný pool a teplá voda je přece jen příjemná. Na večeři jsme čekali dosti hladoví do osmi hodin. Helenka tvrdila, že se sál otvírá právě ve dvacet hodin. Nakonec jsme zjistili, že jsme hladověli hodinu zbytečně. Jídelna se otvírala v sedm......
Cyprus
22.03.2011
S prvním jarním dnem, dne 21.3.2011 jsme se vraceli z ostrova Bohů. Hlásím se zase do světa internetu. Zatím se rozhlížím, co je tu nového. Pajda to tu beze mne přežil, ale mluví se mnou jen na půl tlamičky. Je tu také pěkné počasí. Budu postupně referovat jaké to bylo! VIDEO
Blbeček
12.03.2001
Někdy se sejde parta a je veselo. Tentokrát mne moje nejlepší kamarádka nazvala, že jsem blbeček. To má člověk za tu dobrotu. Takže, aby si to Miluška zopakovala tady je důkaz.....VIDEO
Tsunami
11.03.2011
Pokouším se z každé události něco získat pro můj harddisk, který se nachází tam někde v té mé velké hlavě a je docela pěkně plný. Když je něco plné, tak se tam již nic nevejde. To je sice taková selská pravda, ale na mne se nevztahuje. Ten můj mozek se chová jinak. Samovolně maže staré informace a někdy mi trvá najít odkaz (link) na informaci, kterou zásadně zapomínám. Potřeboval bych tu kulatou věc, kterou mám jistě proto, aby mi neupadly uši, nějakým způsobem restartovat. Proto volám všechny programátory, aby mi poslali návod. Nejnovější co se mi dnes dostalo do paměti je tsunami = vlna v přístavu....(je to Japonsky)
Wasserkuppe letecké museum
08.03.2011
Wasserkuppe je hora v pohoří Röhnu asi 120 KM od Frankfurtu. Nacházela se dříve na hranici bývalé DDR a je 950 m nad hladinou moře. Nalézá se tu letecké museum. Prý zde bylo vymyšleno plachtění, tedy lety bezmotorovým letadel. Dnes jsou tam různé atrakce, v létě na takzvané pohádkové louce je obrovský tobogán a v zimních měsících jsou tu i docela dobré sjezdovky.
Včera jsem tam byl s Annabelleou. Byl to pěkný výlet. Já sice nelyžoval, protože bych se asi při pádu rozsypal, ale procházky tam byly pěkné. Pajda byl opět největší atrakcí jak u jiných pejsků tak i u malých dětí.....VIDEO
Denny.s vše nejlepší k narozeninám
05.03.2011
V USA je řetězec restaurací jménem Dennys, kde se dá dobře jíst. Pravděpodobně počítali s tím, že tam jednou zavítám, neznajíc anglicky. Jídla tam mají v jídelníčku ne jen popsaná abych věděl co si mohu dát, ale vyfocená. Po přistání v Los Angeles po letu z Frankfurtu jsme v jedné filiálce večeřeli a jídlo bylo velice dobré. Byli jsme spokojeni. Dva dny po naší svatbě jsme, o tisíc mil dále, šli do Dennyse na oběd. To bylo na Aniččiny narozeniny a byli jsme ještě v Las Vegas. Anička mluvila dobře anglicky a tak při výběru jídla, tedy prohlížení obrázků, najednou povídá: řetězec Dennys má dnes narozeniny! Povídám: to je náhoda, ty také! Ano, ale tady píší, že kdo má zrovna dnes také narozeniny, dostane vše zdarma!
Ano, tak se stalo, Anička dostala vše co snědla a vypila zdarma. Dnes by měla narozeniny. A tak na ni vzpomínám. Bylo by jí 58 let. Tak si tam v nebíčku udělejte holky mejdan! Jaruška, Anička, maminka....
3.3.1993
03.03.2011
Doufám, že můj brácha nezapomněl na svůj svatební den. Tenkrát jsem si bral Aničku a on Moniku. Bylo to v USA, stát Nevada v Las Vegas. Letěli jsme do Los Angeles, odtud autem do Las Vegas, ve Wedding Chapel, malém dřevěném kostelíčku na Stripu, kde se svého času vdávala i Elisabeth Theiler jsme si dali svá ano. Kulhavý reverent si popletl jména a chtěl mne oddat s Monikou a Aničku s Karlem. Pak jsme jeli deseti metrovou limuzínou do hotelu, byli na představení Siegfried und Roy, pozorovali výbuch umělé sopky v půlhodinových intervalech před hotelem Mirage, obdivovali přesnou kopii Michelangelova Davida v Cesar Palast, vrátili se do kruté zimy v Denver, Colorado, obdivovali stavby indiánů v Mesa Verde a projeli jsme i kolem Grand Canon. Normálně bych kupoval dnes květiny a šli bychom s Aničkou na večeři. Tak alespoň vzpomínku....
Ležela tam mnoho dní...
03.03.2011
..byla to marka východní! Ano, pamatuji si jak byli před revolucí východní Němci v Praze neoblíbení. Samozřejmě, neuměli se chovat a neměli v kapse západní marky. A jelikož to byli Němci, tak se mohli chovat jak chtěli, stejně se to Pražanům nelíbilo. Já jsem měl jiné zkušenosti. Mezi přáteli (v době tak zvané normalizační jsem již žil v západním Německu) se občas našli utečenci z východu. Jejich osudy byli různé a jejich únik byl od dobrodružného utíkání pod palbou hraničářů, přepravou v kufru aut až do vystěhování. Jednu věc však měli s námi, Českými emigranty stejné: ty samé zážitky od fronty na toaletní papír až do nakupování v tuzexu. Prožili za komunistů to samé co my.
Byli a jsou takoví vychcánkové, zrovna jako my, uměli si v mnohém poradit. Společně jsme žasli nad tupostí našich západoněmeckých spoluobčanů.
Včera jsem seděl u rybářů a navedl řeč s Wolfgangem, původem z východního Německa, kterýžto má za jezerem Schrebegarten. To je taková obdoba Českých chat, jenomže je to shluk malých pozemků s chatičkou. Základní povinnost malých zahrádkářů je pěstovat zeleninu. Schrebegarten vznikly kdysi po první světové válce a měli občanům měst zajistit trochu slunce, vzduchu a navíc pěstováním zeleniny předcházet nedostatku. Dnes, jako ovšem všechny neziskové organizace, mají potíže s nájemci. Jednoduše není zájem, lidé mají domečky se zahrádkou a nebo lítají do teplých krajů. Navíc jsou Němci vesměs bezdětní a vymírají. Wolfgang vyprávěl, že aby zaplnili kolonii, pronajali jednu zahrádku Turkům. Ti se nastěhovali, postavili na zahrádce pec a pekli Fladenbrot. Zápach po celém okolí, Turek pekl chleba pro několik tureckých obchodů ve Frankfurtu. Pochopitelně se ho chtěli zbavit ale to nebylo tak snadné, Turek měl smlouvu. Pak na něj udělali fintu s hasiči, kteří mu pečení chleba zakázali a Turek odešel. Teď si chtějí dát inzerát: hledáme nájemce ale ne Turka. To si zase nesmějí dovolit a tak na těch šesti Schrebergarten zůstanou asi sedět. Nebo se časem osazenstvo zcela vymění a budou tam samí Turci. Takový osud ostatně čeká celé Německo. Kdyby tu nebyli přistěhovalci, asi bych již penzi nebral....
Internet a závist
02.03.2011
Baron Karl-Theodor zu Guttenberg byl do včerejška ministr obrany. Navíc byl velice oblíbený u občanů NSR a ještě více u vojáků. Navštívil několikrát Kundus, kde mu lítaly střely Talibanu tak říkajíc nad hlavou.
Zu Guttenberg je pohledný a mladý politik s aristokratickým vystupováním. Národ si ho v srdcích pasoval na německého krále. Jasně, že šel svým politickým odpůrcům na nervy. A tak se hledala nějaká mrtvola ve sklepě baronova zámku. A konečně: našli, že jeho doktorská práce z univerzity Bayreuth je plagiát. Části a články, které převzal od jiných autorů neoznačil, kde se nachází zdroj. Porušil tím autorská práva. Teď je i univerzita, která mu titul přidělila v nesnázích. A jak se na to přišlo? Elektronická verze jeho práce je přístupná veřejnosti a tím pádem i programům, co po plagiátech pátrají. Těchto programů mohla využít i universita, než mu titul udělila. Avšak politika se natolik vzdálila národu, který chtěl baronu Karl-Theodor zu Guttenberg toto opisování odpustit a donutila ho k podání demise! Takže k lidské závisti se přidal i internet. Nedivil bych, kdyby se teď programy pustily do jeho urputných nepřátel. Možná, že se lavina již dala do pohybu...
Pekař Eifler
01.03.2011
Dnes otevřel nový pekař svůj obchod. Přestože je tu pekařství na každém kroku, měl narváno. Ostatní pekařství, tedy jejich zaměstnanci se dloubali v nose. Jelikož jsem jel s Pajdou na kole, stavil jsem se tam. Pěkně udělané to tam mají a spousta obsluhujících ale pouze jedna pokladna. Za ní se tlačila holčina a něco zoufale hledala. Ostatní prodavačky stáli na kasu frontu, jako zákaznici. Pak holčina hlásila: nemohu najít tu věc! Muž, co držel peněženku v ruce a chtěl zaplatit povídá: to jsme si přinesli. Prodavačka se nedala oblomit a ve svém zoufalství zavolala šéfa: nemohu najít v pokladně tu věc, tu lahvičku s limonádou. Neustále se při tom dívala na stůl, kde seděla mladá rodinka. To jsme si přinesli, řekl opět, zoufalství blíže, muž s peněženkou. Šéf se rozhlédl a povídá: my žádné limonády neprodáváme. To jsme si přinesli, hlásil pokorně zákazník s peněženkou. Nakonec to šéf rozhodl: to si přinesli, to nemůžete účtovat. Pak se fronta prodavaček u jediné pokladny pohnula a nakonec jsem přišel na řadu i já. Koupil jsem si veku, ne, že bych j i potřeboval. Ale byla v nabídce....
Únor 2011
Tak co?
28.02.2011
Tak abych to stihl musím ještě něco poslední den v měsíci napsat. Včera jsem omylem vymazal mé stránky, to bylo vzrůšo. Takže, pokud jste si všimli nového formátu, tak to je pouze z nouze.
Poslední dobou jsem pořádal hon na moly/i , (tady opravdu nevím, jaké se píše i). Najednou sem tam poletovaly. Koupil jsem tedy takové papírky a pytlíčky a molům to nevadilo. Teprve když přišel Oliver, byl jsem poučen, že ty pasti jsou nanic, protože to co mi poletuje po bytě jsou moly potravinové. Tak jsem se vypravil do drogerie opět a koupil tak zvané feremonové pasti. To je v podstatě mucholapka, akorát je vybavena nějakým voňavým lákadlem. Již jich mám asi deset přilepených.
Co se Barrique týká, dostal jsem vynadáno z různých zemí, jako třeba ze Švýcarska, z USA a i ze sousedního města. Takže Barrique je prapůvodně míra. V Bordeaux to bylo 225 litrů a v Burgund 228. V přesném překladu to znamená sud a vinaři počítají v takovém dubovém sudu dozrávající víno za špičkové. Já jsem totiž zapomněl napsat, že Oliver věcem, kterým nerozumí všeobecně říká: sračka.
Jinak se u nás v městečku otvírá nové pekařství. Na té věci by nebylo nic zvláštního, kdyby jsme tu neměli pekařů jako hub po dešti. A navíc tu máme na každém rohu holičství a mimo toho spoustu prázdných obchodů. Dříve byla hospoda zlatý důl těch tu máme také plno a všechny zejí prázdnotou. No jo, ještě že si s tím již nemusím dělat starosti....
Barrique
26.02.2011
Pokud nevíte, co to slovo znamená, tak si z toho nic nedělejte, já to také dlouhá léta nevěděl. Minulý týden tu byla moje dlouholetá kamarádka a obdivovala dvě láhve červeného vína, které stojí na zrcadlovém stolečku již od mých narozenin. Je to víno španělské a sama mi ho přinesla. Míla má takovou teorii, která říká, že když má láhev vína ve spodu hlubokou muldu, je to drahé a dobré víno. Avšak tato teorie nesouhlasí, i dostupná vína mohou mít prohlubeň v lahvi. Včera tu byl kamarád Oliver a povšiml si oněch lahví: pfuj, zabalené v nevkusné síťce a ještě k tomu Barrique! Co máš proti Barrique, to je přece to nejlepší vyznamenání co může víno dostat!, usoudil jsem. Ovšem Oliver byl jiného mínění. Tato vína dozrávají v dubových sudech a přijmou jejich natrpklou chuť. Přičemž se sud na dozrávání vína smí použít pouze třikrát. Byl jsem si vždy vědom toho, že piji nějakou vzácnost, přestože mne trpká chuť dubového dřeva moc nechutnala. Můj kamarád tomu nasadil korunu: když vinař zkazí víno, dá ho dubového sudu a ta trpká chuť vše přehluší! Je to prostě sračka. Aha, tady vidíte, že člověk se stále učí a každý má jiný názor.....
Hromada skla
24.02.2011
Jezdím dvakrát denně s Pajdou na kole. Máme různé trasy, to podle počasí. Ale ulicí Jahnstrasse se pokaždé vracíme. Dnes, jak jsme do ní vjeli, již z dáli jsem viděl pána, jak bezradně stojí a rozhlíží se.
Jahnstrasse je typická ulice malého městečka: malé domky, řadové, a dvojdomky a chalupy. Není tu ani jeden obchod, auta parkují po obou stranách. Ale to již jsem na jeho otázku: vyznáte se tady? zastavil u pána. No, denně tudy jezdím ale lidi co tu bydlí neznám. Pak jsem zahlédl důvod, proč tam pán stál: zaparkovaná Toyota Yaris, za ní se válelo kolo a zadní sklo bylo zcela rozsypané po cestě. Jinak nebylo nikoho vidět. Radili jsme se s pánem co bychom mohli podniknout avšak nebylo komu dát první pomoc a tak jsme byli bezradní. Pak se přihnal na kole kluk, podle brašny, jel ze školy. Co tu dělá kolo mého bráchy!, divil se. A, to je tvůj brácha? Tak se jdi podívat domů jak se mu daří. V tom okamžiku se roztáhly záclony v domku číslo 8 a muž a žena nám dávali rukama nějaké nám nepochopitelné signály. Pak již ale vjela do ulice záchranka.
Ten kluk musel hlavou nalítnout do skla takovou silou, že se sklo beze zbytku rozsypalo po vozovce. Krev jsem ale neviděl, tak jsme se s Pajdou odporoučeli....
Jak se kují plány
22.02.2011
V sobotu jsme měli sraz, abychom naplánovali dovolenou na Kypru. Doufáme, že demokratická vlna jež zasáhla pobřeží Středozemního moře nepřeskočí v nějaké podobě na Kypr. Jako na ten chudák italský ostrov Lampedusa kde žije asi 600 Italů a nyní tam mají tisíce uprchlíků z Tunisu. Jejich status je však velmi problematický. Oni totiž utekli, až když si otevřeli demokracii. Takže nejsou politicky stíhaní, jsou pouze hospodářští uprchlíci. Dostanou najíst a pojedou domů!
Takže jsme popíjeli vínečko, ve kterém, jak jsem již dávno zjistil není pravda, ale rozvazuje pouze jazyk, a vedli diskuzi, zda si půjčíme auto. Pak, majíc ty rozvázané jazyky jsme přišli na jednoduché řešení. Já budu řídit a Hanka bude stále hlídat, abych se na její straně držel pankejtu. Pokud je tam budou mít. Na krásy Kypru může pak Hanka letět někdy soukromě. Někdy si to přeci musím zkusit, jezdit vlevo. Jako v Anglii, kdybych tam musel jet. Třeba zachránit mého synovce, jež tam občas jezdí s tahačem. Můj synovec je docela číslo. Když tuhle nemohl najít ve Spojeném království místo k zaparkováni, odnesl ceduli, která mu v tom bránila. Angličtí bobíkové se moc divili, ale museli nově nastalou situaci akceptovat. To mě jen tak napadlo, nedělejte z toho závěr, že na těch deset dní předělám na Kypru všechny značky! I když, byla by to legrace se dívat, jak se zhroutí doprava. Akorát by mě zajímalo, zda se na té menší části ostrova co patří Turecku jezdí turecky, tedy vpravo....
Alegorický vůz
19.02.2011
Již druhou středu mne Gerald láká, abych šel s rybáři do masopustního průvodu. Na to se tady v Německu dost dbá. Spolek si již dávno koupil valník, který byl přeměněn v nějakou velkou rybu. Sedlák se uvolnil, že bude ten valník táhnout svým traktorem, ano traktor si rybáři ještě nepořídili. Ale jak je znám, bylo by to možné. Vymluvil jsem se, že mne bolí záda a abych dělal ostudu jdouce vedle vozu o holi, to se mě nechtělo. Tak prý budu stát na voze a rozhazovat do davů bonbony. Christ bude dělat pěknou muziku. Což o to, Christ dělá muziku při každé příležitosti, ale jak to bude dělat na valníku v průvodu, to mi bylo záhadou. Vždyť máme motorový generátor, ten bude na valníku také. Představa, že mimo ohlušujícího náboje hudby bych musel ještě dýchat naftový generátor mne zcela nadchla. Takže se půjdu jen mrknout z povzdálí.....
Proč jsou velikonoce každý rok jindy?
18.02.2011
Na koncilu v městečku Nicäa (dnes se jmenuje Iznik, je v Turecku u Istanbulu) v roce 325 po Kristu, bylo dohodnuto, že Velikonoce budou vždy v neděli po prvním, jarním úplňku. To je důvod, proč nemají Velikonoce rok co rok stejný datum. Na tomto jsou závislé i jiné křesťanské svátky jako například Květnová neděle, svatodušní svátky a nakonec i velikonoční pondělí, jež představuje nejvyšší katolický svátek. Je to fundamentální svátek víry, kdy se smrtí a vzkříšením Ježíše Krista tvrdí víra na věčný život. V bibli se vzkříšení nepopisuje explicitně, pouze se zde nachází informace o prázdném hrobu, zvěstování o vzkříšení a zjevení Ježíše, andělem. Malovaná velikonoční vejce jsou symbolem plodnosti a nového života. I zajíc platí jako znamení plodnosti a v Byzantské říši platil jako ikona pro Ježíše Krista.
Iluze
16.02.2011
Od té doby co jsem se stal majitelem terénního auta, jich najednou stojí na každém rohu plno. Asi jsem je dříve nevnímal. Menší velké, větší i obrovské. Jako třeba Hummer! Lesknou se jako vládní limuzíny a jejich majitelé jsou na ně hrdí. Včera jsem si vyjel s Pajdou na výlet, vyšlo totiž sluníčko. Tak jsem si užíval skvělého pocitu z jízdy autem, které leží na silnici a v zatáčkách jako přilepené. Paráda. Pak mne napadlo využít toho přívlastku- terénní a vydal se loukami k malému lesíku, že tam pustím Pajdu a budu koukat do kraje na jehož obzoru se rýsovaly frankfurtské mrakodrapy. Bylo to neznační, auto hrabalo jako zběsilé to ano. Avšak veškerý lesk ztratilo, vypadalo jako sedlákův traktor. Bylo plné bláta! Takže prodavači terénních vozů prodávají pouze sny. Zákazníci si pak zase dělají jen iluze: celá má včerejší akce byla jednoduše protizákonná, protože auta nesmějí opustit silnice, natož jezdit polními cestami, po polích a lesem. Ale bylo to prima...
Technická kontrola pro srandu?
16.02.2011
Dnes jsme balili s Markem balík. Původně přišel ještě v jednom balíku, odborně zabalený. Jelikož obal balíku skončil v popelnici, balili jsme balík jen tak do novin, no podívaná to byla legrační. A proč to vše? Marek musí mít technickou kontrolu u jeho auta a neprošel, protože měl taková ta xenonová světla . Tak si objednal ta, která tam patří. Včera byl však u nějakého Turka vlastnícího autodílnu a ten mu řekl, že auto protáhne kontrolou i s těma světly co tam má. A to, přestože má v zápise kontrolního úředníka napsáno, že je musí vyměnit. Takže celá technická, státní kontrola je tu pro srandu? Já již vidím, jak boudou ty odeslané reflektory, zabalené v novinovém papíru zase cestovat zpět k nám...
Tak jo, nebo ne?
15.02.2011
Jak tak poslouchám denně Country rádio, dovídám se moc věcí. Tak včera například bylo jednou hlasatelkou ohlášeno, že jaro přijde a jako důkaz bylo jmenováno několik druhů ptactva, co se již vrátilo. Dnes naopak stručně a jemně, že se od Ruska valí vlna mrazu -30 stupňů, co zasáhne i Česko! Tak, a teď si jeden má vybrat! Přijde jaro, nebo ne?....
Louis Vuitton
13.02.2011
Víte co to je? Kdyby jste to nevěděli, tak si z toho nic nedělejte, já to nevěděl půl života. Včera jsem si na to vzpomněl. Rád se dívám na epizody detektivních příběhů kommissaria Brunetti, točené podle románů Donny Leony. Všechny se odehrávají v Benátkách a stále je tam vidět kommissaria jak honí zločince prohánějíc se lodí Canalem Grande. Do včerejší zápletky se dostali také černoši, kteří tam od nepaměti na černo žijí a prodávají falšované značkové kabelky a i jiné zboží. Je tomu již pár let, kdy jsme s Aničkou procházeli kouzelné kouty Benátek a blížíc se k slavnému piazza San Marco, změnil se krok mé ženy, okouzlený neuvěřitelnou architekturou města ležícího v laguně, ve zběsilý útěk. Neočekávaně se však zastavila před plachtou ležící na staletém dláždění, na níž se nacházely obyčejné tašky a kolem posedávali asi tři černoši! "To jsou kabelky od Louis Vuitton," šeptala majíc žár v očích. Na mou nevinnou otázku, "co to je?" mávla jen rukou a již se počala probírat haldou, mně nic neříkajících kabelek. "A jak jsou levné," bručela spokojeně a nakonec si jednu vybrala a koupila. Dodnes se tu někde válí.....
Rozbitá auta a klavír
11.02.2011
Když jsem se rozhodl, že si koupím nové auto, vehementně se přihlásil Adrian, že by to moje staré chtěl. Kéž bych ho neposlechl. Od té doby, co se stal pyšným majitelem velkého Espace Grande, přichází jedna pohroma za druhou. Nejprve odešla spojka a teď zase alternátor. Všechno korunované mastnými účty. Včera ráno se mu vybila baterie uprostřed dopravní špičky zůstal stát musel volat ADAC a pak samozřejmě mne. Musím říci, že jsem ranní dopravní chaos dávno nezažil.
Dnes mi dcera přinesla talíř od nějakého jídla a v ruce držela četné šroubováky a i jiné nářadí. Povídám: rozbilo se ti piáno? Ne, ale nemohu otevřít kufr u auta. Na tomto místě musím podotknout, že Annabella je jediné moje dítě, které je majitelem vlastního nářadí. Ostatní děti se stali majiteli mého nářadí a já musím prolézat několik bytů, než najdu francouzský klíč. Kufr jsem jí pomohl zprovoznit a uctivě jsem hleděl na prsty profesionální pianistky, jak odtrhávají vnitřní obložení vozu, abychom se dostali k zámku....
Člověk nemůže být všude
10.02.2011
Dnes mi volal kamarád Zdeněk z písků. Prý byla na Lhotě v hospodě perfektní zábava: velká parta trempů hrála pěkné písničky. Kdybych tam býval byl, tak bych tam šel. Kdybych tu napsal "tak bych tam nešel" to by byla Knoflíková válka, starý francouzský film. Zatím jsem ve Frankfurtu a vařím špagety. Adrian přišel, že to neumí a že bychom mohli všichni společně posedět a povečeřet. Samozřejmě to byla holá výmluva. Ale špagety jsou vařené a stůl prostřený....
Za tím vězí ženská!
08.02.2011
Zajisté jsme tuto situaci všichni již zažili: žena si koupí sukni, k ní blůzičku a hned jí napadne, že by se k tomu hodily střevíčky, klobouček a támhle ten prstýnek. Připadám si zrovna tak: koupil jsem si Tiguana, toho co stál ve výkladní skříni protože měl automatické řazení. To vše kolem to jsem objevoval pomalu a pokaždé náhodou. Jako například telefonní zařízení, které si vypůjčí tvůj mobil. Jenomže můj telefon si s ním neporadil. Tak jsem si koupil nový, ten ale fungoval pomocí auta jen když se mu chtělo. Jeden chytrý hoch ve Lhotě mi řekl, že by to chtělo nahrát si přes internet nový software. Vždyť je ten telefon nový, divil jsem se. A dnes mi Marek nahrál tedy ten nový software a vše perfektně funguje, až na to, že se musím znovu naučit s telefonem zacházet. No nemohlo to vše fungovat od začátku? Ach jo, viděl jsem pěkné náramkové hodinky, ty by se mi hodily k té nové software....
Sobota VIDEO
06.02.2011
Tato sobota byla dlouho připomínána a ohlašovaná. Miluška, moje nejstarší kamarádka nás pozvala na Lasagne. Zase jsem se hrubě vyjádřil, ona Miluška není nejstarší, ale dlouholetá kamarádka! Ale jak chci vyjádřit že se známe jednoduše od nenaměti, vždy se do toho zatáhne čas. A to je právě ten problém. Tak na to půjdu od lesa. Moje krásná, mladá a důvtipná přítelkyně, kterou znám již pouhých čtyřicet let nám připravila perfektní oběd, lasagne, salát a pečené papriky, zmrzlinu s mixovanými, horkými malinami, dobré víno, které Martin pohrdlivě vypil, neboť bylo španělské ale z Baskenland, což je ve Španělsku domácí galimatyáš, protože Martin je z Madridu a touto částí země pohrdá, cekem vzato zajímavá sobota. Jinak příjemné posezení....
Kulturní hranice
03.02.2011
Hranice v Evropě zmizely? Jo a ne. Podle toho, jak se na to člověk dívá. Dohodli jsme onehdy v Davli s Jardou, že Country rádio je nejsledovanější vysílač. V čem spočívá jeho úspěch? No, hlavně v tom, že si jsou věrný. Kromě trampských a amerických country nic jiného nehrají. Pak je tu samozřejmě záliba Čechů v této hudbě. Tím samozřejmě nechci říci, že ji sdílí všichni. Ale ať to mladé lidi štve, nebo ne, nachází se v menšině. Zrovna jako v Německu, kde nemají o naší trampské tradici ani páru a navíc ani pochopení. Dělí nás jakási kulturní hranice. Stejně jako jsou německé šlágry pro nás neznámé, neznají oni ty naše. Zajímavé je, že bojiště o přízeň je i v Německu podobně rozložena: šlágry, kterým říkají Volksmusik, mají asi 80 procent trhu. Přesto se považuje v obou zemích že je in, poslouchat rockové a jim podobné žánry. Pierce Brosnan měl prý prohlásit, když filmoval muzikál Mama mia, v němž i sám zpívá: v době, kdy byla ABBA na vrcholu své slávy, nebylo v mých kruzích radno mluvit o tom, že je poslouchám! A dnes vystupuji v jejich muzikálu a zpívám! Jaká to podvojná společnost. Jakoby to byla ostuda poslouchat to, co se jednomu líbí. Za celou dobu mého života v Německu jsem neslyšel, že by v rádiu hráli českou písničku. Tomu je i naopak. A tak si asi navždy budeme hrát každý na svém písku....
Bytost
01.02.2011
Ostře sleduji kamarádův deníček. Jsem přesvědčen, že on dělá totéž. Dokonce mi jednou na jakousi básnicky otevřenou otázku odpověděl a v dodatku bylo: nezapomeň pozdravovat Tiguana. Představte si před dvaceti lety, aby někdo pozdravoval auto. Byl jsem tenkrát na rozpacích, zda nebyl Ruda arogantní. Ale bylo tomu naskytnout se , že si i on sám pořídil nové auto! Nejprve tuto skutečnost maskoval mašinou, co počítá v bance peníze, ale pak kápl božskou: koupil si Peugeot 307 kombi. A nyní mu píší přátelé a ptají se, jak se daří autu a aby ho pozdravoval. Ono totiž v dnešní době takové auto je skoro živá bytost. Nejen že přemýšlí a radí, také si člověkem povídá. Má své vrtochy a někdy trucuje. Mozkem této bytosti je baterie. Pozoroval jsem ještě u mého starého Renaulta, jak v dílně vyměňovali baterii. Pomocnou baterií propojili vůz, pak teprve odpojili starou a teprve po zapojení nové odpojili pomocný zdroj! Proč? Počítač, stahování oken, rádio a mnohé o čem nemám zdání by nebylo funkční a vyžadovalo by nového naprogramování. Takový Peugeot 307 kombi je důkladný stroj a zaslouží si slušného zacházení. A zajisté má v přihrádce u spolujezdce takovou knížku, která se jmenuje manuál. Co se mne týče, používám ji až jako poslední možnost. Zjistit sám, jak se dá na pozadí hudby zesílit hlas paní navigace, je docela velké dobrodružství. Takže, Tiguan z Frankfurtu zdraví Peugeot 307 do Mirošovic.........
28.02.2011
Tak abych to stihl musím ještě něco poslední den v měsíci napsat. Včera jsem omylem vymazal mé stránky, to bylo vzrůšo. Takže, pokud jste si všimli nového formátu, tak to je pouze z nouze.
Poslední dobou jsem pořádal hon na moly/i , (tady opravdu nevím, jaké se píše i). Najednou sem tam poletovaly. Koupil jsem tedy takové papírky a pytlíčky a molům to nevadilo. Teprve když přišel Oliver, byl jsem poučen, že ty pasti jsou nanic, protože to co mi poletuje po bytě jsou moly potravinové. Tak jsem se vypravil do drogerie opět a koupil tak zvané feremonové pasti. To je v podstatě mucholapka, akorát je vybavena nějakým voňavým lákadlem. Již jich mám asi deset přilepených.
Co se Barrique týká, dostal jsem vynadáno z různých zemí, jako třeba ze Švýcarska, z USA a i ze sousedního města. Takže Barrique je prapůvodně míra. V Bordeaux to bylo 225 litrů a v Burgund 228. V přesném překladu to znamená sud a vinaři počítají v takovém dubovém sudu dozrávající víno za špičkové. Já jsem totiž zapomněl napsat, že Oliver věcem, kterým nerozumí všeobecně říká: sračka.
Jinak se u nás v městečku otvírá nové pekařství. Na té věci by nebylo nic zvláštního, kdyby jsme tu neměli pekařů jako hub po dešti. A navíc tu máme na každém rohu holičství a mimo toho spoustu prázdných obchodů. Dříve byla hospoda zlatý důl těch tu máme také plno a všechny zejí prázdnotou. No jo, ještě že si s tím již nemusím dělat starosti....
Barrique
26.02.2011
Pokud nevíte, co to slovo znamená, tak si z toho nic nedělejte, já to také dlouhá léta nevěděl. Minulý týden tu byla moje dlouholetá kamarádka a obdivovala dvě láhve červeného vína, které stojí na zrcadlovém stolečku již od mých narozenin. Je to víno španělské a sama mi ho přinesla. Míla má takovou teorii, která říká, že když má láhev vína ve spodu hlubokou muldu, je to drahé a dobré víno. Avšak tato teorie nesouhlasí, i dostupná vína mohou mít prohlubeň v lahvi. Včera tu byl kamarád Oliver a povšiml si oněch lahví: pfuj, zabalené v nevkusné síťce a ještě k tomu Barrique! Co máš proti Barrique, to je přece to nejlepší vyznamenání co může víno dostat!, usoudil jsem. Ovšem Oliver byl jiného mínění. Tato vína dozrávají v dubových sudech a přijmou jejich natrpklou chuť. Přičemž se sud na dozrávání vína smí použít pouze třikrát. Byl jsem si vždy vědom toho, že piji nějakou vzácnost, přestože mne trpká chuť dubového dřeva moc nechutnala. Můj kamarád tomu nasadil korunu: když vinař zkazí víno, dá ho dubového sudu a ta trpká chuť vše přehluší! Je to prostě sračka. Aha, tady vidíte, že člověk se stále učí a každý má jiný názor.....
Hromada skla
24.02.2011
Jezdím dvakrát denně s Pajdou na kole. Máme různé trasy, to podle počasí. Ale ulicí Jahnstrasse se pokaždé vracíme. Dnes, jak jsme do ní vjeli, již z dáli jsem viděl pána, jak bezradně stojí a rozhlíží se.
Jahnstrasse je typická ulice malého městečka: malé domky, řadové, a dvojdomky a chalupy. Není tu ani jeden obchod, auta parkují po obou stranách. Ale to již jsem na jeho otázku: vyznáte se tady? zastavil u pána. No, denně tudy jezdím ale lidi co tu bydlí neznám. Pak jsem zahlédl důvod, proč tam pán stál: zaparkovaná Toyota Yaris, za ní se válelo kolo a zadní sklo bylo zcela rozsypané po cestě. Jinak nebylo nikoho vidět. Radili jsme se s pánem co bychom mohli podniknout avšak nebylo komu dát první pomoc a tak jsme byli bezradní. Pak se přihnal na kole kluk, podle brašny, jel ze školy. Co tu dělá kolo mého bráchy!, divil se. A, to je tvůj brácha? Tak se jdi podívat domů jak se mu daří. V tom okamžiku se roztáhly záclony v domku číslo 8 a muž a žena nám dávali rukama nějaké nám nepochopitelné signály. Pak již ale vjela do ulice záchranka.
Ten kluk musel hlavou nalítnout do skla takovou silou, že se sklo beze zbytku rozsypalo po vozovce. Krev jsem ale neviděl, tak jsme se s Pajdou odporoučeli....
Jak se kují plány
22.02.2011
V sobotu jsme měli sraz, abychom naplánovali dovolenou na Kypru. Doufáme, že demokratická vlna jež zasáhla pobřeží Středozemního moře nepřeskočí v nějaké podobě na Kypr. Jako na ten chudák italský ostrov Lampedusa kde žije asi 600 Italů a nyní tam mají tisíce uprchlíků z Tunisu. Jejich status je však velmi problematický. Oni totiž utekli, až když si otevřeli demokracii. Takže nejsou politicky stíhaní, jsou pouze hospodářští uprchlíci. Dostanou najíst a pojedou domů!
Takže jsme popíjeli vínečko, ve kterém, jak jsem již dávno zjistil není pravda, ale rozvazuje pouze jazyk, a vedli diskuzi, zda si půjčíme auto. Pak, majíc ty rozvázané jazyky jsme přišli na jednoduché řešení. Já budu řídit a Hanka bude stále hlídat, abych se na její straně držel pankejtu. Pokud je tam budou mít. Na krásy Kypru může pak Hanka letět někdy soukromě. Někdy si to přeci musím zkusit, jezdit vlevo. Jako v Anglii, kdybych tam musel jet. Třeba zachránit mého synovce, jež tam občas jezdí s tahačem. Můj synovec je docela číslo. Když tuhle nemohl najít ve Spojeném království místo k zaparkováni, odnesl ceduli, která mu v tom bránila. Angličtí bobíkové se moc divili, ale museli nově nastalou situaci akceptovat. To mě jen tak napadlo, nedělejte z toho závěr, že na těch deset dní předělám na Kypru všechny značky! I když, byla by to legrace se dívat, jak se zhroutí doprava. Akorát by mě zajímalo, zda se na té menší části ostrova co patří Turecku jezdí turecky, tedy vpravo....
Alegorický vůz
19.02.2011
Již druhou středu mne Gerald láká, abych šel s rybáři do masopustního průvodu. Na to se tady v Německu dost dbá. Spolek si již dávno koupil valník, který byl přeměněn v nějakou velkou rybu. Sedlák se uvolnil, že bude ten valník táhnout svým traktorem, ano traktor si rybáři ještě nepořídili. Ale jak je znám, bylo by to možné. Vymluvil jsem se, že mne bolí záda a abych dělal ostudu jdouce vedle vozu o holi, to se mě nechtělo. Tak prý budu stát na voze a rozhazovat do davů bonbony. Christ bude dělat pěknou muziku. Což o to, Christ dělá muziku při každé příležitosti, ale jak to bude dělat na valníku v průvodu, to mi bylo záhadou. Vždyť máme motorový generátor, ten bude na valníku také. Představa, že mimo ohlušujícího náboje hudby bych musel ještě dýchat naftový generátor mne zcela nadchla. Takže se půjdu jen mrknout z povzdálí.....
Proč jsou velikonoce každý rok jindy?
18.02.2011
Na koncilu v městečku Nicäa (dnes se jmenuje Iznik, je v Turecku u Istanbulu) v roce 325 po Kristu, bylo dohodnuto, že Velikonoce budou vždy v neděli po prvním, jarním úplňku. To je důvod, proč nemají Velikonoce rok co rok stejný datum. Na tomto jsou závislé i jiné křesťanské svátky jako například Květnová neděle, svatodušní svátky a nakonec i velikonoční pondělí, jež představuje nejvyšší katolický svátek. Je to fundamentální svátek víry, kdy se smrtí a vzkříšením Ježíše Krista tvrdí víra na věčný život. V bibli se vzkříšení nepopisuje explicitně, pouze se zde nachází informace o prázdném hrobu, zvěstování o vzkříšení a zjevení Ježíše, andělem. Malovaná velikonoční vejce jsou symbolem plodnosti a nového života. I zajíc platí jako znamení plodnosti a v Byzantské říši platil jako ikona pro Ježíše Krista.
Iluze
16.02.2011
Od té doby co jsem se stal majitelem terénního auta, jich najednou stojí na každém rohu plno. Asi jsem je dříve nevnímal. Menší velké, větší i obrovské. Jako třeba Hummer! Lesknou se jako vládní limuzíny a jejich majitelé jsou na ně hrdí. Včera jsem si vyjel s Pajdou na výlet, vyšlo totiž sluníčko. Tak jsem si užíval skvělého pocitu z jízdy autem, které leží na silnici a v zatáčkách jako přilepené. Paráda. Pak mne napadlo využít toho přívlastku- terénní a vydal se loukami k malému lesíku, že tam pustím Pajdu a budu koukat do kraje na jehož obzoru se rýsovaly frankfurtské mrakodrapy. Bylo to neznační, auto hrabalo jako zběsilé to ano. Avšak veškerý lesk ztratilo, vypadalo jako sedlákův traktor. Bylo plné bláta! Takže prodavači terénních vozů prodávají pouze sny. Zákazníci si pak zase dělají jen iluze: celá má včerejší akce byla jednoduše protizákonná, protože auta nesmějí opustit silnice, natož jezdit polními cestami, po polích a lesem. Ale bylo to prima...
Technická kontrola pro srandu?
16.02.2011
Dnes jsme balili s Markem balík. Původně přišel ještě v jednom balíku, odborně zabalený. Jelikož obal balíku skončil v popelnici, balili jsme balík jen tak do novin, no podívaná to byla legrační. A proč to vše? Marek musí mít technickou kontrolu u jeho auta a neprošel, protože měl taková ta xenonová světla . Tak si objednal ta, která tam patří. Včera byl však u nějakého Turka vlastnícího autodílnu a ten mu řekl, že auto protáhne kontrolou i s těma světly co tam má. A to, přestože má v zápise kontrolního úředníka napsáno, že je musí vyměnit. Takže celá technická, státní kontrola je tu pro srandu? Já již vidím, jak boudou ty odeslané reflektory, zabalené v novinovém papíru zase cestovat zpět k nám...
Tak jo, nebo ne?
15.02.2011
Jak tak poslouchám denně Country rádio, dovídám se moc věcí. Tak včera například bylo jednou hlasatelkou ohlášeno, že jaro přijde a jako důkaz bylo jmenováno několik druhů ptactva, co se již vrátilo. Dnes naopak stručně a jemně, že se od Ruska valí vlna mrazu -30 stupňů, co zasáhne i Česko! Tak, a teď si jeden má vybrat! Přijde jaro, nebo ne?....
Louis Vuitton
13.02.2011
Víte co to je? Kdyby jste to nevěděli, tak si z toho nic nedělejte, já to nevěděl půl života. Včera jsem si na to vzpomněl. Rád se dívám na epizody detektivních příběhů kommissaria Brunetti, točené podle románů Donny Leony. Všechny se odehrávají v Benátkách a stále je tam vidět kommissaria jak honí zločince prohánějíc se lodí Canalem Grande. Do včerejší zápletky se dostali také černoši, kteří tam od nepaměti na černo žijí a prodávají falšované značkové kabelky a i jiné zboží. Je tomu již pár let, kdy jsme s Aničkou procházeli kouzelné kouty Benátek a blížíc se k slavnému piazza San Marco, změnil se krok mé ženy, okouzlený neuvěřitelnou architekturou města ležícího v laguně, ve zběsilý útěk. Neočekávaně se však zastavila před plachtou ležící na staletém dláždění, na níž se nacházely obyčejné tašky a kolem posedávali asi tři černoši! "To jsou kabelky od Louis Vuitton," šeptala majíc žár v očích. Na mou nevinnou otázku, "co to je?" mávla jen rukou a již se počala probírat haldou, mně nic neříkajících kabelek. "A jak jsou levné," bručela spokojeně a nakonec si jednu vybrala a koupila. Dodnes se tu někde válí.....
Rozbitá auta a klavír
11.02.2011
Když jsem se rozhodl, že si koupím nové auto, vehementně se přihlásil Adrian, že by to moje staré chtěl. Kéž bych ho neposlechl. Od té doby, co se stal pyšným majitelem velkého Espace Grande, přichází jedna pohroma za druhou. Nejprve odešla spojka a teď zase alternátor. Všechno korunované mastnými účty. Včera ráno se mu vybila baterie uprostřed dopravní špičky zůstal stát musel volat ADAC a pak samozřejmě mne. Musím říci, že jsem ranní dopravní chaos dávno nezažil.
Dnes mi dcera přinesla talíř od nějakého jídla a v ruce držela četné šroubováky a i jiné nářadí. Povídám: rozbilo se ti piáno? Ne, ale nemohu otevřít kufr u auta. Na tomto místě musím podotknout, že Annabella je jediné moje dítě, které je majitelem vlastního nářadí. Ostatní děti se stali majiteli mého nářadí a já musím prolézat několik bytů, než najdu francouzský klíč. Kufr jsem jí pomohl zprovoznit a uctivě jsem hleděl na prsty profesionální pianistky, jak odtrhávají vnitřní obložení vozu, abychom se dostali k zámku....
Člověk nemůže být všude
10.02.2011
Dnes mi volal kamarád Zdeněk z písků. Prý byla na Lhotě v hospodě perfektní zábava: velká parta trempů hrála pěkné písničky. Kdybych tam býval byl, tak bych tam šel. Kdybych tu napsal "tak bych tam nešel" to by byla Knoflíková válka, starý francouzský film. Zatím jsem ve Frankfurtu a vařím špagety. Adrian přišel, že to neumí a že bychom mohli všichni společně posedět a povečeřet. Samozřejmě to byla holá výmluva. Ale špagety jsou vařené a stůl prostřený....
Za tím vězí ženská!
08.02.2011
Zajisté jsme tuto situaci všichni již zažili: žena si koupí sukni, k ní blůzičku a hned jí napadne, že by se k tomu hodily střevíčky, klobouček a támhle ten prstýnek. Připadám si zrovna tak: koupil jsem si Tiguana, toho co stál ve výkladní skříni protože měl automatické řazení. To vše kolem to jsem objevoval pomalu a pokaždé náhodou. Jako například telefonní zařízení, které si vypůjčí tvůj mobil. Jenomže můj telefon si s ním neporadil. Tak jsem si koupil nový, ten ale fungoval pomocí auta jen když se mu chtělo. Jeden chytrý hoch ve Lhotě mi řekl, že by to chtělo nahrát si přes internet nový software. Vždyť je ten telefon nový, divil jsem se. A dnes mi Marek nahrál tedy ten nový software a vše perfektně funguje, až na to, že se musím znovu naučit s telefonem zacházet. No nemohlo to vše fungovat od začátku? Ach jo, viděl jsem pěkné náramkové hodinky, ty by se mi hodily k té nové software....
Sobota VIDEO
06.02.2011
Tato sobota byla dlouho připomínána a ohlašovaná. Miluška, moje nejstarší kamarádka nás pozvala na Lasagne. Zase jsem se hrubě vyjádřil, ona Miluška není nejstarší, ale dlouholetá kamarádka! Ale jak chci vyjádřit že se známe jednoduše od nenaměti, vždy se do toho zatáhne čas. A to je právě ten problém. Tak na to půjdu od lesa. Moje krásná, mladá a důvtipná přítelkyně, kterou znám již pouhých čtyřicet let nám připravila perfektní oběd, lasagne, salát a pečené papriky, zmrzlinu s mixovanými, horkými malinami, dobré víno, které Martin pohrdlivě vypil, neboť bylo španělské ale z Baskenland, což je ve Španělsku domácí galimatyáš, protože Martin je z Madridu a touto částí země pohrdá, cekem vzato zajímavá sobota. Jinak příjemné posezení....
Kulturní hranice
03.02.2011
Hranice v Evropě zmizely? Jo a ne. Podle toho, jak se na to člověk dívá. Dohodli jsme onehdy v Davli s Jardou, že Country rádio je nejsledovanější vysílač. V čem spočívá jeho úspěch? No, hlavně v tom, že si jsou věrný. Kromě trampských a amerických country nic jiného nehrají. Pak je tu samozřejmě záliba Čechů v této hudbě. Tím samozřejmě nechci říci, že ji sdílí všichni. Ale ať to mladé lidi štve, nebo ne, nachází se v menšině. Zrovna jako v Německu, kde nemají o naší trampské tradici ani páru a navíc ani pochopení. Dělí nás jakási kulturní hranice. Stejně jako jsou německé šlágry pro nás neznámé, neznají oni ty naše. Zajímavé je, že bojiště o přízeň je i v Německu podobně rozložena: šlágry, kterým říkají Volksmusik, mají asi 80 procent trhu. Přesto se považuje v obou zemích že je in, poslouchat rockové a jim podobné žánry. Pierce Brosnan měl prý prohlásit, když filmoval muzikál Mama mia, v němž i sám zpívá: v době, kdy byla ABBA na vrcholu své slávy, nebylo v mých kruzích radno mluvit o tom, že je poslouchám! A dnes vystupuji v jejich muzikálu a zpívám! Jaká to podvojná společnost. Jakoby to byla ostuda poslouchat to, co se jednomu líbí. Za celou dobu mého života v Německu jsem neslyšel, že by v rádiu hráli českou písničku. Tomu je i naopak. A tak si asi navždy budeme hrát každý na svém písku....
Bytost
01.02.2011
Ostře sleduji kamarádův deníček. Jsem přesvědčen, že on dělá totéž. Dokonce mi jednou na jakousi básnicky otevřenou otázku odpověděl a v dodatku bylo: nezapomeň pozdravovat Tiguana. Představte si před dvaceti lety, aby někdo pozdravoval auto. Byl jsem tenkrát na rozpacích, zda nebyl Ruda arogantní. Ale bylo tomu naskytnout se , že si i on sám pořídil nové auto! Nejprve tuto skutečnost maskoval mašinou, co počítá v bance peníze, ale pak kápl božskou: koupil si Peugeot 307 kombi. A nyní mu píší přátelé a ptají se, jak se daří autu a aby ho pozdravoval. Ono totiž v dnešní době takové auto je skoro živá bytost. Nejen že přemýšlí a radí, také si člověkem povídá. Má své vrtochy a někdy trucuje. Mozkem této bytosti je baterie. Pozoroval jsem ještě u mého starého Renaulta, jak v dílně vyměňovali baterii. Pomocnou baterií propojili vůz, pak teprve odpojili starou a teprve po zapojení nové odpojili pomocný zdroj! Proč? Počítač, stahování oken, rádio a mnohé o čem nemám zdání by nebylo funkční a vyžadovalo by nového naprogramování. Takový Peugeot 307 kombi je důkladný stroj a zaslouží si slušného zacházení. A zajisté má v přihrádce u spolujezdce takovou knížku, která se jmenuje manuál. Co se mne týče, používám ji až jako poslední možnost. Zjistit sám, jak se dá na pozadí hudby zesílit hlas paní navigace, je docela velké dobrodružství. Takže, Tiguan z Frankfurtu zdraví Peugeot 307 do Mirošovic.........
neděle 12. února 2012
Život, stáří, smrt.
Každý den jsme trochu starší. Poprvé v životě jsme totiž zjistili, že už se nemůžeme počítat mezi nejmladší. Ne, nemluvíme o našich tělech, i když pokud se občas podíváme do zrcadla, mohli bych upadat skoro do zoufalství! Vrásky na obličeji, jizvy na těle, břicho, které každý rok trochu povyroste. Ale přesto není důvod před zrcadlem slzet. Protože teď máme přece fantastické kamarády, tichý a klidný život, dobré vzpomínky z minulosti. Nikdy bychom neměnili své šedivé vlasy ani nic jiného za ploché břicho.
Nebudeme se trápit tím, že jsme někdy jedli příliš mnoho dobrot nebo že jsme si občas koupili něco, co pravděpodobně nikdy nepoužijeme.
Dovolíme si čas od času chovat se tak, jak se nám líbí, tvářit se na svět tak, jak ho cítíme. Mnoho našich přátel a známých zemřelo dřív než mohlo poznat svobodu, kterou věk přináší. Koho například zajímá že si čteme dlouho do noci, sedíme u počítače nebo u televize, a pak můžeme spát dlouho dopoledne? Ano, někdy doma zpíváme staré písničky z mládí. Ano, můžeme se jít projít, kam se nám zlíbí. Prožíváme vlastně období, kdy ještě hodně můžeme, ale málo musíme. Štěstím ve stáří je harmonie se sebou samým. Štěstím ve stáří je netrpět bolestí. Štěstím ve stáří je nesbírat věci, ale zážitky. Stáří patří k životu tak, jako k lesu patří staré stromy. Mladé i staré stromy rostou pohromadě, nepřekážejí si! Ale ano, život přináší i bolestné chvíle různé smutky a bouře. Bolest je něco, co patří k životu a bránit se jí je dětinské.
Bolest je prožitek a v něm je obsažen lidský úděl. Ve stáří se nám ale takové chvíle jeví daleko méně významné, protože vždy nakonec najdeme sílu se s nimi vyrovnat. Naším úkolem je žít ve stáří tak hezky a spokojeně, aby to bylo příkladem pro mladší lidi. Neskuhrat stále, ale intenzivně prožívat to, co nám život ještě poskytuje. Setkání s moudrým starým člověkem je obohacující. Musí ale být moudrý nesmí to být tlachal. Život starého člověka se dá přirovnat ke galerii, v níž člověk prohlíží vše co prožil. Byl-li život dobrý, jsou i obrazy uchované v jeho paměti (galerii) hezké.
Žil-li mizerně, bez hlubšího zájmu o cokoliv, ani ta „galerie života“ není pak hezká. Na stáří je nejkrásnější ta svoboda! Teprve teď můžeme říci ANO nebo NE. Nikdo nás už nehoní, pracovat můžeme, ale také nemusíme. Proto se nelitujme, že jsme staří. Je to výsada! Ti méně šťastní už tu nejsou. Pohoda, láska a hezké vztahy - to je odměna za dobrý život! Být starý není žádná zásluha, ani přednost, ale být příjemný starý člověk – to je umění.
Zatím co pro mladého člověka je měřítkem jeho možností vlastní tělo, pro staré lidi je tělo hranicí možností.
Co máme tedy dělat dál? Je to snadné! Spoléhat na to, co ještě v našem těle dobře funguje! Každé ráno si můžeme vybrat: vzpomínat si na problémy a hořké chvilky v minulosti, anebo cítit vděčnost za každý krásný okamžik? Okamžik, který je nám dáván ještě dnes! Nebudeme tady žít navždy- dostatečný důvod, abychom neztráceli čas pláčem a nářkem!
Není také vhodné zabývat se příliš nemocemi. Někteří staří jsou na své nemoci dokonce pyšní a chlubí se jimi. Nemoc je jakousi omluvou za jejich špatnou náladu, vymáhají si tím ohledy okolí.
Jak málo je těch okamžiků, kdy se vzájemně s druhými potřebujeme, kdy jsme si blízcí, kdy se můžeme rukou dotknout a pohladit...
Kolik takových chvil nám ještě zbývá, kolik z nich jsme už propásli a nevyužili k tomu, abych druhého úsměvem potěšili a sami byli utěšeni!? Čas ve stáří už není „tiché a neměnné jezero“, ale spíše „pádící jezdec“.
Proto si času musí člověk ve stáří vážit víc než v mládí, kdy ho má dostatek a může leccos začít znova. Ve stáří nemůže být člověk tvrdohlavý! Už má karty v rukou, musí tedy hrát co nejlíp: dobře, účelně, elegantně a nepromarnit žádnou příležitost ještě něco hezkého prožít a udělat. A ještě pár slov o důchodu: důchod přece není žádný milodar, který nám dávají mladší generace, ale část daní, které jsme celý život platili. Je to část naší mzdy, kterou jsme si nevybrali, ale ponechali ji státu. Společnost naše peníze používala, investovala, měla z nich úrok. A nyní, ve stáří, nám je jako důchod po částkách vrací. Kdyby předchozí generace, předchozí politici s těmito penězi dobře zacházeli a dobře je investovali, měli by jich dnes dost. Pro sebe i pro nás staré. Není přece naše vina, že to neudělali!
Šperk, hodnotný obraz, váza – zůstanou krásné, i když jsou staré. Bez stáří by náš život nebyl celý a bez smrti by nebyl ukončen…
Myšlenky paní Jiřiny Šiklové
Nebudeme se trápit tím, že jsme někdy jedli příliš mnoho dobrot nebo že jsme si občas koupili něco, co pravděpodobně nikdy nepoužijeme.
Dovolíme si čas od času chovat se tak, jak se nám líbí, tvářit se na svět tak, jak ho cítíme. Mnoho našich přátel a známých zemřelo dřív než mohlo poznat svobodu, kterou věk přináší. Koho například zajímá že si čteme dlouho do noci, sedíme u počítače nebo u televize, a pak můžeme spát dlouho dopoledne? Ano, někdy doma zpíváme staré písničky z mládí. Ano, můžeme se jít projít, kam se nám zlíbí. Prožíváme vlastně období, kdy ještě hodně můžeme, ale málo musíme. Štěstím ve stáří je harmonie se sebou samým. Štěstím ve stáří je netrpět bolestí. Štěstím ve stáří je nesbírat věci, ale zážitky. Stáří patří k životu tak, jako k lesu patří staré stromy. Mladé i staré stromy rostou pohromadě, nepřekážejí si! Ale ano, život přináší i bolestné chvíle různé smutky a bouře. Bolest je něco, co patří k životu a bránit se jí je dětinské.
Bolest je prožitek a v něm je obsažen lidský úděl. Ve stáří se nám ale takové chvíle jeví daleko méně významné, protože vždy nakonec najdeme sílu se s nimi vyrovnat. Naším úkolem je žít ve stáří tak hezky a spokojeně, aby to bylo příkladem pro mladší lidi. Neskuhrat stále, ale intenzivně prožívat to, co nám život ještě poskytuje. Setkání s moudrým starým člověkem je obohacující. Musí ale být moudrý nesmí to být tlachal. Život starého člověka se dá přirovnat ke galerii, v níž člověk prohlíží vše co prožil. Byl-li život dobrý, jsou i obrazy uchované v jeho paměti (galerii) hezké.
Žil-li mizerně, bez hlubšího zájmu o cokoliv, ani ta „galerie života“ není pak hezká. Na stáří je nejkrásnější ta svoboda! Teprve teď můžeme říci ANO nebo NE. Nikdo nás už nehoní, pracovat můžeme, ale také nemusíme. Proto se nelitujme, že jsme staří. Je to výsada! Ti méně šťastní už tu nejsou. Pohoda, láska a hezké vztahy - to je odměna za dobrý život! Být starý není žádná zásluha, ani přednost, ale být příjemný starý člověk – to je umění.
Zatím co pro mladého člověka je měřítkem jeho možností vlastní tělo, pro staré lidi je tělo hranicí možností.
Co máme tedy dělat dál? Je to snadné! Spoléhat na to, co ještě v našem těle dobře funguje! Každé ráno si můžeme vybrat: vzpomínat si na problémy a hořké chvilky v minulosti, anebo cítit vděčnost za každý krásný okamžik? Okamžik, který je nám dáván ještě dnes! Nebudeme tady žít navždy- dostatečný důvod, abychom neztráceli čas pláčem a nářkem!
Není také vhodné zabývat se příliš nemocemi. Někteří staří jsou na své nemoci dokonce pyšní a chlubí se jimi. Nemoc je jakousi omluvou za jejich špatnou náladu, vymáhají si tím ohledy okolí.
Jak málo je těch okamžiků, kdy se vzájemně s druhými potřebujeme, kdy jsme si blízcí, kdy se můžeme rukou dotknout a pohladit...
Kolik takových chvil nám ještě zbývá, kolik z nich jsme už propásli a nevyužili k tomu, abych druhého úsměvem potěšili a sami byli utěšeni!? Čas ve stáří už není „tiché a neměnné jezero“, ale spíše „pádící jezdec“.
Proto si času musí člověk ve stáří vážit víc než v mládí, kdy ho má dostatek a může leccos začít znova. Ve stáří nemůže být člověk tvrdohlavý! Už má karty v rukou, musí tedy hrát co nejlíp: dobře, účelně, elegantně a nepromarnit žádnou příležitost ještě něco hezkého prožít a udělat. A ještě pár slov o důchodu: důchod přece není žádný milodar, který nám dávají mladší generace, ale část daní, které jsme celý život platili. Je to část naší mzdy, kterou jsme si nevybrali, ale ponechali ji státu. Společnost naše peníze používala, investovala, měla z nich úrok. A nyní, ve stáří, nám je jako důchod po částkách vrací. Kdyby předchozí generace, předchozí politici s těmito penězi dobře zacházeli a dobře je investovali, měli by jich dnes dost. Pro sebe i pro nás staré. Není přece naše vina, že to neudělali!
Šperk, hodnotný obraz, váza – zůstanou krásné, i když jsou staré. Bez stáří by náš život nebyl celý a bez smrti by nebyl ukončen…
Myšlenky paní Jiřiny Šiklové
čtvrtek 26. ledna 2012
Neobyčejná lehkost bytí.
Vysoko, výše a ještě jednou výše. Hlasitě a s požitkem kvičí a jásá opičí miminko. Jeho matka ho vyhazuje nohama i rukama do vzduchu, stále znovu a opět od začátku. Pohled na tuto scénku zahřeje člověka u srdce.
Celé odpoledne pozoruje kalifornský fotograf Ken Bohn tuto rošťáckou zábavu a hru opic v ZOO v San Diegu. Potěšení!
Je to jednoduché slovo, které vyjadřuje lidskou vlastnost. Toto potěšení, kterým se matka a miminko opice celé odpoledne zabývají, kdy se potopí do hry která nedává žádný smysl.
Tato Bohnova fotografie oblétla celý svět a vzbudila u vědců pěkný zmatek. Zvířata si jen tak nehrají! Jejich hry jsou cílevědomé, které mají naučit motoriku, vytrvalost a sílu. Docílit smysl sebezáchovy, a naučit boji o přežití. V žádném případě tu nejde o čistou zábavu.
Kdyby zvířata znala zábavu, znamenalo by to, že se dokáží vžít do duše jiných bytostí, cítily soucit. Jako člověk.
K tomu nemají vědci žádný důkaz, nic co by bylo černo bíle měřitelné!
Maličký Bonobo na tomto obrázku však vypráví jinou povídku. Povídku jednoho odpoledne při kterém nic jiného neplatí mimo štěstí, spokojenosti a lehkosti okamžiku. Protože zde nejde o nějaký účel, smysl, ale o vroucí něžnost a štěstí. O zábavu dítěte a štěstí matky. Vše se odráží v obličeji malé opičky co víská při přemetech vzduchem. Je to zcela jednoduchý příběh o štěstí, pravidel života: být šťastný a to není výsada jen člověka!
Zdroj: německý tisk
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)